Nový portál Vatikánského rozhlasu

Dnes se zastavím u dalšího výrazu, kterým Druhý vatikánský koncil popisuje povahu církve, tedy těla. Koncil říká, že církev je Kristovo Tělo (srov. Lumen gentium, 7).

Chtěl bych začít u textu ze Skutků apoštolů, který dobře známe, totiž epizody obrácení Šavla, který přijme jméno Pavel, jednoho z největších evangelizátorů (srov. Sk 9,4-5). Šavel byl pronásledovatelem křesťanů, avšak na cestě vedoucí do Damašku jej jednou nečekaně obklopilo světlo z nebe, padl na zem a uslyšel hlas, který jej oslovil: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Zeptal se jej: „Kdo jsi, Pane?“ a onen hlas mu odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ“ (v. 3-5). Tato zkušenost svatého Pavla nám říká, jak hluboké existuje sjednocení mezi námi křesťany a samotným Kristem. Když Ježíš vstoupil na nebe, nenechal nás jako sirotky, ale darem Ducha svatého se sjednocení s Ním stalo ještě intenzivnější. Druhý vatikánský koncil říká o Ježíši, že „když udělil svého Ducha bratřím povolaným ze všech národů, vytvořil z nich tajemným způsobem své tělo“ (Lumen gentium, 7).

Obraz těla nám pomáhá pochopit toto hluboké spojení církve a Krista, které svatý Pavel rozvinul zvláště v prvním listu Korinťanům (srov. kap. 12). Tělo nás především odkazuje na živou realitu. Církev není nějakým dobročinným, kulturním či politickým sdružením, nýbrž živým tělem, které putuje a působí v dějinách. A toto tělo má hlavu, Ježíše, která jej vede, živí a nese. Tento bod bych rád zdůraznil: odděluje-li se hlava od ostatního těla, nemůže celá osoba přežít. Tak je tomu v církvi: musíme být stále intenzivněji spojeni s Ježíšem. Ale nejenom to. Jako je v nějakém těle důležité, aby tělem kolovala životní míza, tak musíme dovolit Ježíši, aby v nás působil, Jeho slovo nás vedlo, Jeho eucharistický přítomnost nás živila, oduševňovala, a Jeho láska, aby dávala sílu naší lásce k bližním. A to ustavičně! Vždycky, vždycky. Drazí bratři a sestry, zůstávejme sjednoceni s Ježíšem, důvěřujme Mu, orientujme svůj život podle Jeho evangelia, živme se každodenní modlitbou, nasloucháním Božího Slova a účastí na svátostech.

A nyní k druhému aspektu církve jakožto Kristova Těla. Svatý Pavel praví, že stejně jako lidské údy tvoří i přes svoji odlišnost jediné tělo, tak jsme my všichni pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo (srov. 1 Kor 12,12-13). V církvi tedy existuje rozmanitost, různost poslání a funkcí; není to povrchní jednotvárnost, nýbrž bohatství darů, které uděluje Duch svatý. Existuje však společenství a jednota. Všichni jsou ve vzájemném vztahu a všichni tvoří dohromady jediné živoucí tělo hluboce spojené s Kristem. Dobře si zapamatujme: být součástí církve znamená být sjednoceni s Kristem a přijímat od Něho božský život, který nám umožňuje žít jako křesťané, což znamená zůstávat sjednoceni s Papežem a biskupy, kteří jsou nástroji jednoty a společenství, a také se učit překonávat personalismy a rozdělení, vzájemně se chápat, uvádět do souladu rozmanitosti a bohatství každého; jedním slovem mít rád více Boha a lidi, kteří jsou blízko, v rodině, ve farnosti, ve sdruženích. Tělo a údy potřebují k životu sjednocení. Jednota je vždycky nadřazena konfliktům! Konflikty, pokud se nevyřeší dobře, oddělují nás vzájemně a oddělují nás od Boha. Konflikt nám může pomoci růst, ale může nás také rozdělit. Nechoďme cestou rozdělení a bojů mezi sebou. Buďme všichni sjednoceni, se svými odlišnostmi, ale vždycky sjednoceni – taková je Ježíšova cesta. Jednota je nadřazena konfliktům. Jednota je milost, o kterou máme prosit Pána, aby nás osvobodil od pokušení rozdělovat, bojovat mezi sebou, od sobectví a klevet. Kolik jen škod působí klevety, kolik zla! Nikdy nepomlouvat druhé, nikdy! Kolik škod zasazují církvi rozdělení mezi křesťany, stranickosti a přízemní zájmy!

Rozdělení mezi námi, ale také rozdělení mezi komunitami: evangelickými křesťany, pravoslavnými a katolickými. Proč rozdělovat? Musíme se snažit přinášet jednotu. Řeknu vám jednu věc. Dnes před odchodem z domu jsou byl asi čtyřicet minut s jedním evangelickým pastorem a modlili jsme se společně, hledali jednotu. Musíme se však modlit my katolíci mezi sebou a také a s dalšími křesťany, modlit se, aby nám Pán daroval jednotu, jednotu mezi námi. Jak ale dosáhneme jednoty mezi křesťany, když my katolíci nejsme schopni zůstat jednotní? Jednotní v rodině. Kolik jen rodin se sváří a rozděluje! Hledejte jednotu, která vytváří církev. Jednota přichází od Ježíše Krista. On nám sesílá Ducha svatého, aby vytvořil jednotu.

Drazí bratři a sestry, prosme Boha, aby nám pomohl být údy Těla církve vždy hluboce sjednocenými s Kristem; abychom Tělo církve nesužovali svými konflikty, svými rozděleními, sobectvím; abychom byli živými údy vzájemně spojenými jedinou silou lásky, kterou Duch svatý vlévá do našich srdcí (Řím 5,5).

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience