Otče arcibiskupe, jak se česká církev připravuje na 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje?
?Máme tříletý program. V tomto roce začínáme. Minulý rok jsme měli takzvaný nultý ročník věnovaný Písmu svatému s vědomím, že Cyril a Metoděj přeložili Písmo do slovanského jazyka. V tomto roce se věnujeme výročí narození svaté Anežky České. Pak ten druhý rok budeme věnovat trošku modernější historii, totiž bude ve znamení františkánských mučedníků z roku 1611, poněvadž se připravuje jejich beatifikace, možná dokonce v katedrále svatého Víta. A třetí rok už bude opravdu věnován plně svatému Cyrilovi a Metodějovi. Protože chápeme právě tyto oslavy jako oslavy křtu, zaměřuje se příprava k prožívámí iniciačních svátostí, letos křest, příští rok biřmování a v tom třetím roce eucharistie. To jsou tedy základní momenty. Rovněž si uvědomujeme, že v roce výročí, v roce 2013, bude celosvětová církev oslavovat a připomínat si milánský edikt. A tam se nám objevuje symbol kříže a protože naše slovanské slovo křest je odvozeno od slova kříž, tento jubilejní rok bude také přihlášením se té naší části Evropy ke kříži, který není jenom symbolem utrpení Ježíše Krista, ale který je také symbolem setkání velké Boží lásky se svobodou. To je, myslím, důležité si uvědomit.?
Dnes se znovu mluví o misijní činosti církve v sekularizovaném světě. Kardinál Ravasi pořádá akce pod názvem ?Nádvoří pohanů?. Myslíte, že něco podobného by bylo možné u nás? Jak se stavět k misijnímu úkolu, který má každý křesťan?
? Já mohu říci, že už jsme v naší republice začali. Na několika biskupských synodách slovo evangelizace a ještě lépe řečeno preevangelizace už zaznělo. Takže moji spolubratři dominikáni spolu s dalšími skupinami, prováděli takováto misijní setkání v několika městech. Před třemi roky i v Hradci Králové. My to nenazýváme nádvoří pohanů, ale nádvoří národů, vnímáme to jako týden vzájemného porozumění a setkání s těmi, se kterými žijeme, protože víme, že veliká část obyvatel v České republice vyznává ?víru v něco?. Není to ani ateismus ani agnosticismus. Zároveň musíme přiznat, že po čtyřicet let - ani v těch dvaceti letech se nám nepodařilo dostatečně obnovit katechezi - vlastně náš národ nebyl formován ani filosoficky ani teologicky, aby mohl hledat odpověď na otázku, kdo či co je Bůh. Vidíme tedy, že toto by měl být jeden z největších úkolů. Naše vize je, že toto jubileum, které jde také dovnitř samotné církve, ale z hlediska toho, že se ke všem těm cyrilometodějským oslavám přihlásili všechny státní instituce: parlament, vláda, prezident, Akademie věd a další, je určitou formou velkého dialogu a setkání. Věřím, že po tomto jubileu bude možné uvažovat o dalších krocích. Ale jedním z našich úkolů je také napsat čítanku dějin křesťanství v našich zemích, jistě v duchu ekumenismu, a připravit připravit reformu katecheze, aby především ve školách byla výuka (náboženství) na úrovni současného poznání jako v ostatních oborech, aby byla určitá kompatibilita. Tak to myslím, že jsou kroky potřebné k tomu, abychom mohli udělat ten širší krok k preevangelizaci.?
Myslíte, že předsudky dlouho a důkladně pěstované komunistickým režimem ale i jinými agnosticistickými proudy novodobého myšlení nějakým způsobem odplynuly, že nové generace jsou vstřícnější?
?Já se domnívám, především se to ukázalo po návštěvě Benedikta XVI., že tyto předsudky nejsou tak velké. A můžeme také říci, že v České republice narozdíl od mnoha západních sekularizovaných zemí se nesetkáváme s takovým tím opravdu nepřátelským a fanatickým antiklerikalismem a antikřesťanskými postoji. Jako je tomu třeba v Belgii, Holandsku a dalších zemích. Mohu uvést i pana biskupa Malého, který říká, že když je na bruselském letišti v církevním odění, tak se vždycky setkává s takovými projevy... tak jsme mu poradili, že doma musí chodit v kolárku a do Bruselu, aby létal v kravatě, protože potom pozná ten rozdíl prostředí...(smích)?
Říkáte tedy, že u nás není půda zdaleka tak zlá, že je do čeho zasívat...
?Bezesporu ano, protože ten určitý zájem tady je. Já myslím, že to ukázal i rok 2009, kdy se poprvé v moderních dějinách stala v naší zemi znovu Bible bestsellerem a já to pozoruji s určitým zadostiučiněním na Jeruzalémské Bibli, kde už máme několik desítek tisíc vydání a připravujeme pro mládež kapesní vydání na cestu do Madridu, čili domnívám se, že je vidět, že určitý zájem je.?
odeslat článek
vytisknout článek
