VaticanNews.va

   21. 6. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4519
Poslechem z webových stránek.2906
Četbou textů na webových stránkách.4745
Poslechem i četbou.2880


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Ježíš vnesl do dějin radikální změnu postoje vůči ženě

Papež: Všechny diktatury začínají šířením pomluv

Svatý otec: Rodina jakožto Boží obraz je pouze jedna


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

9.4.2010 

Ve hmotném těle

Homilie k 2. neděli velikonoční

Tomáš Špidlík

V apokryfním evangeliu sv. Tomáše čteme tento text: ?Ježíš řekl: Může-li kdo existovat silou ducha, je to velký div. Ale může-li duch existovat prostřednictvím těla, je to div divů. Je to proto div divů, že tak velké bohatství se mohlo usídlit v tak chudém příbytku.?
Můžeme ten text považovat za opravdu křesťanský? Abychom si otázku přehledně podali, rozdělme si tři různé postoje: starý dualismus, moderní dualismus a křesťanství. To je ovšem potřeba vysvětlit. Starý dualismus vychází z předpokladu, že má člověk v sobě dvě protichůdné síly, dva sklony: duch ho vede k dobrému, tělo ho svádí ke zlému. Musíme tedy stále bojovat na straně ducha proti tělu. Kdy a kde se s tím tvrzením poprvé setkáváme? Zdá se, že to bylo ve staré Indii, např. v životopisu Buddhy. Ale přešlo toto rozdělení i do řecké filosofie a i do Bible.
I my dnes používáme těch dvou slov celkem tak jako staří řečtí filosofové, nepotřebujeme je tedy blíže vysvětlovat. Tělo zažívá, dýchá atd., duše myslí, rozhoduje se, cítí. Tělesné funkce máme podobné se zvířaty, duševní činnost je typicky lidská. Platónští filosofové dokonce přeháněli v ocenění. Člověk je podle nich jenom duše, která upadla do těla jako do vězení, chce se už zde na zemi pomalu osvobozovat. Převládli však jiní umírněnější. Ti uznávají, že tělo patří k naší osobě, ale duše je musí ovládat dokonale, aby bylo poslušné. Úplně na opačném pólu stojí moderní materialisté, s jejichž teoriemi jsme měli dost a dost zkušeností. Pro ty je duševní život jenom jakousi nadstavbou hmotných podmínek. Dal se tomu titul: vědecký světový názor. Člověk je to, co jí, řekl německý materialista (ist was er isst). A psychologové, kteří jsou jim blízcí, chtějí vysvětlit i náboženství jako jakousi sublimaci sexu.

Jak se do toho zařadí myšlení biblické? I hebrejština rozlišuje výrazy pro vyjádření duše, těla, mysli, ale nediskutují autoři tuze o tom, která z těch schopností je důležitější, jako spíš o tom, skrze kterou z nich Bůh vstupuje do našeho života. Jen on zná naše srdce, vnitřní hodnotu člověka. Aby k srdci mluvil, užívá Bůh tělesných prostředků: zjevuje se ve formě tělesné, poskytuje lidem tělesná dobrodiní, ale touto cestou je vychovává, aby se naučili ponenáhlu od tělesného přejít k duchovnímu. Tato Boží pedagogie vrcholí na počátku Nového zákona, když Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli lidé jeho slávu jako Syna nebeského Otce (Jan 1,1). Neviditelný Bůh, před kterým si v mystickém vidění na Sinaji i Mojžíš musel zastřít tvář, se stal viditelným v těle a mluvil lidskou řečí. Podle Origena je to něco podobného, jako když dospělý člověk mluví s malým dítětem a proto užívá dětských slov a gest.

Jaký z toho plyne důsledek pro křesťany? Jsme si vědomi, že naše společnost převzala řeckou kulturu a doplnila ji Biblí. Jako samozřejmé tedy přijímáme, že je činnost duše daleko vyšší než činnost tělesná. Od mládí vychováváme děti, aby se naučily ovládat ve všem tělesném. Vychvalujeme ty, kteří mají tak silnou vůli, že přemohou i zdánlivě nepřemožitelné slabosti tělesné a dokonce i nemoci. Slabost vůle se vysvětluje jako trest Boží. Duše neposlechla Boha a za trest pak tělo neposlechne duši. Je to dobrá nauka, ale musí zůstat ve správné míře. Už na počátku křesťanství se upřílišnění projevilo jako hereze gnosticismu. Učení čtenáři textů Písma pohrdali prostými věřícími, kteří pracovali a modlili se. Zdáli se jim tuze tělesnými. Mohou se spasit, ale nemohou dosáhnout dokonalosti. Proti nim napsal důležitou knihu sv. Irenej z Lyonu. Jeho základní myšlenka je tato: pravá křesťanská dokonalost není v duchaplných spekulacích o víře, ani v literární znalosti textů Písma, ale v lásce. Obyčejní věřící, kteří prostě pracují a modlí se, otevřeli svá srdce Duchu svatému daleko lépe než ti, co se chlubí svými spekulacemi o Božích tajemstvích.

Tento problém byl v církvi vždycky aktuální. Ve čtvrtém století se rozšířili upřílišnění charismatici, kteří se chtěli na svých schůzkách modlit tak nadšeně, že tam přítomnost Ducha prožívali duševně. Když vstupovali do klášterních skupin chtěli se tam jenom citově modlit. Pohrdali tedy lidmi ve světě, kteří chodí do kostela, aby tam přistupovali bez nadšení ke svátostem a přes den musí pracovat, aby uživili sebe a své rodiny. I těch se tedy musela církev zastat. Sv. Benedikt razil heslo: Modli se a pracuj (Ora et labora). Psal svou reguli pro mnichy. Tím víc ale platí pro lidi, kteří žijí v rodině.

Ale i do rodin se v dnešní době rozšiřuje zase jakýsi druh docela falešného spiritualismu. Vypadá to vznešeně, když někteří ukazují, že je cílem manželství láska. Ale za tou vznešeností se skryje i hrubá bezohlednost jiného tvrzení: Když ta pěkná láska pomine, je třeba se rozvést a nefingovat lásku zájmem o společnou kuchyni. Literárně je tato otázka pěkně rozvedena ve spisku Tolstého s titulem Manželská láska. Spisovatel tu zřejmě mluví z vlastní zkušenosti. On sám byl teoreticky velký idealista, ale jednotu rodiny zachránila praktická žena svou trpělivostí.Ve spisku je pěkně vylíčeno, jak první zamilovanost den za dnem vyprchávala všedností a konkrétními nedorozuměními. Muž by nakonec z domu nejraději utekl. Ale nakonec trpělivá žena postaví mezi něho a sebe jejich dítě a podotkne: Hle, naše láska! Je to symbolické. Opravdová láska je plodná a ta zachrání smysl našeho života na zemi.

Pokusme se to vidět ve smyslu biblických dějin. Když byl stvořen první člověk Adam, byl pánem všeho stvoření, země sama mu poskytovala všecko, neměl tedy žádné kuchyňské potřeby. Nač tedy Bůh stvořil jemu po boku Evu? Aby všechno, co dostal, užíval s láskou, aby měl u sebe někoho, koho by miloval. Řekněme tedy, že byly ty rajské okamžiky zážitkem čisté lásky mezi mužem a ženou. A přece tu byla zkouška, ve které neobstáli. Vyhnanci z ráje si svůj návrat do ráje musejí vydobýt obděláváním země v trní a bodláčí. Opakuje se to v manželství i dnes. Na počátku se vidí ideály, pak přichází odsouzení k všednosti a často i k obhroublé tělesnosti. Ale vytrvalost s pomocí Boží je cestou k návratu: mezi mužem a ženou vznikne opravdové přátelství, které dá jistotu, že i tělo a země jsou schopny člověka dovést k duchovní dokonalosti, k návratu do ráje s pomocí Boží.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Římský biskup v Ženevě

Člověk stojí na rozcestí: Vnucuje mi Bůh něco anebo o mě pečuje?

Papež František pro Reuters: Migrační krize nemá snadná řešení

Rodiče mají přednostní právo na výchovu dítěte

Papež pomohl obětem guatemalského vulkánu

Kardinál Zenari: Syrská válka skončí, až se uzavře konflikt v OSN

Apoštolský vikář Jižní Arábie vyhlásil na sobotu den modliteb za mír v Jemenu

Egyptský imám přivolal pomoc k hořícímu koptskému kostelu

Francie na italské hranici porušuje lidská práva

O lásce k nepřátelům

Pracovní dokument „mládežnické synody“ v sedmi klíčových slovech

Zveřejněn osobní list papeže chilským biskupům z 15. května 2018

 Nově na webu
Svatý otec: Ekumenismus je „ztrátový podnik“

Publicistika: O otroctví a migraci

Publicistika: Není-li Bůh, lidská práva se hroutí

Rozhovory: František demýtizuje papežství

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv červen 18
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Božím lidem je třeba se stát

Gaudete et exsultate

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího