VaticanNews.va

   6. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6788
Poslechem z webových stránek.4153
Četbou textů na webových stránkách.6618
Poslechem i četbou.3900


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

O svobodě v Duchu

František varuje před virovou genocidou


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

8.4.2011 

Proč Ježíš vzkřísil Lazara?

Homilie k 5.neděli postní

Richard Čemus

Čím víc se blížíme k Velikonocům, tím se boj se smrtí přiostřuje a Ježíš se stále zřetelněji dává poznat jako Dárce života. Šlo-li v evangeliu čtvrté neděle postní o neduh náhodného slepce, pak tuto pátou neděli jde přímo o smrt Ježíšova osobního přítele. Může nás překvapit, že Ježíš, Syn Boží, který se obětoval z lásky ke všem lidem, měl svůj okruh vybraných přátel. Že „Ježíš – jak říká evangelium – měl rád Martu a její sestru i Lazara“, přitom neznamená „exkluzivní“ lásku, která ostatní vylučuje! Znamená lásku zvlášť niternou, která vládne tam, kde se může oboustranně -rozvíjet. Není divu, že Evangelium sv. Jana, který sám byl „miláčkem Páně“ je ohledně Lazara plné výrazů silného emotivního hnutí: „Ježíš zaplakal“, „byl hluboce dojat a zachvěl se“.

Dalo by se z toho vyvodit, že Ježíš byl smrtí svého přítele zaskočen? A že použil svou božskou moc, aby vrátil Lazara do života jen proto, že by ztratil přítele? Pak ale zůstává záhadou, proč zdánlivě tak otálel a nepřispěchal mu na pomoc hned, dokud Lazar ještě žil. To nasvědčuje tomu, že Ježíš měl jiné úmysly: že se chtěl utkat s Lazarovou smrtí a dát jí pocítit svou moc, tak jako se soupeři těší na zápas, aby poměřili své síly. Ježíš vyzývá Lazarovu časnou smrt na souboj ještě před oním finále, kdy se věčná smrt bude sápat na samotný Život věčný.

Vrcholné drama se odráží ve velikonoční sekvenci: „Mors et vita duelo conflixere mirando: dux vitae mortuus regnat vivus.“ (Se smrtí život utkal se v podivuhodném zápase: Pán žití učinil ten div, zemřel a v slávě vládne živ.) A vskutku, sotva kdy jsou nedělní čtení tak bohatá na výrazy pro život a touhu po životě. „Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi,“ prorokuje Ezechiel (Ez 37,12-14). „Z hlubin volám k tobě Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas. Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě“, prosí žalmista (Ž 130). A zároveň texty nenechávají na pochybách, že nejde o pouhý biologický život a snahu ho o něco prodloužit, ale o život duchovní, který může dát jedině Kristus. A ten ho dává pouze těm, kteří k němu chtějí patřit. „Kdo totiž nemá Kristova ducha, není jeho,“ píše svatý Pavel Římanům a pokračuje: „Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života… A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás (Řím 8, 8-11).

Co je to však duchovní život? Možná nejsme daleko od starých gnostiků, kteří stavěli duchovní život do protikladu k životu těla. Duchovní pro ně znamenalo vše co je nehmotné, hlavně lidská mysl. Jediné, co na člověku má cenu, byl podle nich rozum. Vtělení Boží pak nedávalo smysl, a nemůže dát smysl ani Lazarův návrat v těle. Konec konců i křesťanští autoři, kteří si v průběhu století lámali s tímto evangeliem hlavu, zastávali někdy dost překvapivé názory. Například Ježíšovy slzy vykládají jako znamení smutku nad tím, že Ježíš musí vrátit Lazara zpět do tohoto „slzavého údolí“ jenom proto, že ho Marie a Marta svým žadoněním k tomu přiměly.

Čteme-li však pozorně Janovo evangelium, neunikne nám přes všechny projevy Ježíšových lidských citů jeho božský majestát, v němž přesně ví, co dělá. Není pochyb o tom, že Ježíš Lazara do tohoto hmotného světa vrátit chtěl. Proč? Zřejmě jako předobraz jeho vlastního a tím i našeho vzkříšení. O Velikonocích Kristus totiž nevstane jen duchovně, odděleně od těla, které by nechal tlít v hrobě! Vstane duchovně i fyzicky zároveň, protože jeho tělo je oživeno jeho božským Duchem. V těle se pak Zmrtvýchvstalý vrací do tohoto světa, na místa a k lidem, kam jej poutaly vztahy přátelství. Opakovaně se apoštolům fyzicky zjevuje, nechává se jimi dotýkat a chce s nimi dokonce jíst, což je další hlavolam, se kterým si teologové nevědí rady. A nevíme si s tím rady ani my. Naše oči nejsou ještě natolik prozářeny Kristovým Duchem, abychom ho viděli a rozpoznali. Prvním stupněm vidění je však víra. A proto otázka, kterou Ježíš klade Martě, patří i nám: „Věříš tomu?“ (Jan 11,1-45).

Kdo v těchto dnech zavítá na Velehrad ke hrobu kardinála Špidlíka na první výročí jeho smrti († 16. dubna 2010), najde sarkofág okrášlený barevnou mozaikou, do které jsou vetkána jeho slova: „Všechno, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí.“

Je-li to pravda, pak tou nejlepší přípravou na Velikonoce bude ozdravění a oživení našich mezilidských vztahů. Žijeme omotaní pohřebním rubášem našeho „já“, a místo abychom šířili kolem sebe „libou vůni Kristovu“ jsme často jako onen člověk, kterého prý Pater Pio vtáhl jednou k sobě do zpovědnice, protože nemohl snést zápach jeho hříchů. I my se rozkládáme s Lazarem v hrobě našeho ego. Spolu s Lazarem, Martou a Marií patříme ale k Ježíšovým přátelům! Platí tedy i nám Kristovo mocné zvolání: „Lazare, vyjdi ven!“ Kdo uposlechne pocítí už v tomto pomíjivém čase věčnost a v tomto smrtelném těle sílu vzkříšení.

Resurrezione di Lazzaro (1609), Caravaggio (Michelangelo Merisi)

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež na Květnou neděli: Život je dar, který se dostává, aby se dal

Italský statistický úřad: Loňského března zemřelo na dýchací potíže více lidí než letos v březnu

O nákaze, kterou šíří pokušení

Dnes je nezbytná tvořivost lásky – papežovo videoposelství ke Svatému týdnu

Kardinál Zenari o Sýrii v čase pandemie: Jak si mýt ruce, když není co pít?

Kostely se v případě potřeby změní v polní nemocnice

O sedmibolestné Matce a učednici

František varuje před virovou genocidou

Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Kardinál Parolin: Krize vyzývá k překonání egoismu

Církev ve Francii za duchovní službu u nakažených koronavirem

Desatero pro život za zavřenými dveřmi

 Nově na webu
Svatý otec: Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu