Nový portál Vatikánského rozhlasu

těší mne, že mám možnost setkat se v rámci své apoštolské cesty na Kypr s politickými a veřejnými činiteli republiky, a také s diplomatickým sborem. Děkuji prezidentovi Christofiasovi za laskavá slova na uvítanou, která pronesl i vaším jménem a která rád opětuji svým zdvořilým přáním všeho dobrého k vaší významné práci.

Právě jsem položil kytici květů k památníku zesnulého arcibiskupa Makaria, prvního prezidenta Kyperské republiky. Každý z vás, stejně jako on, se má v životě veřejné služby snažit o to, aby sloužil ve společnosti na místní, národní i mezinárodní úrovni pro dobro druhých. Je to ušlechtilé poslání, kterého si církev váží. Pokud se veřejná služba vykonává věrně, umožňuje nám celkový růst v moudrosti a osobní seberealizaci. Platón, Aristoteles a stoici přikládali velký význam osobní seberealizaci ? eudaimonia ? jako cíli každé lidské bytosti a cestu k jeho dosažení spatřovali v mravnosti. Pro ně i pro velké islámské a křesťanské filosofy, kteří pokračovali v jejich stopách, spočívalo praktikování ctností v jednání podle zdravého rozumu a v úsilí o všechno, co je pravé, dobré a krásné.

Z náboženského hlediska jsme členy jediné lidské rodiny stvořené Bohem a jsme povoláni prosazovat jednotu a budovat spravedlivější a více bratrský svět, založený na trvalých hodnotách. Podle toho, do jaké míry plníme svou povinnost, sloužíme druhým a přistupujeme na to, co je spravedlivé, stává se naše mysl otevřenější pro hlubší pravdy a naše svoboda se umocňuje v přijetí toho, co je dobré. Můj předchůdce, papež Jan Pavel II. kdysi napsal, že morální povinnost by se neměla chápat jako zákon, který se ukládá zvnějšku a vyžaduje poslušnost, ale spíše jako výraz Boží moudrosti, které se lidská svoboda ochotně podrobuje (srov. Veritatis splendor, 41). Jako lidské bytosti nacházíme svou hlavní seberealizaci ve vztahu k Absolutní realitě, jejíž odraz se tak často objevuje v našem svědomí jako naléhavé pozvání sloužit pravdě, spravedlnosti a lásce.

Jako veřejní činitelé osobně znáte důležitost pravdy, integrity a respektu ve svých vztazích s druhými. Osobní vztahy jsou často prvním krokem při vytváření důvěry a v potřebném čase také pevných svazků přátelství mezi jednotlivci, lidmi a národy. To je zásadní součást vaší role politiků a diplomatů. V zemích s citlivou politickou situací se poctivý a otevřený osobní vztah může stát počátkem většího dobra pro celou společnost i národy. Dovolte mi, abych vás, kteří jste dnes zde, povzbudil k využívání příležitostí, které máte na osobní i institucionální rovině, abyste budovali takové vztahy, a tak prosazovali větší dobro pro všechny národy a opravdové dobro pro ty, které zastupujete.

Antičtí řečtí filosofové nás navíc učí, že společnému dobru slouží vliv osob, obdařených jasnou morální vizí a odvahou. Politické jednání se tak očišťuje od egoistických zájmů a stranického nátlaku a staví se na pevnějších základech. A kromě toho jsou chráněna a podporována oprávněná očekávání těch, které zastupujeme. Mravní poctivost a nestranná úcta k druhým a jejich blahobytu jsou pro dobro jakékoli společnosti zásadní, protože vytvářejí ovzduší důvěry, ve kterém každý lidský, náboženský, ekonomický, sociální, kulturní, občanský i politický vztah získává sílu a smysl.

Co však prakticky znamená respektování a prosazování mravní pravdy ve světě politiky a diplomacie na národní i mezinárodní úrovni? Jak může hledání pravdy vést k většímu souladu v sužovaných oblastech země? Chtěl bych naznačit tři cesty.

Prosazovat morální pravdy především znamená jednat zodpovědně na základě poznání reálných faktů. Jako diplomaté ze zkušenosti víte, že vám takové poznání pomáhá odhalit nespravedlnost a osočování, takže můžete nezaujatě vyhodnotit starosti těch, kteří jsou vtaženi do určitých sporů. Pokud se strany dovedou povznést nad vlastní způsob vidění událostí, získají objektivní a celkový pohled. Ten, kdo má podobné spory řešit, je schopen správně se rozhodnout a prosadit opravdové smíření, jakmile porozumí a uzná plnou pravdu daného problému.

Druhý způsob, jak prosazovat morální pravdu, spočívá v dekonstrukci politických ideologií, které by jinak potlačily pravdu. Tragické zkušenosti 20. století obnažily nelidskost, která plyne z potlačování pravdy a lidské důstojnosti. Také dnes jsme svědky pokusů o prosazování pseudohodnot pod záminkou míru, rozvoje a lidských práv. V tomto smyslu jsem ve své promluvě na valném shromáždění OSN zaměřil pozornost na pokusy určitých kruhů vytvořit nový výklad Všeobecné deklarace práv člověka za účelem uspokojení dílčích zájmů, což by narušilo vnitřní jednotu Deklarace a vzdálilo by ji to od jejích původních záměrů (srov. Promluva na valném shromáždění OSN, 18. dubna 2008).

Za třetí: prosazování morální pravdy ve veřejném životě vyžaduje neustálou snahu zakládat pozitivní zákon na etických principech přirozeného zákona. Odvolávat se k němu bylo kdysi považováno za samozřejmost, ale vlna pozitivismu v soudobém pojetí práva vyžaduje opětovné potvrzení tohoto důležitého axiomu. Pokud by jednotlivci, společenství a státy nebyli vedeni objektivními mravními pravdami, stali by se egoisty bez skrupulí a svět by byl místem životu nebezpečným. Respektováním práv osob i národů však na druhé straně chráníme a prosazujeme lidskou důstojnost. Pokud politika, kterou zastáváme, jedná v souladu s přirozeným zákonem, vlastním našemu společnému lidství, pak jsou naše činy podložené a vedou k atmosféře porozumění, spravedlnosti a pokoje.

Pane prezidente, vážení přátelé, těmito úvahami znovu potvrzuji úctu svou i církve vůči vaší důležité službě společnosti při vytváření bezpečné budoucnosti našeho světa. Vyprošuji vám všem božské požehnání moudrosti, síly a vytrvalosti při plnění vašich povinností. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy