Vatikán.
Mší svatou za předsednictví Benedikta XVI. bylo v bazilice sv. Petra zahájeno zasedání biskupské synody pro Blízký Východ. Smysl této církevní události podal Benedikt XVI. v homilii, kde mimo jiné řekl:
?Bůh je láska a chce, aby všichni lidé měli účast na jeho životě. On, který je Jediný a Trojí, aby uskutečnil tento plán, tvoří ve světě tajemství lidského a božského, historického a transcendentního společenství. Tvoří jej takříkajíc ?metodou? smlouvy, tím že se spojí věrnou a nevyčerpatelnou láskou s lidmi, utvoří si svatý lid, který se stane požehnáním pro všechny rodiny země (srov. Gen 12,3). Tak se zjevuje Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův (srov. Ex 3,6), který chce dovést svůj lid do ?země? svobody a pokoje. Tato ?země? není z tohoto světa; úplný božský plán přesahuje dějiny, ale Pán jej chce budovat spolu s lidmi, pro lidi a v lidech, počínaje časoprostorovými souřadnicemi, v nichž žijí a které daroval On sám.
Tyto specifické souřadnice jsou součástí toho, co nazýváme Blízký Východ. Také tento region světa Bůh vidí z odlišné perspektivy, takříkajíc ?shůry?. Je to země Abrahama, Izáka a Jákoba; země exodu a návratu z exilu; země chrámu a proroků; země, v níž Jednorozený Syn narozený z Marie žil, byl zabit a vstal z mrtvých; kolébka církve ustanovené přinášet Kristovo evangelium až na konec světa. A také my jako věřící hledíme na Blízký Východ tímto pohledem, v perspektivě dějin spásy.
?
Hledět na tuto část světa v perspektivě Boží znamená rozpoznat v ní ?kolébku? univerzálního plánu spásy v lásce, tajemství společenství, které se uskutečňuje ve svobodě a proto žádá od lidí odpověď. Abraham, proroci, Panna Maria jsou protagonisty této odpovědi, která se ovšem naplnila v Ježíši Kristu, synovi této země, jenž však sestoupil z nebe. Od Něho, z jeho Srdce a z jeho Ducha se zrodila církev, která je v tomto světě poutnicí, ačkoli do něho patří. Církev je ustanovena, aby byla uprostřed lidí znamením a nástrojem jediného a univerzálního spásonosného plánu Boha; plní toto poslání jednoduše tím, že je sama sebou, tzn. ?společenstvím a svědectvím?, jak praví téma biskupské synody, která dnes začíná a která odkazuje ke slavné lukášovské definici první křesťanské komunity: ?Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši? (Sk 4,32). Bez společenství nemůže existovat svědectví: právě život společenství je velkým svědectvím. Ježíš to řekl jasně: ?Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem? (Jan 13,35). Toto společenství je životem samého Boha, který se sdílí v Duchu svatém prostřednictvím Ježíše Krista. Je tedy darem, nikoli něčím, co musíme nejprve my sami vlastními silami vytvořit. A právě proto interpeluje naši svobodu a očekává naši odpověď: společenství po nás stále požaduje obrácení. Je to dar, který je třeba stále lépe přijímat a uskutečňovat. Prvních křesťanů v Jeruzalémě bylo několik. Nikdo by si nedokázal představit, co nastalo později. A církev žije stále toutéž mocí, která jí dala zrod a růst. Letnice jsou počáteční událost, ale také trvalý dynamismus, a biskupská synoda je privilegovaným momentem, ve kterém je možné obnovit milost Letnic v putování církve, aby Dobrá zvěst byla směle hlásána a mohla být přijata všemi národy.?
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
