Turín.
Včera odpoledne skončil první výstav Turínského plátna v třetím tisíciletí. Závěrečné bohoslužbě předsedal v turínském dómu zdejší arcibiskup, kardinál Severino Poletto, a nímž koncelebrovali biskupové z regionu Piemonte.
Kardinál Poletto na začátku bohoslužby přečetl poselství Svatého otce. Benedikt XVI. v něm vyjádřil svou hlubokou radost z toho, že mohl během své nedávné návštěvy města (2.května) Turínské plátno uctít a připomněl mnohá setkání, ke kterým při této příležitosti došlo, ?zejména setkání s mládeží ? plné nadšení a dojemné setkání s nemocnými. Všem věřícím pak poděkoval za hlubokou náklonnost, kterou Petrovu nástupci prokázali.
V čele Diecézní komise pro Turínské plátno stojí biblista, mons. Giuseppe Ghiberti. Ten Vatikánskému rozhlasu popsal svou zkušenost:
?Mám v tomto ohledu tak trochu privilegium, což přináší určité riziko. Jsem totiž celé hodiny v přímém kontaktu, tedy ve vzdálenosti několika metrů či decimetrů, s Turínským plátnem, což většina lidí nikdy nezakusí. To vytváří takové duševní rozpoložení, které se trochu liší od toho, které zakoušejí ostatní. Celou tu dobu jsem si proto neustále pozorně říkal: teď se na chvíli zastav. Zejména během výstavu brzo ráno ještě před začátkem bohoslužby jsem se před plátnem zastavoval. A měl jsem příležitost k dialogu, mohl jsem si uvědomovat hlouběji podrobnosti utrpení: na hlavě, těle, rukou, nohách. Velmi spontánně tu pak vyvstává srovnání s vlastním životem. Tato hlava trpěla, protože já jsem tou svou neuvažoval vždycky správně; toto tělo trpělo, protože já jsem svému tělu dovolil to, co pro něj bylo důvodem utrpení; moje ruce, moje nohy šly tam, kam on si přál, aby nešly...
Plátno se tak stává motivem dialogu, rozvažování, prosby o odpuštění.?
říká mons. Giuseppe Ghiberti, předseda Diecézní komise pro Turínské plátno
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
