1. ?Kdykoli jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde? (1 Kor 11,26).
Těmito slovy připomíná svatý Pavel křesťanům v Korintu, že večeře Páně není pouze hodovní setkání, nýbrž také ? a především - památka na výkupnou smrt Krista. Kdo se jí účastní ? vysvětluje Apoštol ? spojuje se s tajemstvím smrti Páně, ba stává se jejím ?hlasatelem?.
Je tedy velmi úzká souvislost mezi ?konat eucharistickou oběť? a ?hlásat Krista?. Vstoupit do společenství s Ním v památce na Paschu (velikonoce) zároveň znamená stát se misionáři události, kterou ten obřad zpřítomňuje; v jistém smyslu učinit ji současnou v každé době, dokud se Pán nevrátí.
2. Milovaní bratři a sestry, znovu prožívejme tuto úchvatnou skutečnost o dnešní slavnosti Božího Těla, kterou církev nejen slaví eucharistii, nýbrž ji také nese ve slavnostním průvodu, a tak veřejně hlásá, že Kristova oběť je pro spásu celého světa.
Jsouc vděčna za tento nesmírný dar, tiskne se k Nejsvětější Svátosti, protože tam je pramen a vrchol jejího bytí i činnosti. Ecclesia vivit de Eucharistia! Církev žije z eucharistie a ví, že tato pravda nevyjadřuje pouze každodenní zkušenost víry, nýbrž shrnuje syntetickým způsobem jádro tajemství, kterým je sama (srov. Encyklika Ecclesia de Eucharistia, 1).
3. Od té doby, kdy lid Nové Úmluv Letnicemi ?začal své putování k nebeské vlasti, Božská Svátost i nadále rytmicky doprovázela jeho dny a naplňovala je důvěryplnou nadějí? (ttž). Právě myšlenky na tohle mě vedly k tomu, že jsem chtěl první encykliku nového tisíciletí věnovat eucharistii a mám radost, že nyní mohu vyhlásit zvláštní
Rok Eucharistie. Ten pak začne Světovým eucharistickým kongresem, který se bude konat od 10. do 17. října 2004 v Guadalajaře v Mexiku a bude zakončen nejbližím řádným synodem biskupů, který se bude konat ve Vatikánu od 2. do 29. října 2005. Jeho námětem bude ?Eucharistie pramen a vrchol života a poslání církve?.
Skrze eucharistii se církevní společenství buduje jako nový Jeruzalém, princip jednoty v Kristu mezi osobami a různými národy.
4. ?Vy jim dejte jíst!? (Lk 9,13).
Evangelijní úryvek, který jsme před chvílí vyslechli, nabízí účinný obraz spojení mezi eucharistií a univerzálním posláním církve. Kristus ?živý chléb, který sestoupil z nebe? (Jan 6,51), je jediný, kdo může ukojit hlad člověka každé doby a ve všech částech země.
On to však nechce dělat sám, a tak jako při rozmnožení chlebů, zapojuje do toho své učedníky: ?Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu (Lk 9,16).
Toto zázračné znamení je předobrazem mnohem většího tajemství, které se obnovuje každý den při mši svaté: prostřednictvím posvěcených služebníků Kristus dává své Tělo a svou Krev za život lidstva. A ti, kdo se hodně živí u jeho stolu, stávají se živými nástroji přítomnosti jeho lásky, milosrdenství a pokoje.
5. ?Lauda Sion Salvatorem...! Sióne, chval Spasitele, Pastýře a Učitele, chvalozpěvy Jemu pěj!
S vnitřním pohnutím cítíme, jak v srdci zní tato výzva ke chvále a radosti. Na konci mše svaté se odebereme v procesí s Nejsvětější Svátostí až k basilice Santa Maria Maggiore. Hledíce na Marii lépe pochopíme, jakou sílu proměňovat má eucharistie. Budeme jí naslouchat a najdeme v eucharistickém tajemství odvahu a sílu následovat Krista, Dobrého Pastýře, a sloužit mu v bratřích.
Přeložil: P. Josef Koláček, SI
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
