Nový portál Vatikánského rozhlasu

S potěšením vždy sloužím na svátek Křtu Páně tuto mši svatou spojenou s udílením svátosti křtu dětem. Srdečně zdravím vás, drazí rodiče, kmotři a kmotry a všechny příbuzné a přátele! Jak jste to nahlas řekli, přišli jste, aby vaše novorozené děti obdrželi dar milosti Boží, zárodek věčného života. Vy, rodiče, jste to chtěli. Mysleli jste na křest svých dětí ještě dříve než se narodily. Vaše odpovědnost křesťanských rodičů vás vedla k myšlence na křest, který je začátkem božského života ve společenství církve. Můžeme říci, že to bylo vaše první výchovné rozhodnutí jakožto svědků víry před vašimi dětmi, toto rozhodnutí je zásadní!

Posláním rodičů je vychovávat s pomocí kmotra a kmotry syna či dceru. Výchova je velmi náročná, někdy i svízelná záležitost vzhledem k našim vždycky omezeným lidským schopnostem. Výchova se však stává podivuhodným posláním, koná-li se ve spolupráci s Bohem, který je prvním a pravým vychovatelem každého člověka.

V prvním čtení z proroka Izaiáše jsme slyšeli, jak se Bůh obrací ke svému lidu právě jakožto vychovatel. Varuje Izraelity před nebezpečím vyhledávání nedobrých zdrojů vlastního sycení a napájení: „Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí?“ (Iz 55,2). Bůh nám chce dávat dobré věci k jídlu i pití; věci, které nám přinesou dobro, zatímco my někdy užíváme svoje zdroje špatně, usilujeme o věci, které neprospívají, ba dokonce jsou škodlivé. Bůh nám chce dát především Sebe samého a své Slovo; ví, že vzdálíme-li se od Něho, ocitneme se velmi rychle v těžkostech jako marnotratný syn z podobenství a hlavně přijdeme o svou lidskou důstojnost. A proto nás Bůh ujišťuje, že je nekonečně milosrdný, že jeho myšlenky a jeho cesty – naštěstí - nejsou jako ty naše, a že se můžeme vždycky vrátit k Němu, do Otcova domu. Ujišťuje nás potom, že přijmeme-li Jeho Slovo, ponese v našem životě dobré plody, jako déšť, který zavlažuje zemi (srov. Iz 55,10-11).

Na toto podobenství, kterým se k nám obrátil Pán skrze proroka Izaiáše, jsme odpovídali responsoriem Žalmu: „S radostí budeme vážit vodu z pramenů spásy“. Jako dospělí se snažíme čerpat z dobrých pramenů k dobru svému i těch, kteří jsou svěřeni naší do zodpovědnosti, což platí zejména pro vás, drazí rodiče, kmotři a kmotry ve vztahu k dobru těchto dětí. Co jsou ony „prameny spásy“? Je to Slovo Boží a svátosti. Dospělí jsou první, kteří musí čerpat z těchto pramenů, aby mohli vést ty mladší v jejich růstu. Rodiče musí mnoho dávat, ale proto potřebují sami také mnoho dostávat, jinak se vyčerpají a vyprahnou. Rodiče nejsou pramenem, stejně jako my kněží nejsme pramenem: jsme spíše přívodem, kterým proudí životní míza Boží lásky. Odpoutáme-li se od pramene, pocítíme to negativně jako první a nebudeme pak s to vychovávat druhé. Proto se snažíme „s radostí vážit vodu z pramenů spásy“.

Přejděme nyní ke druhému čtení a evangeliu. Praví nám, že prvotní a hlavní výchova nastává svědectvím. Evangelium hovoří o Janu Křtiteli. Jan byl velký vychovatel svých učedníků, protože je přivedl k setkání s Ježíšem, o kterém svědčil. Nevyvyšoval sebe samého, nechtěl učedníky přivazovat k sobě. A přece byl Jan velkým prorokem. Jeho pověst byla obrovská, ale když přišel Ježíš, stáhl se do ústraní a řekl o Něm: „Za mnou přichází mocnější, než jsem já... Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým“ (Mk 1,7-8). Opravdový vychovatel neváže lidi k sobě, není majetnický. Chce, aby se syn nebo učedník naučil poznávat pravdu a navázal s ní osobní vztah. Vychovatel plní svoje poslání do důsledků, jeho přítomnost je vnímavá a věrná, ale jeho cílem je učit naslouchat hlasu pravdy, jež mluví k srdci, a osobně ji následovat.

Vraťme se ještě ke svědectví. Ve druhém čtení apoštol Jan píše: „A dosvědčuje to Duch“ (1 Jan 5,6). Vztahuje se k Duchu svatému, Božímu Duchu, který dosvědčuje Ježíše a potvrzuje, že je Kristus, Boží Syn. Je to patrné rovněž ve scéně křtu v řece Jordán: Duch svatý se snáší na Ježíše jako holubice, aby zjevil, že On je jednorozený Syn věčného Otce (srov. Mk 1,10). Také ve svém evangeliu Jan podtrhuje tento aspekt, když Ježíš říká učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku“ (Jan 15,26-27). To je nám v našem poslání vychovávat k víře velkou útěchou, protože víme, že nejsme sami a že naše svědectví je neseno Duchem svatým.

Pro vás rodiče, ale také pro kmotry je velmi důležité, abyste mocně věřili v přítomnost a působení Ducha svatého, vzývali jej a přijímali modlitbou a svátostmi. On totiž osvěcuje mysl, zapaluje srdce vychovatele, aby dovedl předávat poznání Ježíše a lásku k Němu. Modlitba je první podmínkou výchovy, protože modlitbou se dáváme k dispozici, aby měl iniciativu Bůh, kterému svěřujeme děti, jež zná dříve a lépe než my a dokonale také ví, co je jejich opravdovým dobrem. A když se modlíme přijímáme současně Boží inspiraci, abychom dobře plnili svůj úkol, který nám náleží a který máme plnit. Svátosti, zvláště eucharistie a pokání, nám umožňují výchovně působit ve spojení s Kristem, ve společenství s Ním a neustále se obnovovat Jeho odpuštěním. Modlitba a svátosti nám skýtají ono světlo pravdy, díky němuž můžeme být zároveň něžní a silní, užívat vlídnost a pevnost, v pravý čas mlčet a mluvit, správným způsobem vytýkat a korigovat.

Drazí přátelé, vzývejme tedy všichni společně Ducha svatého, ať v hojnosti sestoupí na tyto děti, zasvětí je k obrazu Ježíše Krista a neustále je provází na jejich životní cestě. Svěřme je mateřskému vedení Nejsvětější Panny Marie, aby prospívali věkem, moudrostí a milostí, a stali se opravdovými křesťany, věrnými a radostnými svědky Boží lásky.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie