Drahý Otče arcibiskupe Ria de Janeiro a drazí bratři biskupové,
Vážení představitelé státní správy,
Drazí členové ctěného Sekulárního františkánského řádu,
Drazí lékaři, zdravotníci a další zdravotní pracovníci,
Drazí mladí, rodiče a příbuzní, dobrý večer!
Bůh si přál, aby mé kroky po návštěvě svatyně Naší Paní z Aparecidy zamířily do výjimečné svatyně lidského utrpení, jakou je Nemocnice sv. Františka z Assisi. Okolnosti obrácení vašeho svatého patrona jsou dobře známy: mladý František opouští bohatství a pohodlí, aby se stal chudým mezi chudými. Chápe, že skutečným bohatstvím a dárcem pravé radosti nejsou věci, majetek, světské modly, nýbrž následování Krista a služba druhým. Možná poněkud méně známý je okamžik, kdy toto všechno ve Františkově životě nabývá konkrétní podoby, tedy když objímá malomocného. Onen trpící a vyloučený bratr se „pro sv. Františka z Assisi stává prostředníkem světla“ (srov. Lumen fidei, 57), neboť pokaždé, když objímáme bratra či sestru v nesnázích, objímáme trpící Kristovo tělo. Dnes bych na tomto místě, kde bojujete se závislostí na návykových látkách, chtěl obejmout každého a každou z vás. Jste Kristovým tělem, a proto bych chtěl prosit, aby Bůh naplnil vaši i mou pouť smyslem a pevnou nadějí.
Objetí, objetí. Stejně jako svatý František se všichni musíme naučit objímat potřebného člověka. V Brazílii a po celém světě existuje množství situací, vyžadujících pozornost, péči a lásku. Jednou z nich je zápas proti drogové závislosti. V našich společnostech však často převládá sobectví. Kolik „obchodníků se smrtí“ se řídí logikou moci a výdělku za každou cenu! Metla obchodu s drogami, který s sebou nese násilí a rozsévá bolest a smrt, vyžaduje odvážný postoj celé společnosti. V různých latinskoamerických zemích se diskutuje o liberalizaci užívání drog, avšak tímto krokem není možné umenšit jejich šíření a snížit vliv závislosti na psychotropních látkách. Je nutné vyrovnat se s problémy, na kterých se užívání drog zakládá, ještě více podporovat spravedlnost, vychovávat mladé lidi k hodnotám, jež utvářejí život ve společenství, doprovázet ty, kdo prožívají obtíže, a darovat naději do budoucnosti. Každý z nás má zapotřebí, aby na druhého pohlédl očima Kristovy lásky, naučil se obejmout potřebného, aby mu vyjádřil svou blízkost, cit a lásku.
Avšak objetí samo o sobě nestačí. Podejme ruku tomu, kdo je v tísni a kdo upadl do temnot závislosti, aniž možná ví, jak se to stalo. Řekněme mu: Můžeš znovu vstát, můžeš se vrátit zpět. Je to namáhavé, avšak možné, budeš-li chtít. Drazí přátelé, chtěl bych říci každému z vás, avšak zejména mnoha dalším, kteří nenalezli odvahu vydat se vaší cestou: Ty sám jsi protagonista svého vzestupu, to je zcela nepostradatelná podmínka! Najdeš mnoho podaných pomocných rukou, avšak hlavní rozhodnutí za tebe nikdo neudělá. Nejste však nikdy sami, církev a mnozí lidé jsou vám nablízku. Dívejte se s důvěrou před sebe. Váš pochod je dlouhý a namáhavý, avšak hleďte kupředu. Tam je „jistá budoucnost, která má jiné vyhlídky, než iluzorní nabídky idolů světa, a která dodává nový elán a novou sílu všednímu životu” (Lumen fidei, 57). Každému z vás bych rád znovu zopakoval : nedejte si ukrást naději! Nedejte si ukrást naději! Zároveň bych však rád řekl: neberme druhým naději, nýbrž staňme se jejími nositeli!
V evangeliu čteme podobenství o milosrdném Samaritánovi. Hovoří se tu o muži, kterého přepadli lupiči a nechali ho polomrtvého ležet na kraji cesty. Kolem procházejí lidé, dívají se, ale nikdo se nezastaví. Naopak všichni lhostejně pokračují v chůzi, přece se jich to netýká! Kolikrát také my řekneme: To není můj problém! Kolikrát se jen otočíme na druhou stranu a předstíráme, že jsme nic neviděli! Pouze jeden neznámý Samaritán, když muže zahlédne, k němu přistupuje, pozdvihne jej, podá mu pomocnou ruku a léčí jeho rány (srov. Lk 10, 25-37). Drazí přátelé, věřím, že zde, v této nemocnici, se uskutečňuje podobenství o milosrdném Samaritánovi. Neexistuje tu lhostejnost, nýbrž laskavost, nevládne tu nezájem, nýbrž láska. Asociace svatého Františka a Síť léčby závislosti na psychotropních látkách učí, jak se sklánět ke člověku v tíživé situaci, neboť v něm spatřují Kristovu tvář a Kristovo trpící tělo. Děkuji lékařům a pomocnému zdravotnickému personálu – vaše služba je cenná. Vykonávejte ji vždy s láskou. Je to služba, kterou jste prokázali Kristu, přítomnému v bratřích: “Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali” (Mt 25,40), říká nám Ježíš.
A chtěl bych zopakovat vám všem, kteří bojujete s drogovou závislostí, i vám, rodinným příslušníkům, kteří nemáte lehkou úlohu, že církev není vaší námaze vzdálena, nýbrž vás s láskou doprovází. Pán je vám blízko a drží vás za ruku. V nejnáročnějších momentech se k němu obraťte a On vám dodá útěchu a naději. Důvěřujte také v mateřskou lásku Panny Marie, jeho Matky. Dnes dopoledne jsem v Aparecidě každého z vás svěřil do jejího srdce. Ona stojí po našem boku jako Matka vždy, když je zapotřebí nést kříž. Vkládám vás do jejích rukou a s láskou vám všem žehnám. Děkuji!
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
