Vážení posluchači a poutníci, dnes se seznámíme s osudem českého františkána a kněze Josefa Koutného, který patří k osobnostem, jejichž osud je spojen se vznikem naší Cyrilometodějské smírné kaple v Jeruzalémě. Jeho život byl velmi plodný a závěr velmi bolestný…
Narodil se v Cetkovicích 4. 1. 1909. V r. 1927 absolvoval gymnázium, následně studoval teologii a kněžské svěcení přijal o 5 let později. Nejprve působil jako kaplan ve Křtinách a v r. 1933 odjel studovat biblistiku do Jeruzaléma. Za svého pobytu ve Svaté zemi vykonával v letech 1933 – 1935 funkci vicerektora hospice Svaté rodiny v Jeruzalémě (dnešní Rakouský hospic). Často doprovázel naše poutníky na cestách po Svaté zemi a také se v té době kromě biblických studií intenzivně věnoval jednáním, jejichž cílem bylo zajistit pozemek na výstavbu československé kaple v Jeruzalémě.
Právě pro účely snadnějších jednání s anglickými úřady v době, kdy československý Palestinský spolek v Brně jen obtížně vedl jednání z Československa, vznikl v Jeruzalémě sesterský Palestinský spolek, jehož předsedou byl český jeruzalémský farář a františkán Hermes Kohout a jednatelem byl Josef Koutný. Dokonce když po dvou nekonečných a ve výsledku nezdařených jednáních s palestinskými Araby československý Palestinský spolek ustoupil od dalších snah a nové nabídky po předešlých špatných zkušenostech odmítl, byl to právě Josef Koutný, který tajně a za pomoci nových přátel hledal jiný pozemek a případně domy. Velkou oporou a pomocí při jednáních mu byl Josef Maria Kadlec, tehdejší československý konzul v Jeruzalémě. Konečně v srpnu r. 1934 se podařilo sepsat kupní smlouvu na koupi domu a mohly se zahájit přípravné a stavební práce, na které dohlížel. Teprve později vyšly najevo všechny útrapy a arabské intriky, kterými musel Josef Koutný projít. Bohužel tato líčení nejsou zachována, protože i když je všechny svědomitě zaznamenával, později všechny zápisy v roztrpčení zničil, aby druhé ušetřil. Připomeňme si alespoň jeden z jeho dopisů, ve kterém zmiňuje důvod výstavby kaple –„… je to čistě náboženský zájem o Svatou zemi, aby tam, kde Kristus Pán hlásal a svým příkladem ukazoval a pobádal k lásce bližnímu a k Otci nebeskému, kde vroucně se modlil za jednotu a svornost lidstva, byla i česká kaple, v níž by národ náš ústy řeholníků si vyprošoval dar pokoje a bázně Boží. To byl hlavní důvod k založení české kaple v Jerusalemě. K tomu se nutně pojí i význam národní representace ve Svatém městě, kde po bok jiných národností již zařazen i národ náš…“ Po vysvěcení kaple 28. 7. 1935 se stal po právu jejím prvním rektorem až do doby, než převzali její správu bratři těšitelé.
Po svém návratu do Československa složil doktorát z teologie a obhájil doktorskou práci. V letech 1936 – 1938 působil v Brně jako prefekt chlapeckého semináře, poté byl profesorem biblistiky, hebrejštiny a orientálních jazyků na teologickém učilišti a ředitelem Sušilových kolejí. Jako mladý profesor sršel energií a měl na studenty velké nároky. Prosadil tříleté studium hebrejštiny pro bohoslovce a podle vzpomínek některých studentů je dokonce vycepoval tak, že dokázali číst i bez přípravy texty proroka Jeremiáše Na teologickém učilišti působil až do r. 1948 a nato nastoupil jako představený v brněnském alumnátě. Po uzavření teologických a řádových učilišť v r. 1950 a po vytvoření Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze byl v říjnu 1950 jmenován jejím profesorem, což nepřijal s tím, že byl již před tím jmenován kaplanem u sv. Jakuba v Brně a cítí se vytížen.
Z obav před zatčením se začal skrývat a posléze se snažil uprchnout přes Bratislavu za hranice. Při nezdařeném pokusu byl zatčen a převezen do vazby v Brně, kde byl opakovaně vyslýchán. Dle verze vyšetřovatelů byl ve vazbě získán pro spolupráci s StB. Poslední zpráva z vyšetřovacího svazku zní: „Na příkaz řídícího orgánu z 2. oddělení vedoucího strážmistra … byl dne 28. 4. 1951 propuštěn na svobodu. Bližší okolnosti nejsou známy, z jakých důvodů byl propuštěn.“ Tato zpráva je datována až 2. 5. 1951, ale ke spisu byla připojena zřejmě dodatečně, protože den po propuštění - tedy 29. dubna, oznámila státní bezpečnost rodině Josefa Koutného, že byl nalezen mrtev v odstaveném vagónu na nádraží v Libině u Šumperka. Jako příčina smrti bylo uvedeno udušení v důsledku sebevraždy oběšením. Podle svědků tvář Josefa Koutného ale takovou příčinu smrti nenasvědčovala, zato vykazovala známky mučení. Rodině nebyl umožněn bližší pohled na tělo a při pohřbu dokonce rakev střežila hlídka StB. Vzhledem k přísným opatřením při pohřbu i nepřirozeným změnám na těle se můžeme domnívat, že domnělá sebevražda byla jen zastíráním násilné smrti po výsleších.
Vážení posluchači a poutníci, až budete někdy v Brně procházet ulicí, která nese jméno pátera Josefa Koutného, a pokud si třeba připomenete jeho příběh, bude to jen znamení toho, že jeho jméno i jeho hluboký lidský příběh neupadl v zapomnění.
Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi