Plenění a drancování v Anglii nelze vysvětlit jenom aktivitou zločineckých gangů či chudých imigrantů, kteří mezi sebou
nota bene komunikují moderními technologiemi. Události v Anglii jsou spíše projevem jakéhosi mravního kolapsu, který propukl v nejmladších řadách tamějšího obyvatelstva. Pokud by totiž šlo jenom o zoufalství frustrovaných chudých imigrantů, nemohla by se mezi zadrženými výtržníky ocitnout například
dcera britského miliardáře, Laura Johnson, 19 letá studentka anglické a italské literatury na univerzitě v Exeter, která spolu s několika vrstevníky vykradla zboží z obchodu s elektronikou za 5 tisíc liber a za dalších 500 liber pak alkohol a cigarety. Velmi ilustrativní je v tomto směru jedna
filmová reportáž BBC z 9.srpna, v níž dvě dívenky v anonymitě vysvětlily svoji osobní účast. Držely přitom v rukou kradenou láhev vína a takto nahlas přemítaly: „Všichni se vzbouřili... pomátli... kradli... kradli flašky.. vlomili se do obchodů... byl to dav, zábava... Pili jsme celou noc... Je to vina vlády… konzervativní nebo jaké... Nevím. Bohatí mají firmy. Ukazujeme bohatým, že si děláme, co chceme.“
Tato slova zejí duchovní prázdnotou, ale zároveň či právě proto také naznačují příčinu toho, co se dělo v ulicích anglických měst. Italský psycholog Roberto Marchesini se domnívá, že tito mladí lidé nejsou nevychovaní, nýbrž právě naopak. Velmi dobře vnímají a kopírují ducha, který dominuje v našem mediálním, kulturním a sociálně-politickém prostředí, a svými činy ho kreativně a velice věrně vyjadřují. Tento postřeh není laciná výmluva čili pokus o sejmutí viny z konkrétních viníků a její přesunutí na nějaký abstraktní podmět, společnost apod. Je to přiléhavé a opravdu zodpovědné objasnění motivů kolektivního plenění v Anglii v rámci sjednocujícího se lidského společenství čili globalizace, která je právě v této zemi nejpokročilejší. Zmíněnou duchovní prázdnotu lze popsat a vylíčit, protože není neviditelná, nepostrádá obsah, náboj ani styl. A co je nejdůležitější: nebude-li pojmenovávána, bude se šířit ještě více. Právě v tom je její síla.
Problémem vůbec není multikulturnost čili rozmanitost kultur vyskytujících se na jednom území, nýbrž naopak jejich absence. To co z jednotlivých kultur činí opravdovou kulturu, je totiž všem kulturám společné. A právě to je Evropanům rostoucí měrou upíráno. Nejde ani tak o to, že se na starém kontinentě přestává praktikovat stále ještě většinová náboženská víra jako spíše o to, že zakrňuje úsudek lidského rozumu v důsledku masového ohlupování veřejnosti nebo přesněji v důsledku neustálé i bezděčné, tedy neúmyslné medializace hloupostí a jejich zrovnoprávňování se seriózním myšlením v nejrůznějších oblastech lidského počínání. Kolaps lidského svědomí hermeticky uzavřeného do sebe sama, který se v Anglii projevil kolektivně, je jakýmsi důsledkem vzniklého přetlaku prázdnoty čili hlouposti, která je každému jedinci v nejrůznějších formách od útlého věku podávána ke konzumaci.
Stoprocentní slevy v obchodech, které si vyhlásili mladí výtržníci, jsou velmi srozumitelnou ukázkou laciných úsudků a zlevněných mravů, kterými jsou Evropané od dětství neustále krmeni. Důsledným a vynalézavým přejmenováváním lidských neřestí na ctnosti: například necudnosti snímků fotomodelky na její odvahu; nebo chamtivosti, která se v ekonomickém zpravodajství o klesajících burzovních kurzech mění na přejícnost ve vztahu k dobrému byznysu spekulantů anebo zpupnosti jedinců, kteří chtějí řečmi o „přelidnění“ světa, vzbudit jakousi podivnou solidaritu. Nejiným projevem rozumového deficitu byla medializace v Praze pořádaného průvodu hrdosti, který mohl u většiny vzbudit nanejvýš jen útrpný úsměv.
To všechno jsou projevy duchovního vakua, ve kterém žijí Evropané na starém kontinentě. Aby však tato prázdnota mohla vznikat a šířit se, je třeba něco odmítat: zesměšňováním, bagatelizováním, snižováním, zlehčováním, kompromitováním a korumpováním. Sekularizace je pěstování odporu vůči přání Boha, který chce lidi učinit šťastnými. Tím vzniká situace, která stále globálněji přerůstá přes hlavu všem, včetně tzv. filantropů a vůbec těch, kteří se kdesi v ústraní mediální pozornosti domnívají, že mají moc, protože mají peníze.
Úplně jiný a mocnější signál zajisté vzejde z nadcházejícího Světového setkání mládeže v Madridu.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
