Vatikán.
Kéž Pán daruje každému z nás „milost odvahy“ a „vytrvalost“ v modlitbě – tato výzva zakončila dnešní ranní homilii Svatého otce. Při mši svaté v kapli Domu sv. Marty s papežem Františkem koncelebroval arcibiskup Claudio Maria Celli, předseda Papežské rady pro sdělovací prostředky. Eucharistické slavnosti se účastnili švýcarští gardisté se svým velitelem Danielem Rudolfem Anrigem.
Svatý otec ve své homilii poukázal na odvahu zvěstovat evangelium, která by měla být vlastní každému věřícímu. Všichni křesťané, kteří dostali víru, ji mají předávat, hlásat svým životem i slovem. O jaké víře však mluvíme?, dotazoval se papež a odpověděl: Je to víra ve Vzkříšeného, v Ježíše, který nám svou smrtí odpustil hříchy a smířil nás s Otcem.
Předávání této víry po nás vyžaduje odvahu, někdy je to ale zcela prosté. Promiňte, jestli si dovolím osobní vzpomínku z dětství: Naše babička nás vždy na Velký pátek vodila na světelné procesí. Průvod uzavírala socha ležícího Krista. Babička vyzývala nás děti, abychom poklekly a říkala nám: Vidíte, zemřel, ale zítra bude živ!. Tak nastoupila víra – víra v Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. V dějinách církve bylo mnoho a mnoho těch, kteří chtěli poněkud utlumit tuto pevnou jistotu. Hovoří o duchovním vzkříšení, tak to ale není. Kristus žije!
Kristus žije a žije také mezi námi, zdůraznil papež František. Křesťané proto musí mít odvahu, aby hlásali tuto radostnou zvěst – Kristovo Vzkříšení. Ježíš však po nás žádá ještě jiný druh odvahy, pokračoval Svatý otec.
Řekneme-li to trochu tvrdě, Ježíš nás přímo vyzývá k modlitbě, když říká: A za cokoliv budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mě o něco prosit, já to udělám. To je důrazně řečeno. Máme však odvahu předstoupit před Ježíše a žádat ho: Ty ses takto vyjádřil, udělej to tedy. Učiň, aby se šířila víra, aby postupovala evangelizace, aby se vyřešily problémy. Máme v modlitbě takovouto odvahu? Nebo se modlíme jen tak, jak to jde, a věnujeme modlitbě pouze krátký čas? Je zapotřebí oné odvahy, oné odhodlanosti – parrésie – také v modlitbě.
Papež upozornil, že v Bibli čteme o tom, jak Abrahám a Mojžíš mají odvahu „s Pánem vyjednávat“. Obdobnou odvahu, která jedná ve prospěch druhých a ve prospěch církve, potřebujeme i dnes.
Když církev ztratí odvahu, vstoupí do ní vlažnost. Stávají se z nás vlažní a bázliví křesťané. Církvi to velmi škodí, protože vlažnost vede k uzavřenosti. Vyrojí se mezi námi problémy, protože už nemáme horizont, ani odvahu. Neodvažujeme se modlit k nebi, ani hlásat evangelium. Jsme vlažní. Máme však dost stanečnosti k tomu, abychom se dali zatáhnout do vlastních nicotných záležitostí, vzájemné žárlivosti a závisti, kariérismu a egoistického postupu v církvi. Nic z toho církvi neprospívá, církev totiž musí být statečná. A také my všichni máme být odvážní a vyzývat svou modlitbou Ježíše.
Svatý otec v závěru mše svaté pozdravil švýcarské gardisty a ocenil jejich práci slovy: „Krásně dosvědčujete věrnost církvi a lásku k papeži“.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
