Vážení bratři v biskupské a kněžské službě,
Drazí bratři a sestry,
Tato nedělní liturgie bude dnes obohacena různými motivy díkůvzdání a proseb k Bohu. Spolu s celou církví slavíme Světový misijní den, každodoročně se opakující pobídku k misijnímu rozletu a nasazení, a také děkujeme Pánu za tři nové světce: biskupa Guido Maria Confortiho, kněze Luigi Guanellu a řeholnici Bonifacia Rodriguez de Castro. S radostí zdravím všechny přítomné, zejména oficiální delegace a početné poutníky, kteří přišli oslavit tyto tři příkladné učedníky Krista.
Pánovo Slovo, jež před chvíli zaznělo v evangeliu, nám připomnělo, že celý zákon Boží je shrnut v lásce. Evangelista Matouš vypráví, že poté co Ježíš svou odpovědí umlčel saduceje, shromáždili se farizeové, aby jej přivedli do úzkých (srov. 22, 34-35). Jeden z nich, znalec zákona se jej otázal: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ (v.36). Na úskočnou otázku Ježíš odpovídá s naprostou jednoduchostí: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcdem, celou svou duší a celou svou silou. To je největší a první přikázání“ (vv. 37-38). Vskutku, hlavním požadavkem pro každého z nás je, aby Bůh byl v našem životě přítomen. On má prostupovat všemi vrstvami našeho bytí, jak praví Písmo, a zcela je naplnit: srdce o Něm má vědět a nechat se od Něho dotýkat a stejně tak duše, energie našeho chtění a rozhodování, jakož i inteligence a myšlení; smět říci jako sv. Pavel: „už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).
Hned poté Ježíš dodává něco, co znalec zákona nežádal: „Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe“ (vv. 39). Prohlášením, že druhé přikázání je podobné prvnímu, Ježíš dává vytušit, že láska k bližnímu je stejně důležitá jako láska k Bohu. Právě láska k bratřím je totiž viditelným znamením, které může křesťan ukázat a tak dosvědčit světu lásku k Bohu. Jak prozřetelnostní je tedy fakt, že právě dnes církev představuje všem svým členům tři nové světce, kteří se nechali přetvořit božskou láskou a vtiskli ji celému svému životu. V různých situacích a s různými charizmaty, milovali Pána z celého srdce a bližního jako sami sebe „takže se stali vzorem pro všechny věřící“ (1 Sol 1,7).
Žalm 17, který byl před chvílí zazpíván, vybízí k důvěřivému svěření se do rukou Pánových, který „dává přízeň svému pomazanému“ (v.51). Tento vnitřní postoj provázel život a službu svatého Guida Maria Confortiho. Již od jinošského věku, kdy musel čelit odporu svého otce proti vstupu do semináře, podával důkazy pevného charakteru v následování vůle Boží, v připodobnění se ve všem oné caritas Christi, která jej přitahovala, když kontemploval Ukřižovaného. Mocně pociťoval naléhavost zvěstovat tuto lásku těm, kterým se zvěst o ní dosud nedonesla, a motto Caritas Christi urget nos (srov. 2 Kor 5,14) syntetizuje program misijního institutu, který založil ve svých sotva třiceti letech jako řeholní rodinu cele sloužící evangelizaci pod patronací velkého apoštola Východu sv. Františka Xaverského. Svatý Guido Maria byl povolán žít tento apoštolský vzmach v biskupské službě nejprve v Ravenně a potom v Parmě. Všechny své síly dal k dobru duším jemu svěřených, zejména těch, které se vzdálily od cesty Páně. Jeho život byl poznamenán četnými i těžkými zkouškami. Dokázal přijmout každou situaci chápavě jako ukazatel cesty, kterou mu vyznačila Boží prozřetelnost. Za všech okolností i v těch nejvíce zdrcujících porážkách dovedl rozpoznat plán Boží, který jej vedl při budování Jeho království zejména odříkáním a každodenním přijímáním Jeho vůle s důvěřivou a stále plnější oddaností. Jako první zakusil a dosvědčil to, co učil své misionáře, že totiž dokonalost spočívá v plnění Boží vůle podle vzoru ukřižovaného Ježíše. Svatý Guido Maria Conforti měl svůj vnitřní zrak upřen na kříž, který ho něžně přitahoval k sobě. Když jej kontemploval, spatřoval otevírající se horizont celého světa a vnímal „naléhavou“ touhu, jež je skryta v srdci každého člověka a tíhne k obdržení a přijetí zvěsti o jediné lásce, která zachraňuje.
Lidské a duchovní svědectví svatého Luigi Guanelly je pro celou církev zvláštním darem milosti. Během svého pozemského života žil odvážně a rozhodně evangelium lásky, největší přikázání, ke kterému nás volá Boží Slovo i dnes. Díky hlubokému a stálému spojení s Kristem v kontemplaci Jeho lásky se Don Guanella, veden božskou Prozřetelností, stal druhem a učitelem, útěchou a úlevou těch nechudších a nejslabších. Láska Boží v něm oživovala touhu po dobru lidí, kteří mu byli svěřeni v konkrétnosti každodenního života. Každému věnoval starostlivou péči, přičemž respektoval čas jeho růstu a v srdci živil naději, že každá lidská bytost, jež je stvořena k obrazu a podobě Boží, může zakoušením radosti z toho, že je milována Bohem – Otcem všech – dát a darovat to nejlepší ze sebe druhým. Chceme dnes vzdávat chválu a díky Pánu, neboť nám ve svatém Luigi Guanellovi daroval proroka a apoštola lásky. V jeho svědectví, které je tak silně prostoupeno lidstvím a pozorností vůči těm posledním, rozpoznáváme zářivé znamení přítomnosti a působení Boha. Boha, který – jak zaznělo v prvním čtení – brání cizince, vdovu, sirotka a chudého, který je nucen dát do zástavy svůj plášť, jedinou noční pokrývku svého těla (srov. Ex 22,20-26). Tento nový světec charity ať je pro všechny, zejména pro členy kongregací, které založil, vzorem hluboké a plodné syntézy kontemplace a činnosti, jak ji on sám žil a uskutečňoval. Všechny jeho lidské a duchovní osudy lze shrnout do posledních slov, která pronesl na smrtelné posteli: in caritate Christi. Láska Kristova osvěcuje život každého člověka a zjevuje, jak se v sebedarování druhému neztrácí nic, nýbrž uskutečňuje se plně naše pravá blaženost. Svatý Luigi Guanella ať nám vyprošuje růst v přátelství s Pánem, abychom byli ve své době nositeli plnosti Boží lásky, pečovali o život v každém jeho projevu a stavu a aby se lidská společnost stále více stávala rodinou dětí Boží.
V druhém čtení jsme slyšeli úryvek z prvního listu Soluňanům, ve kterém je k popisu evangelizace užita metafora manuální práce, což v určitém smyslu může platit také pro ctnosti svaté Bonifacie Rodriguez de Castro. Když psal sv. Pavel tento list, zřejmě si na živobytí vydělával prací, jak plyne z tónu dopisu a užitých příkladů, jež spojuje s místem, kde kázal a našel svoje první učedníky. Tuto intuici převzala svatá Bonifácie, která dovedla od počátku spojovat následování Ježíše Krista s trpělivou každodenní prací. Řemeslo švadleny, které zastávala od útlého věku, nebylo únikem před těžkou prací, ale dávalo jí také svobodu následovat svoje povolání a zároveň ji uschopnilo, aby přitahovala a formovala jiné ženy, které v dílně mohli nalézt Boha, slyšet, rozlišit a následovat vlastní povolání. V pokoře a prostotě evangelia, jež se v Nazaretu prezentuje jako škola křesťanského života, se tak zrodily sestry sv. Josefa. Apoštol Pavel ve svém listu dále píše o námaze lásky ke křesťanské obci navzdory utrpení, které se jí dostává od vlastních podobně jako Kristu, přičemž však nehledá nic jiného, než aby se líbil Bohu. Matka Bonifacia se věnuje apoštolátu a začíná se jí dostávat prvních plodů. Prožívá však také zkušenost opuštěnosti a odmítnutí od svých učednic a učí se nové dimenzi učednictví: kříži. Přijímá tento odpor a dostává se jí naděje. Nabízí svůj život za jednotu díla, které vzešlo z jejích rukou. Nová světice se nám představuje jako dokonalý vzor, ve kterém zní Boží dílo jako ozvěna, která volá její dcery, sestry sv. Josefa i nás všechny, abychom přijali její svědectví v radosti Ducha svatého, beze strachu ze zklamání a všude šířili dobrou zvěst nebeského království. Svěřme se její přímluvě a vyprošujme všem dělníkům zejména těm, kteří konají skromnou a někdy nedostatečně ceněnou práci, aby uprostřed každodenních námah postupně objevovali přátelskou ruku Boží, dosvědčovali Jeho lásku a přetvářeli ji na chvalozpěv Stvořiteli.
„Miluji Tě, Pane, má sílo“. Takto jsme, drazí přátelé, zpívali v responsoriálním Žalmu. Výmluvným znamením této vášnivé lásky k Bohu jsou tři noví svatí. Nechme se přitahovat jejich příkladem, vést jejich učením, aby celý náš život byl svědectvím autentické lásky k Bohu a k bližnímu. Kéž nám Panna Maria, Královna všech svatých vyprosí tuto milost také na přímluvu svatých Guida Maria Confortiho, svatého Luigi Guanelly a svaté Bonifacie Rodriguez de Castro.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
