Kardinál Bergoglio omládl, sdělil vatikánskému rozhlasu argentinský kněz
O. José Maria Di Paola po svém sobotním setkání se Svatým otcem Františkem. Dlouholetý přítel současného papeže, který pastoračně působí v chudinských čtvrtích Buenos Aires, do vatikánského Domu sv. Marty přijel z katolického mítinku v Rimini.
„Popravdě řečeno to bylo setkání plné emocí. Neviděl jsem kard. Bergoglia od jeho odjezdu z Buenos Aires. Je to pro mne trochu nezvyklé a zároveň velmi dojemné spatřit jej najednou jako papeže. Musím říci, že vypadá velmi dobře. Působí velice energicky a silně. Jakoby omládl. Vracím se tedy do Argentiny velice spokojený. Ačkoliv vedení církve znamená značnou zodpovědnost, podle mého soudu má papež dost síly na to, aby to zvládl.“
Myslíte si, že se papežovi stýská po Argentině a Buenos Aires? A domníváte se, že se nějak změnil?
„Myslím, že se mu nestýská. Věřím, že si je dobře vědom toho, co od něho vyžaduje přítomnost. Přinesl jsem s sebou termosku s maté, popíjeli jsme a mluvili o Argentině. Z toho má jistě radost, nezapomíná na své kořeny, ale zároveň ví, že jeho přítomnost je zde, ve službě všech lidí. Nijak se nezměnil – už soudě podle prostého přijetí. Také v Buenos Aires nám vycházel osobně vstříc, v přijímací místnosti nebylo nic kromě psacího stolu, pak nás osobně vyprovázel. Tutéž jednoduchost zachovává ve Vatikánu. Není knížetem církve, nýbrž jejím služebníkem. Je stejný, ale překypuje energií a touhou pracovat. Srší životem.“
Otec Pepe se na audienci ke Svatému otci dostavil s těžkým kufrem, za jehož nadváhu musel na letišti připlácet. Žádosti o modlitbu nic nevážily, podotýká. Vezl jsem však také růžence, snubní a zásnubní prsteny a další předměty, které chtěli lidé požehnat.
„Věcí bylo hodně, aniž bych své návštěvě u papeže dělal nějakou reklamu. Přivezl jsem papeži množství dopisů – od nemocných lidí a zejména od dvou mladých lidí, bývalých narkomanů, kterým kardinál Bergoglio umýval nohy na Zelený čtvrtek před pěti lety. Byly to dva extrémní případy – Juan José, který je také fanouškem klubu San Lorenzo, a Miriam Milagros, která bydlela v popelnici. Dnes mají práci, domov, rodinu a děti. Oba spolupracují v odvykacím centru Hogar de Cristo. Právě o této odvykací komunitě vznikla kniha, jejíž rukopis jsem papeži také odevzdal. Přivezl jsem ještě hodně dalšího, ale především city mnoha lidí.“
Sleduje papež František i nadále vaši práci na periferii Buenos Aires?
„Přeje si, abychom v ní nepolevovali. Myslím, že nejlepší službou papeži je, zůstaneme-li věrní duchu jeho práce. A budeme-li předávat zkušenosti, které jsme s ním nahromadili, dalším kněžím, kteří se rozhodnou pro život na periferii. Když byl Bergoglio arcibiskupem Buenos Aires, díval se na svět z periferie – to je jeho největší příspěvek pro buenosaireskou církev.“
Kufr Otce Josého skrýval také jeden provokativní dárek. Dres fotbalového klubu Huracán, který je tradičním rivalem papežova oblíbeného mužstva San Lorenzo.
„Přijal to s obvyklou velkorysostí. Fandím Huracánu, který je věčným soupeřem klubu San Lorenzo. Od papežovy volby jsou všude jen prapory a dresy San Lorenzo, což mi trochu vadí. Vedení klubu mne tedy pověřilo, abych papežovi předal dres toho „lepšího“ družstva…“
uzavírá po setkání s papežem jeho dlouholetý přítel, O. José Maria di Paola.
Přeložila Jana Gruberová
odeslat článek
vytisknout článek
