Drazí bratři a sestry!
V liturgii slova dnešní neděle se objevuje téma Božího zákona a jeho přikázání – je to zásadní prvek židovského náboženství, avšak rovněž křesťanství, ve kterém tento zákon nalézá své plné dovršení v lásce ( srov. Řím 13,10). Boží zákon je Pánovo Slovo, které člověka řídí při jeho životní pouti, dává mu vyjít z otroctví egoismu a vyvádí jej na „území“ pravé svobody a života. V bibli tudíž Zákon není nahlížen jako břemeno a tíživé omezení, nýbrž jako nejcennější Hospodinův dar, dosvědčující jeho otcovskou lásku, jeho vůli být nablízku svému lidu, stát se jeho spojencem a psát s ním společný příběh lásky. Zbožný Izraelita se modlí těmito slovy: „Ve tvé vůli nalézám své potěšení, nezapomínám na slovo tvé. (...) Veď mě na cestu svých přikázání, neboť tam je mé potěšení“ (Žl 119, 16.35). Ve Starém zákoně Mojžíš Božím jménem tlumočí lidu Hospodinův zákon. Po dlouhé cestě pouští na prahu zaslíbené země provolává: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců“ (Dt 4,1).
Zde však nastává potíž – poté, co se lid jako nositel Zákona usadí v zemi, je vystaven pokušení. Chtěl by svou bezpečnost a radost vložit do čehosi jiného než Božího Slova – do pozemských statků a moci, do jiných „božstev“, která jsou ve skutečnosti idoly a marností. Boží zákon sice zůstává, avšak není nejdůležitější položkou života a jeho pravidlem, nýbrž jakýmsi vnějším pláštíkem. Stává se pouhou fasádou života kráčejícího po jiných cestách a řídícího se jinými pravidly a zájmy, které se vyznačují individuálním či skupinovým sobectvím. Náboženství tak ztrácí svůj smysl, který spočívá v naslouchání Bohu a plnění jeho vůle. Toto je skutečná pravda našeho bytí, umožňující nám dobrý život v pravé svobodě. Pozbyde-li náboženství této ryzosti, omezí se na výkon druhotných zvyklostí, které spíše člověka uspokojí v jeho potřebě mít to u Boha v pořádku. To je však pro každé náboženství vážné riziko. Ježíš se s ním setkal ve své době, avšak naneštěstí se může vyskytnou i v křesťanství. Proto dnešní Ježíšova slova, kterými se v evangeliu obrací k farizeům a učitelům Zákona, mají přimět k zamyšlení také nás. Ježíš přejímá slova proroka Izaiáše: „Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními“ (Mk 7,6-7; srov. Iz 29,13 ). A uzavírá. „Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského“ (Mk 7,8).
Také apoštol Jakub ve svém listě varuje před nebezpečím falešné zbožnosti: „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe“ ( Jak 1,22). Kéž nám Panna Maria, ke které se nyní obrátíme v modlitbě, napomůže naslouchat s upřímným a otevřeným srdcem Božímu Slovu, aby mohlo každý den vést naše myšlenky, volby a skutky.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
