Nový portál Vatikánského rozhlasu

Slova proroka Daniela, která jsme vyslechli v první čtení, jsou jasným svědectvím biblické víry ve vzkříšení z mrtvých. Prorocká vize míří k poslednímu času: po době velké úzkosti, Bůh vysvobodí svůj lid. Spásy však dojdou jenom ti, kteří jsou zapsáni v ?knize života?. Horizont popisovaný Danielem je horizontem lidu Smlouvy, jenž uprostřed těžkostí, zkoušek a pronásledování musí zaujmout postoj před Bohem: uchovat pevnou víru otců anebo ji zapřít. Prorok oznamuje dvojí závěrečný úděl, jenž z toho plyne: jedni se probudí k ?věčnému životu?, druzí k ?hanbě navěky?. Je tedy zdůrazněna Boží spravedlnost. Ta nedovolí, aby ti, kdo ztratili život pro Boha, ztratili jej definitivně. Taková je Ježíšova nauka: kdo se rozhodne klást na první místo Boží království, kdo umí pro něho opustit dům, otce, matku, kdo je ochoten ztratit vlastní život pro tento drahocenný poklad, obdrží život věčný (srov. Mt 19,29; Lk 9,24).

Páni kardinálové, ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě, všichni drazí věřící, ve světle víry v Krista, jenž je naším životem a vzkříšením, sloužíme dnes pohřební liturgii drahého a ctěného kardinála Urbana Navarrete, který toto pondělí ve věku 90 let ukončil svoji dlouhou a plodnou pozemskou pouť. Zařadil se, jak doufáme, do šiku těch, kteří bezvýhradně dali svůj život Božímu království, a proto doufáme, že jeho jméno je nyní zapsáno v ?knize života?.

?Ti kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné časy? (Dan 12,3).

Se sklíčeností a vděčností bych v této chvíli rád připomenul zesnulého kardinála jakožto ?učitele spravedlnosti?. Skrupulózní studium a zanícené přednášky kanonického práva byly v jeho životě ústředním prvkem. Výchova zejména mladých generací k opravdové spravedlnosti, spravedlnosti Krista a evangelia, to byla služba, kterou konal kardinál Navarrete po celý svůj život. Věnoval se jí velkodušně a s pokornou ochotou v různých situacích, do níž jej postavila poslušnost a Boží prozřetelnost: od univerzitních aul, zejména jako odborník na manželské právo, přes úřad děkana fakulty kanonického práva Papežské univerzity Gregoriána až k odpovědnosti jejího rektora. Rád bych rovněž zdůraznil jeho péči o důležité církevní události jakými byly diecézní římská synoda a Druhý vatikánský koncil, jakož i jeho kompetentní vědecký přínos k revizi Kodexu kanonického práva a plodná spolupráce s různými dikasterii římské kurie, kde byl ceněným poradcem.

O svém kněžském a řeholním povolání kardinál Navarrete v jednom nedávném interview řekl prostě: ?Nikdy jsem nepochyboval o svém rozhodnutí. Nikdy jsem neměl pochybnosti, že je to moje cesta, ani ve chvílích protivenství?, v těch nejtěžších momentech. Toto tvrzení shrnuje velkodušnou věrnost tohoto služebníka církve Pánovu povolání, Boží vůli. S vyvážeností, která pro něho byla charakteristická, říkával, že hlavní principy, které ho vedly během studia, byly tři: velká láska k minulosti, k tradici, protože kdo na vědeckém a zejména církevním poli nemiluje minulost, je jako syn bez rodičů; potom vnímavost k problémům, požadavkům a výzvám přítomnosti, do níž nás postavil Bůh; a nakonec schopnost hledět a otevřít se k budoucnosti bez bázně a s nadějí, která vychází z víry. Tato hluboce křesťanská vize vedla jeho úsilí při výuce a skutcích pro Boha, pro církev a pro člověka.

?Nekonečně milosrdný Bůh? nás přivedl k životu zároveň s Kristem? (Ef 2,4).

Osvíceni slovy svatého Pavla, která jsme vyslechli v druhém čtení, obracíme pohled na tajemství vtělení, utrpení, smrti a vzkříšení Krista, v němž spočívá naše pravá spravedlnost, dar Božího milosrdenství. Boží milost, jež na nás byla v hojnosti vylita skrze výkupnou krev ukřižovaného Krista, nás obmývá z vin, osvobozuje nás ze smrti a otevírá nám bránu věčného života. Apoštol důrazně opakuje: ?milostí jste spaseni? (v. 5), darem překypující lásky Otce, který obětoval svého Syna. V Kristu nachází člověk cestu spásy a také lidské dějiny dostávají svůj opěrný bod a svůj hluboký smysl. V tomto horizontu naděje dnes přemítáme o kardinálovi Urbano Navarretem. Zesnul v Pánu na konci svého činorodého života, ve kterém nepřetržitě vyznával víru v toto tajemství lásky a slovy i životem všem hlásal: ?milostí jste spaseni? (Ef 2,5).

?Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal? (Jan 17,24).

Tato vroucí spásonosná Kristova vůle osvěcuje život po smrti: Ježíš chce, aby ti, které mu dal Otec, byli s Ním a rozjímali Jeho slávu. Existuje tedy určitý úděl štěstí, úděl plného sjednocení s Bohem, který vyplývá z věrnosti, s níž jsme zůstali spojeni s Ježíšem Kristem na naší pozemské cestě. Bude to vstup do společenství svatých, kde kraluje pokoj a radost ze společné účasti na Kristově slávě.

Zářivá pravda víry života věčného nás utěšuje pokaždé, když se naposledy loučíme se zesnulým bratrem. Kardinál Urbano Navarrete, duchovní syn svatého Ignáce z Loyoly, je jedním z věrných učedníků, které Otec dal Kristu, ?aby byli s Ním?. ?Byl s Ježíšem? během svojí pozemské existence, poznal jeho jméno (srov. 26), miloval Jej a žil v důvěrném sjednocení s Ním, zejména v dlouhých modlitbách, kde z pramene spásy čerpal sílu k věrnosti Boží vůli za každých i těch nejnepříznivějších okolností. Tomu se naučil již jako dítě v rodině, díky zářivému příkladu rodičů, zejména otce. Ti dovedli vytvořit v rodině klima hluboké křesťanské víry a v šesti dětech, z nichž tři se stali jezuity a dvě řeholnicemi, vzbudili odvahu dosvědčovat vlastní víru, ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu a všechno činit pro větší slávu Boží.

Drazí přátelé, tento pohled víry byl oporou našemu ctihodnému bratrovi během jeho dlouhého života, a tuto víru hlásal. Obraťme se k nekonečně milosrdnému Bohu, protože nyní se víra kardinála Navarreteho stala viděním, setkáním tváří v tvář s Tím, v jehož lásce dovedl rozpoznat a hledat naplnění každého zákona. Svěřme jeho duši přímluvě Ježíšovy a naší Matky. Jsme si jisti, že Ona, Speculum iustitiae, jej přijme a uvede do Božího nebe, kde se bude moci těšit navěky plností pokoje.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie