Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Pražský arcibiskup Dominik Duka bude jmenován kardinálem. Jak oznámil Benedikt XVI. při sváteční promluvě před modlitbou Anděl Páně, stane se tak při veřejné konzistoři 18. února.

Arcibiskup Duka pro náš rozhlas ke své nominaci řekl:
Myslím, že je to důvod k vděčnosti vůči Svatému otci. Je to jistým způsobem přirozené, že naše hlavní město Praha je tím místem, kam směřuje udílení kardinálské hodnosti čili vypovídá to také o církvi v České republice. Tímto jmenováním se vracíme do společenství kardinálského sboru, v kterém nyní je otec arcibiskup Miloslav Vlk, ale je v tom také vize do budoucna, protože tam hraje roli věková hranice. Myslím tedy, že je to spíše zásluha pražského Svatovojtěšského stolce a především arcibiskupů, mých předchůdců, ať už to byl kardinál Kašpar, kardinál Beran, kardinál Tomášek nebo kardinál Vlk. Takže tak toto jmenování přijímám.

Dodejme, že kardinál Miloslav Vlk oslaví osmdesátiny letos 17. května. Papež tedy v případě arcibiskupa Duky o několik měsíců anticipoval obvyklou praxi, podle níž kardinálská nominace metropolitů přichází až po dovršení 80 let věku jejich předchůdců. Stejně je tomu také v případě současného předsedy Americké biskupské konference, newyorkského arcibiskupa Timothy Dolana.

Podle očekávání jsou mezi ohlášenými kardinály šéfové vatikánských úřadů: prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, Fernando Filoni; prefekt Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, João Braz de Aviz; předseda papežské rady pro legislativní texty, Francesco Coccopalmerio; předseda papežské rady pro migranty a cestující, Antonio Maria Veglió a další. Pokud jde o představitele hlavy církevních provincií figurují na seznam např. arcibiskupové Berlína, Florencie, Hongkongu, New Yorku, Toronta či Utrechtu.

Mezi čestnými nominacemi, udílenými zpravidla význačným teologům starším osmdesáti let, je tentokrát disident komunistické éry, řeckokatolický arcibiskup rumunského Fǎgǎraş, Lucian Mureşan, a tři profesoři: P. Julien Ries, jednadevadesátiletý belgický kněz, který věnoval celý život studiu dějin a antropologie, a dále dva konzultanti Kongregace pro nauku víry: augustinán P. Prosper Grech, patrolog, biblista a emeritní profesor řady římských univerzit, a jezuita P. Karl Becker, emeritní profesor dogmatiky na Gregoriánské univerzitě.

***

Co přináší kardinálské jmenování? Na prvním místě příslušnost k nejužšímu poradnímu sboru papeže. Prvním úkolem kardinálů je tvořit jakýsi senát církve. Každý z kardinálů je tedy zvláštním poradcem Svatého otce a papež s ním může konzultovat, kdykoli uzná za vhodné, jak jednotlivě nebo v poradním sboru.

K tomu se váží některé vnější znaky - kardinálský prsten a biret červené, respektive purpurové barvy. V latinské formuli, která se vyslovuje před slavnostním jmenováním, slyšíme o “vyznamenání posvátným purpurem”. To má historicky přinejmenším dva významy: jednak duchovní - jako barva krve ukazuje k heroismu mučedníků a je symbolem lásky až k nasazení vlastního života; proto tedy posvátný purpur. Kromě toho purpurová červeň byla velmi vzácnou barvou, která se získávala z mořských měkkýšů. Bylo to velmi ceněné a bylo to barvivo velmi ceněné a drahé už ve Starém Římě. Dneska se samozřejmě vyrábí synteticky. Kromě těchto symbolů dostávají kardinálové také vatikánské občanství a vatikánský pas.

Z historického hlediska byli kardinálové kněží 25 římských titulů, tzn. hlavních míst kultu srovnatelných s dnešními farnostmi, na které se papež jako biskup Říma obracel v různých záležitostech. Podle dávné tradice je proto každému z kardinálů přidělován jeden z římských chrámů, tzv. titulární kostel jako výraz příslušnosti k římskému kléru.

Výsadními voliči papeže jsou kardinálové od roku 1059. Od 12. století jsou jmenováni kardinály také preláti sídlící mimo Řím. Jejich počet v době od 12. do 15. století nepřesahoval třicítku. V rámci potridentské reformy stanovil roku 1586 papež Sixtus V. jejich počet na 70. Další ustanovení jsou z doby relativně nedávné. Jan XXIII. zrušil závazný počet kardinálů na tajné konzistoři roku 1958 a rozhodl (r. 1962) o tom, že všichni kardinálové mají po svém jmenování přijmout biskupské svěcení. Pavel VI. definoval místo východních patriarchů v kardinálském kolegiu a v motu proprio Ingravescentem aetatem z roku 1970 stanovil, že právo volby papeže se týká jen kardinálů mladších než 80 let. Maximální počet kardinálů voličů stanovil Pavel VI. na 120. Kardinálem se může stát každý, kdo přijal kněžské svěcení.

Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.

(job)