Bratři a sestry, dobrý den!
Po prvním setkání tuto středu vás dnes mohu znovu všechny pozdravit. A jsem rád, že tak mohu učinit v neděli, v den Páně. Pro nás křesťany je krásné setkat se v neděli, pozdravit se a popovídat si, jako nyní tady na náměstí. Náměstí, které má teď díky médiím světové dimenze.
Tuto pátou neděli postní nám evangelium předkládá příběh o cizoložné ženě (srov. Jan 8,1-11), kterou Ježíš zachraňuje před smrtí. Ježíšův postoj udivuje. Neslyšíme slova pohrdání, neslyšíme slova odsouzení, ale pouze slova lásky, milosrdenství, která vybízejí ke konverzi. „Ani já tě neodsuzuji," řekl. "Jdi a od nynějška již nehřeš!“ (v.11) Ach, bratři a sestry, tvář Boží je milosrdná a neustále trpělivá. Pomysleli jste někdy na trpělivost Boha, trpělivost, kterou má On s každým z nás? Tak tato trpělivost je Jeho milosrdenství. Vždycky je trpělivý, má trpělivost s námi, chápe nás, čeká nás, neúnavně nám odpouští, pokud se k Němu umíme vrátit se zkroušeným srdcem. „Veliké je jeho milosrdenství,“ praví žalm.
V těchto dnech jsem četl knihu jednoho kardinála, kardinála Kaspera, schopného teologa, dobrého teologa… o milosrdenství. A tato kniha mi přinesla mnoho dobrého, ale.. nemyslete si, že dělám reklamu na knihy svých kardinálů! Tak to není! Dala mi však mnoho dobrého, mnoho dobrého… Kardinál Kasper řekl, že pocítit milosrdenství přináší změnu všeho. Je to to nejlepší, co můžeme pocítit. Proměňuje to svět. I trocha milosrdenství činí svět méně chladným a spravedlivějším. Potřebujeme dobře rozumět tomuto milosrdenství Boha, milosrdného Otce, který má takovou trpělivost… Připomeňme si proroka Izaiáše, který praví, že i kdyby naše hříchy byly jako šarlat, Boží láska je učiní bílými jako sníh. Milosrdenství je krásné.
Vzpomínám si, že když jsem byl mladým biskupem, přijela roku 1992 do Buones Aires soška fatimské Madony a slavila se velká mše za nemocné. Šel jsem během mše zpovídat. A téměř na konci mše jsem se zvedl, protože jsem měl jedno biřmování. A přišla za mnou jistá starší žena, skromná, velice skromná, asi osmdesátiletá. Podíval jsem se na ní a říkám: „Babičko – protože u nás se tak říká starým lidem –, chcete se zpovídat?“ „Ano,“ odpověděla mi. „Ale co když nemáte hřích…“ A ona mi říká: „Všichni mají hříchy…“ „Ale co když je Pán neodpustí…“ „Pán odpouští všechno,“ řekla mi s jistotou. „A jak Vy to víte, paní?“ „Kdyby Pán neodpustil všechno, svět by neexistoval." Dostal jsem velkou chuť zeptat se jí: „Paní, nestudovala jste náhodou na Gregoriáně?“, protože to je moudrost Ducha svatého, vnitřní moudrost týkající se Božího milosrdenství. Nezapomínejme na to, že Bůh se v odpouštění nikdy neunaví! „A jaký je tedy problém, otče?“ Problém je, že my ochabujeme, my nechceme, ochabujeme v prosbě o odpuštění. Nikdy neochabujme, nikdy neochabujme! On je laskavý Otec, který vždycky odpouští a který má milosrdné srdce vůči všem. Prosme o přímluvu Matku Boží, která ve své náruči chovala milosrdenství Boha, které se stalo člověkem.
Po společné modlitbě Anděl Páně pak papež František dodal:
Srdečně zdravím všechny poutníky. Děkuji za vaše přijetí a vaše modlitby. Modlete se za mne, prosím vás o to. Znovu objímám věřící Říma a vůbec všechny, kteří přicházíte z různých koutů Itálie a světa, jakož i všechny, kdo jsou s námi spojeni prostřednictvím komunikačních médií. Vybral jsem si jméno patrona Itálie, svatého Františka z Assisi, což posiluje moje duchovní pouto s touto zemí, odkud – jak víte – pochází moje rodina. Ježíš nás však povolal, abychom byli členy nové rodiny: jeho církve, a v této rodině Boží abychom kráčeli cestou evangelia. Kéž vám Pán žehná a Matka Boží vás ochraňuje. Nezapomeňte, že Pán v odpouštění nikdy neochabuje! To my přestáváme prosit o odpuštění.
Přeji hezkou neděli a dobrou chuť k obědu.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
