Itálie.
V umbrijském Spoletu byla dnes odpoledne blahořečena Maria Luisa Prosperi (1799-1847), která byla v první polovině 19. století deset let představenou benediktinského kláštera sv. Lucie v Trevi. Spoletská katedrála Nanebevzetí Panny Marie, ve které byl před necelými osmi sty lety svatořečen Antonín z Padovy, tak zažila vůbec první beatifikaci.
Kard. Angelo Amato, který předsedal beatifikační liturgii, přiblížil Vatikánskému rozhlasu novou blahoslavenou:
Svatý otec ji ve svém apoštolském listě označuje jako “příkladnou abatyši kláštera sv. Lucie v Trevi, horlivou ctitelku eucharistie a spásonosného tajemství kříže”. Matka Maria Luisa byla skutečně zamilována do Boha. Podle jedné svědkyně se v postavě této řeholnice soustředily takové Boží dary a milosti, které běžně nacházíme u několika svatých. Její pevná a nekonečná víra ji pozdvihala k Božím tajemstvím. Zdálo se, že zrakem nahlíží to, čemu my věříme,
říká prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Bl. Maria Luisa Prosperi pocházela ze starého šlechtického rodu. Zasvěcený život si zvolila v jedenadvaceti letech. Roku 1820 vstoupila k benediktinkám, které se do obce Trevi právě navrátily po předchozím vyhoštění. Byla ctěna jako příkladná řeholnice, málo však jsou známa její mystická vidění. Až naléhání zpovědníka řeholnici přimělo k sdílení těchto mystických zkušeností s ostatními spolusestrami, což jí ovšem přineslo nepochopení a dokonce pokárání. O to neočekávanější bylo její zvolení abatyší kláštera. Matka Maria Luisa vlastním pokorným příkladem vyžadovala plné dodržování benediktinské řehole, neschvalovala nedbalost v modlitbě a vnitřním usebrání. Poslední čtyři měsíce jejího života byly poznamenány nesmírným fyzickým utrpením, které začalo ve Svatém týdnu roku 1847. Jak popisují biografové, byla krátce před smrtí obdařena zvláštním viděním klášterního života. Nabádala řeholnice, které neplnily své řeholní povinnosti, či na dálku žehnala společnému pokrmu, který si nikdo nevzpomněl požehnat.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
