Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Jak víte, od minulého čtvrtka do neděle jsem byl na pastorační návštěvě v Německu. Těší mne proto, že mohu dnes jako obvykle využít generální audience, abych si spolu s vámi znovu připomněl intenzivní a krásné dny tohoto pobytu ve své vlasti. Procestoval jsem Německo od severu na jih, od východu na západ: z hlavního města Berlína do Erfurtu a Eichsfeldu a na nakonec do Freiburgu, města položeného nedaleko hranic s Francií a Švýcarskem. Děkuji v první řadě Pánu, že mi dal možnost setkat se s lidmi a mluvit o Bohu, společně se modlit s bratry a sestrami a utvrdit je víře podle zvláštního poslání, které Pán svěřil Petrovi a jeho nástupcům. Tato návštěva, jejíž motto znělo: „Kde je Bůh, tam je budoucnost“, byla opravdu velkou slavností víry jak na různých setkáních, rozhovorech a ceremoniích, tak zejména při slavení liturgie spolu s lidem Božím.

S hlubokou vděčností vzpomínám na vřelé a nadšené přijetí jakož i na projevy pozornosti a sympatií, kterých se mi dostalo na různých místech, která jsem navštívil. Ze srdce děkuji německým biskupům, zejména těch diecézí, které mne hostily, za pozvání a za vše, co spolu s mnoha spolupracovníky učinili při přípravě této cesty. Vřelé díky patří rovněž spolkovému prezidentovi a všem politickým a občanským představitelům na úrovni federální i regionální. Jsem hluboce vděčný všem, kdo různými způsoby přispěli ke zdárnému průběhu návštěvy, zvláště četným dobrovolníkům. Byla tak velkým darem pro mne a pro nás všechny, vyvolala radost a nový rozlet víry a nasazení do budoucna.

V hlavním městě Berlíně mne přijal ve své rezidenci spolkový prezident, který mne přivítal jménem svým a mých krajanů a vyjádřil úctu a sympatie vůči papeži, německému rodákovi. Já jsem pak mohl načrtnout pár myšlenek o vzájemném vztahu mezi náboženstvím a svobodou a citovat velkého biskupa a sociálního reformátora biskupa Wilhelma von Kettelera: „Stejně jako náboženství potřebuje svobodu, tak i svoboda potřebuje náboženství.”

Velmi rád jsem přijal pozvání k návštěvě Bundestagu, která byla zajisté jedním z nejvýznamnějších momentů mojí cesty. Poprvé papež mluvil ke členům německého parlamentu. Mohl jsem při této příležitosti vyložit základy právnosti a svobody právního státu, tedy měřítko každého práva, které je vepsáno Stvořitelem do samotné existence Jeho stvoření. Je tedy nezbytné, abychom rozšířili naše pojetí přirozenosti a chápali ji nejen jako funkční celek, ale také jako řeč Stvořitele, která nám pomáhá rozlišovat dobro od zla. Hned poté se konalo také setkání s některými představiteli židovské obce v Německu. Připomenutím našich společných kořenů víry v Boha Abrahámova, Izákova a Jakubova, jsme poukázali na obdržené plody dialogu mezi katolickou církví a judaismem v Německu. Měl jsem rovněž možnost setkat se s několika členy muslimské komunity a shodnout se s nimi na důležitosti náboženské svobody pro pokojný rozvoj lidstva.

Mše svatá na olympijském stadionu v Berlíně na závěr prvního dne mojí návštěvy byla jednou velkých liturgických slavností, které mi daly příležitost společně se s věřícími modlit a povzbudit je ve víře. Početná účast lidí mne velmi potěšila! V této slavnostní a působivé chvíli jsme rozjímali evangelní obraz vinného kmene a ratolestí, tedy důležitost jednoty s Kristem pro osobní život věřících a pro existenci církve, Jeho mystického těla.

Druhá etapa mojí návštěvy pokračovala v Durynsku. Německo a zvláště Durynsko je zemí protestantské reformace. Chtěl jsem proto hned od začátku položit v rámci této návštěvy zvláštní důraz na ekumenismus a velice silně jsem si přál prožít ekumenický moment právě v Erfurtu, protože v tomto městě vstoupil Martin Luther do augustiniánské komunity a byl zde vysvěcen na kněze. Měl jsem proto velkou radost ze setkání se členy Rady německé evangelické církve a z ekumenické bohoslužby v bývalém augustiniánském konventu. Toto srdečné setkání v dialogu a modlitbě nás přivedlo hlouběji ke Kristu. Znovu jsme viděli, jak důležité je naše společné svědectví víry v Ježíše Krista v dnešním světě, který často Boha nezná anebo se o Něho nezajímá. Je zapotřebí našeho společného úsilí na cestě k plné jednotě, ale stále více si uvědomujeme, že nemůžeme „vytvořit“ ani víru, ani onu tolik kýženou jednotu. Víra vytvořená námi samotnými nemá žádnou hodnotu. Pravá jednota je spíše darem Pána, který se modlil a neustále modlí za jednotu svých učedníků. Jedině Kristus nám může darovat jednotu a budeme jí dosahovat v míře, v níž se vrátíme k Němu a necháme se od Něho přetvořit.

Zvlášť dojemným momentem byla pro mne bohoslužba mariánských nešpor před svatyní v Etzelsbachu, kde mne přijalo množství poutníků. Už v mládí jsem slýchával mluvit o Eichsfeldském kraji, území, které v proměnách dějin zůstalo vždy katolické, a o jeho obyvatelích, kteří se odvážně stavěli proti diktaturám nacismu a komunismu. Byl jsem proto velmi potěšen tím, že jsem mohl tento Eichsfeld a jeho lid navštívit na pouti k zázračnému zpodobení Panny Marie Bolestné z Etzelsbachu, kde věřící po staletí svěřovali Marii své prosby, starosti a utrpení a dostávalo se jim útěchy, milosti a požehnání. Podobně dojemná byla mše svatá slavená na překrásném náměstí před dómem v Erfurtu. Připomenutím svatých durynských patronů – svaté Alžběty, svatého Bonifáce a svatého Kiliána a zářivého příkladu věřících, kteří v dobách totalitních systémů dosvědčili evangelium, jsem vyzval věřící, aby byli svatými dneška, spolehlivými svědky Krista a přispívali k vytváření naší společnosti. Lidé, kteří svět skutečně přetvářeli, byli totiž vždycky svatí a světice prostoupení láskou ke Kristu. Dojemné bylo také krátké setkání s mons. Hermannem Scheipersem, posledním žijícím německým knězem, kteří přežil koncentrační tábor v Dachau. V Erfurtu jsem měl také možnost setkat se s několika oběťmi pohlavního zneužívání duchovními a vyjádřit své politování a blízkost jejich utrpení.

Poslední etapa mojí cesty mne přivedla do jihozápadního Německa, do arcidiecéze Freiburg. Obyvatelé tohoto krásného města, věřící arcidiecéze a početní poutníci, kteří přišli z nedalekého Švýcarska, Francie a dalších zemí, mně připravili obzvláště slavnostní přijetí. Zakusil jsem jej také na modlitební vigilii s tisíci mladých lidí. Byl jsem potěšen, když jsem viděl, že víra v mojí německé vlasti má mladou tvář, je živoucí a patří jí budoucnost. V působivém obřadu předávání světla jsem mladým lidem podával plamen velikonoční svíce, symbol světla, kterým je Kristus, a povzbudil je slovy: „Vy jste světlo světa“. Zopakoval jsem jim, že papež důvěřuje aktivní spolupráci s mladými. S milostí Boží jsou s to nést do světa oheň lásky Boží.

Zvláštním momentem bylo setkání se seminaristy ve Freiburgu. Těmto mladým lidem jsem tak v určitém smyslu odpověděl na jímavý dopis, který mi zaslali před několika týdny, poukázal na krásu a velikost Pánem daného povolání a nabídnul jim určitý podnět, který by jim pomohl na další cestě radostného následování Krista v hlubokém společenství s Ním. V semináři jsem se v bratrské atmosféře setkal také s představiteli pravoslavných a východních církví, k nimž my katolíci pociťujeme zvláštní blízkost. Právě z této široké pospolitosti plyne také společný úkol být kvasem obnovy naší společnosti. Přátelské setkání s představiteli katolických laiků pak uzavřelo sérii setkání v semináři.

Velkolepá nedělní eucharistická slavnost na turistickém letišti ve Freiburgu byla dalším vrcholným momentem pastorační návštěvy a příležitostí poděkovat všem, kteří se nasazují v různých oblastech církevního života, zejména početným dobrovolníkům a spolupracovníkům charitativních iniciativ. Oni umožňují rozmanitou pomoc, kterou poskytuje německá církev všeobecné církvi, zvláště v misijních zemích. Zmínil jsem také, že jejich cenná služba bude vždy plodná, pokud bude vycházet z autentické a živé víry v jednotě s biskupy a papežem, v jednotě s církví. Nakonec jsem, těsně před návratem, promluvil asi k tisícovce katolických laiků zapojených v církvi a společnosti, nabídnul jim pár úvah o působení církve v dnešní sekularizované společnosti a vyslovil pobídku k osvobození od materiálních a politických břemen, aby mohla více vyzařovat Boha.

Drazí bratři a sestry, tato apoštolská cesta do Německa mi dala vhodnou příležitost setkat se s věřícími své německé vlasti, utvrdit je ve víře, v naději a lásce a sdílet s nimi radost být katolíky. Moje poselství však bylo určeno celému německému lidu a je pobídkou všem, aby hleděli do budoucnosti s důvěrou. Je pravdou, že „Kde je Bůh, tam je budoucnost“. Ještě jednou děkuji všem, kteří umožnili tuto cestu a těm, kteří mne doprovázeli modlitbou. Pán žehnej lidu v Německu a i vám všem. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience