Vatikán.
Způsob, jakým byl některými médii podán ?případ Teta?, dramatický případ zneužití dětí knězem z diecéze Tucson v 70. letech, je zavádějící.
Z dokumentace totiž jasně a s jistotou plyne, že představitelé Kongregace pro nauku víry, na něž se diecéze obrátila s případem, který se týkal deliktu ?svádění? během svátosti zpovědi, se o tento případ několikrát v 90.letech zajímali s cílem dovést kanonický proces v diecézi Tucson do kýženého konce. To se stalo roku 1997 výrokem propuštění z duchovenského stavu. Místní biskup Tuscsonu, mons. Kicanas, to potvrdil v odpovědi na dotazy tisku, a to dokonce i zveřejněním listů, které Kongregace zaslala.
Bývalý kněz Teta však zaslal odvolání proti rozsudku a odvolání přišlo k soudu Kongregace již po zahájení revize dříve platných kanonických norem. Odvolání proto zůstalo nevyřízeno, dokud nevstoupila roku 2001 v platnost nová legislativa, která převádí všechny tyto případy ?nejtěžších zločinů? do kompetence Kongregace pro nauku víry, aby mohly být projednány rychle a jistě.
Od roku 2001 byla všechna nevyřízená odvolání okamžitě projednána a případ Teta byl jedním z prvních diskutovaných. To si vyžádalo čas, protože dokumentace k tomuto případu byla obzvláště obsáhlá. V každém případě byl rozsudek prvního stupně v plném rozsahu potvrzen i s následujícím propuštěním z duchovenského stavu v roce 2004.
Netřeba přitom také zapomínat, že i v případě podaného odvolání a pozastavení rozsudku, jsou v platnosti ochranná opatření, která ukládá biskup obžalovanému. Teta byl tedy suspendován již roku 1990.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
