Drazí bratři a sestry, drazí biřmovanci, buďte vítáni!
Chtěl bych vám nabídnout tři jednoduché a krátké náměty k zamyšlení.
1. Ve druhém čtením jsme slyšeli o nádherné vizi svatého Jana: nové nebe a nová země, a pak svaté město sestupující od Boha. Všechno je nové, proměněné v dobro, krásu, pravdu; není nářku, ani zármutku... To je působení Ducha svatého: přináší nám Boží novost, přichází k nám a všechno tvoří nové, mění nás. Duch nás mění! Vize svatého Jana nám připomíná, že jsme všichni na cestě k nebeskému Jeruzalému, definitivní novosti pro nás a pro veškerenstvo, k blaženému dni, ve kterém budeme moci spatřit tvář Páně – onu tak podivuhodnou a krásnou Pánovu tvář - a budeme moci být navěky s Ním, v Jeho lásce.
Vidíte, Boží novost se nepodobá světským novotám, které jsou všechny provizorní, pomíjejí a stále se hledají další. Novost, kterou dává Bůh našemu životu je definitivní, a nejenom v budoucnosti, až budeme s Ním, ale také dnes. Bůh všechno tvoří nové, Duch svatý nás doopravdy přetváří a chce také skrze nás přetvořit svět, ve kterém žijeme. Otevřeme dveře Duchu, nechme se od Něho vést, dovolme, aby z nás nepřetržité Boží působení učinilo nové muže a ženy, oživené Boží láskou, kterou nám dává Duch svatý. Jak krásné by bylo, kdyby každý z vás mohl večer říci: dnes jsem ve škole, doma či v práci prokázal pod Božím vedením skutek lásky svému druhovi, rodičům, starému člověku! Jak krásné!
2. Druhý námět. V prvním čtení Pavel a Barnabáš tvrdí, že „do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme“ (Sk 14,22). Putování církve i naše osobní křesťanské putování není vždycky snadné, střetává se s těžkostmi a soužením. Následovat Pána, nechat, aby Jeho Duch přetvořil naše šedé zóny, naše jednání, které nejsou podle Boha, a obmyl naše hříchy, je cestou, která naráží na mnohé překážky mimo nás, tedy ve světě, ale také uvnitř nás, v našem srdci. Těžkosti a soužení jsou součástí cesty vedoucí ke slávě Boží, jako u Ježíše, který byl oslaven na kříži. V životě je budeme vždycky potkávat! Neklesejme na mysli! Máme sílu Ducha svatého, která přemáhá protivenství.
3. A nyní třetí bod. Je to výzva, se kterou se obracím k vám biřmovanci a ke všem: buďte stálí na cestě víry a pevní v naději Páně. Tady spočívá tajemství našeho putování! On nám dává odvahu jít proti proudu. Slyšte dobře, mladí: jděte proti proudu, prospívá to srdci. Chce to odvahu, ale On nám ji dává! Neexistují těžkosti, soužení a neporozumění, ze kterých bychom měli mít strach, zůstaneme-li sjednoceni s Bohem jako ratolesti s vinným kmenem, neztratíme-li přátelství s Ním a budeme-li mu v našem životě dávat stále více prostoru. A to i tehdy a zejména, cítíme-li se chudí, slabí a hříšní, protože Bůh dává sílu naší slabosti, bohatství naší chudobě a obrácení našemu hříchu. Pán je tak milosrdný: vždycky, když se na Něho obrátíme, odpustí nám. Mějme důvěru v činnost Boží! S Ním můžeme činit velké věci, On nám dá pocítit radost z toho, že jsme Jeho učedníci, Jeho svědkové. Vsaďte na velké ideály, na velké věci. My křesťané nejsme vyvoleni Pánem kvůli drobnostem. Jděte vždycky dál, k velkým věcem. Dejte život velkým ideálům!
Boží novost, soužení v životě, stálost v Pánu. Drazí přátelé, rozevřeme bránu svého života Boží novosti, kterou nám dává Duch svatý, aby nás přetvořil, učinil silnými v souženích, posílil naše sjednocení s Pánem a naše stálé trvání v Něm – to bude opravdová radost!
Kéž se tak stane.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
