Řím.
Benedikt XVI. navštívil v neděli dopoledne římskou čtvrť Prato Fiorito, kde v kostele sv. Maxmiliána Kolbeho slavil eucharistii. Farnost existuje teprve 25 let a kostel byl postaven před rokem. Novou římskou farnost tvoří imigranti jednak ze střední a jižní Itálie a také ze zemí východní Evropy i odjinud. Papež v homilii ocenil konkrétní rozmanité iniciativy tohoto mladého farního společenství, mimo jiné pořádání eucharistických adorací, a povzbudil věřící v jejich snaze vytvářet společné zázemí vzájemných vztahů, sdílené radosti z následování Krista a příslušnosti k jeho církvi. Potom věnoval Benedikt XVI. pozornost liturgickým čtením třetí neděle adventní:
?V evangeliu jsme slyšeli otázku Jana Křtitele, kterou vyslovil ve vězení. Křtitel hlásal příchod Soudce, který změní svět, ale nyní cítí, že svět zůstává stejný. Ptá se proto Ježíše: ?Jsi ten, kterého máme čekat? Anebo máme očekávat jiného? Jsi to ty anebo máme čekat na jiného?? Během posledních dvou třech stoletích se mnozí ptali: ?Skutečně jsi to ty? Anebo má být svět změněn radikálněji? Ty to neděláš?? A přišli mnozí proroci, ideologové a diktátoři, kteří říkali: ?To není on. Nezměnil svět! My to jsme!? A vytvořili svoje impéria, diktatury, totalitarismus, který prý měl změnit svět. A také ho změnil, ale devastujícím způsobem. Dnes víme, že z těchto velkých slibů nezůstalo nic než velké prázdno a velký zmar. Nebyli to oni.
A tak se musíme znovu zahledět na Krista a ptát se Krista: ?Jsi to ty?? A Pán odpoví způsobem, který je mu vlastní: ?Vidíte co jsem vykonal. Neprovedl jsem krvavou revoluci, nezměnil jsem silou tento svět, ale zažehnul jsem mnohá světla, která mezitím uprostřed staletí vytvořila velkou osvícenou cestu?.
Potom Benedikt XVI. připomněl postavu patrona zdejšího kostela, sv. Maxmiliána Kolbeho, který nabídnul vlastní život, aby zachránil život otce rodiny, a mnohým dalším tak dodal sílu obětovat se pro druhé; poukázal na svědectví otce malomocných sv. Damiána de Veustera, který žil a zemřel spolu s malomocnými a pro ně, a vnesl tak mezi ně světlo, a připomenul bl. Matku Terezu, která dávala světlo umírajícím.
?A tak bychom mohli pokračovat a vidět, co Pán řekl v odpovědi Janu Křtitelovi, že svět nezmění násilné revoluce a velké sliby, nýbrž tiché světlo pravdy, dobroty Boha, která je znamením Jeho přítomnosti a dává nám jistotu, že jsme milováni až do hloubi, že nejsme zapomenutí, nejsme produktem náhody, nýbrž vůle lásky. Tak můžeme žít a cítit blízkost Boha. ?Bůh je blízko?, říká první dnešní čtení. Je blízko, ale my jsme často daleko. Přibližme se, kráčejme v přítomnosti jeho světla, prosme Pána a v dotyku modlitby se staneme pro druhé světlem.
A právě to je smyslem farní církve: vstoupit do rozhovoru, do kontaktu s Ježíšem, s Božím Synem, takže se my sami staneme jedněmi z nejmenších světel, které zažehnul On, a poneseme světlo světu, aby slyšel o své spáse. Náš duch se musí otevřít tomuto pozvání, abychom šli s radosti vstříc Božímu Narození, napodobovali Pannu Marii, která v modlitbě s vnitřním a radostným rozechvěním očekávala narození Vykupitele. Amen.?
PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
