Řím.
„Ten, kdo zavedl do kostelů kytary a populární písničky, chtěl jistě snadno přitáhnout mládež. Bylo to ovšem naivní a ve výsledku to uráží inteligenci věřících.“ Tato tvrdá slova na adresu stále populárního doprovodu bohoslužeb zazněla z úst světoznámého dirigenta Riccarda Mutiho, někdejšího ředitele milánské La Scaly, který dnes stojí v čele symfonického orchestru v Chicagu. Vyjádřit se k "liturgické dekadenci“ jej přiměl zážitek z nedělní eucharistie při nedávné návštěvě Itálie. O své dojmy se podělil v Terstu, kde přebíral čestné občanství města.
„Hudba vděčí Církvi za mnohé – řekl Muti. – Nemyslím tím jen gregoriánský chorál, který je překrásný. Pozitivní vztahy trvají dodnes. Ale opravdu nedokážu pochopit, co dělají ty kytarové popěvky v našich kostelích. Tahle muzika nás přece uráží – a texty je snad lépe ani nekomentovat...“ – postěžoval si italský dirigent. Zároveň poznamenal, že většina italských kostelů vlastní velmi dobré varhany, které často mlčí.
Riccardo Muti zároveň apeloval na to, aby Církev nepodceňovala současného člověka a nepovažovala ho předem za hudebního analfabeta. „Jsem přesvědčen, že kdyby v našich kostelech mohlo zaznít například Mozartovo Ave verum, tak i ti nejprostší lidé, kterým hudba mnoho neříká, budou tímto dílem duchovně povzbuzeni. Naneštěstí totéž nelze říci o kytarových popěvcích“ – uvedl Muti.
Italský dirigent nicméně nepočítá mezi dekadentní projevy černošské spirituály. Jak řekl, jde o hudbu s vlastní tradicí, která je často prováděna na velmi vysoké úrovni. „My máme jinou kulturu, kterou neumíme docenit a příliš snadno se jí zříkáme,“ zdůraznil Muti.
(podle Libero)
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
