Drazí bratři a sestry,
Minulou neděli jsme sledovali, jak Ježíš během svého veřejného působení uzdravoval množství nemocných a zjevil tak, že Bůh chce pro člověka život, život v plnosti. Evangelium této neděle (
Mk 1,40-45) nám ukazuje Ježíše při setkání s takovým druhem nemoci, která byla v té době považována za nejtěžší, a to až do té míry, že činila člověka „nečistým“ a vylučovala jej ze sociálních vztahů. Řeč je o malomocenství. Zvláštní předpis Zákona (srov.
Lv 13-14) stanovil, že knězi přísluší prohlásit člověka za postiženého malomocenstvím, tedy za nečistého, a stejně tak náleželo knězi konstatovat uzdravení člověka a začlenit jej zpět do normálního života.
Když Ježíš procházel vesnicemi v Galileji a kázal, vyšel mu vstříc jeden malomocný a řekl mu: „Chceš-li, můžeš mne očistit!“. Ježíš se nevyhýbá kontaktu s tímto člověkem, a podnícen niternou účastí s jeho situací, vztáhnul ruku a v rozporu se zákonným ustanovením se jej dotknul a řekl mu: „Chci, buď čistý!“. V tomto Kristově gestu a v Jeho slovech spočívají celé dějiny spásy, je v nich vtělena Boží vůle uzdravit nás, očistit nás od zla, které nás znetvořuje a ničí naše vztahy. Kontaktem Ježíšovy ruky s osobou malomocného je zbořena bariéra mezi Bohem a lidskou nečistotou, mezi Svatým a jeho opakem. Zajisté tím není popřeno zlo a jeho negativní moc, nýbrž je podán důkaz, že Boží láska je silnější než jakékoli zlo, včetně toho nejnakažlivějšího a nejstrašnějšího. Ježíš na sebe vzal naše nemoci, stal se „malomocným“, abychom byli očištěni.
Nádherným existenciálním komentářem tohoto evangelia je známá zkušenost svatého Františka z Assisi, kterou popisuje v úvodu svojí Závěti: „Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal konat pokání: neboť když jsem byl v hříších, zdálo se mi příliš trpkým vidět malomocné. A sám Pán mě přivedl mezi ně a prokázal jsem jim milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, to, co se mi zdálo hořkým, změnilo se mi ve sladkost duše i těla; a pak jsem [ještě] chvíli otálel a opustil jsem svět.“ V oněch malomocných, které potkal František, když ještě „byl v hříších“, byl přítomen Ježíš; a když se František k jednomu z nich přiblížil, přemohl svůj odpor a objal jej, Ježíš ho uzdravil z jeho lepry, totiž z pýchy, a obrátil k Boží lásce. Kristovo vítězství spočívá v našem hlubokém uzdravení a vzkříšení k novému životu!
Drazí přátelé, obraťme se v modlitbě k Panně Marii, jejíž zjevení v Lurdech jsme si včera připomněli. Svaté Bernadetě svěřila Matka Boží poselství, které je stále aktuální: výzvu k modlitbě a pokání. Skrze Svoji Matku nám Ježíš stále vychází vstříc, aby nás osvobodil od každé nemoci těla i duše. Nechme se od něho dotknout a očistit, a prokazujme milosrdenství svým bratřím.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
