VaticanNews.va

   10. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6870
Poslechem z webových stránek.4252
Četbou textů na webových stránkách.6694
Poslechem i četbou.3971


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský statistický úřad: Loňského března zemřelo na dýchací potíže více lidí než letos v březnu

Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

O nákaze, kterou šíří pokušení


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

9.10.2013 

Církev je katolická, všeobecná

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

„Věřím v církev jednu, svatou, katolickou…“ (v českém Krédu „všeobecnou“ – pozn. překl.). Dnes se pozastavíme u tohoto znaku církve, tedy katolicity neboli všeobecnosti. Předně: co znamená termín „katolická“. Je odvozen z řeckého kath’olòn, což doslova znamená „podle všeho“ čili celek. V jakém smyslu je tento celek aplikován na církev? V jakém smyslu říkáme, že církev je katolická? Řekl bych, že třemi zásadními významy?

1. První. Církev je katolická, protože je prostorem, domem, ve kterém je nám hlásána úplně celá víra a ve kterém je spása, kterou nám přinesl Kristus, nabízena všem. Církev nás přivádí k setkání s Božím milosrdenstvím, jež nás přetváří, protože je v ní přítomen Ježíš Kristus, který jí dává pravé vyznání víry, plnost svátostného života, autenticitu služebného kněžství. V církvi každý z nás nachází to, co je nezbytné k víře, ke křesťanskému životu, abychom se mohli stát svatými a putovat na každém místě a v každé době.

Jako příklad můžeme uvést život v rodině. Každému z nás bylo v rodině dáno všechno, co nám umožňuje růst, zrát a žít. Není možné žít izolovaně, nelze putovat izolovaně, izolovat se. Putuje se a roste ve společenství, v rodině. A tak je tomu v církvi. V církvi můžeme naslouchat Božímu Slovu a být si jisti, že je to poselství, které nám daroval Pán; v církvi můžeme potkat Pána ve svátostech, které jsou jakýmisi otevřenými okny, jimiž k nám přichází Boží světlo, potoky, z nichž čerpáme život samotného Boha; v církvi se učíme žít společenství, lásku, která přichází od Boha. Každý z nás se dnes může zeptat: jak žiji v církvi já? Když jdu do kostela, je to jako bych šel na stadión, na fotbalový zápas? Anebo do kina? Nikoli! Je to něco jiného! Jak chodím do kostela já? Jak přijímám dary, které mi církev nabízí, abych rostl a zrál jako křesťan? Účastním se života komunity nebo jdu do kostela a uzavřu se do svých problémů, izoluji se od ostatních? V tomto prvním smyslu je církev katolická, protože je domovem všech, všichni jsou dětmi církve a všichni jsou v ní doma.

2. Druhý význam. Církev je katolická, protože je všeobecná, je rozptýlena v každé části světa a hlásá evangelium každému muži a ženě. Církev není elitní skupina, nevztahuje se jenom na některé. Církev se neuzavírá, je určena všem lidem, celému lidskému rodu. A jediná církev je přítomna také v jejích nejmenších částech. Každý může říci: v mojí farnosti je přítomna katolická církev, protože je také součástí všeobecné církve, má také plnost Kristových darů, víru, svátosti, služebné kněžství; je ve společenství s biskupem, papežem a je otevřena všem bez rozdílů. Církev se nenachází jenom ve stínu naší zvonice, ale zahrnuje rozmanitost lidí a národů, které vyznávají tutéž víru, živí se toutéž eucharistií, a slouží jim stejní pastýři. Cítit se ve společenství se všemi církvemi, se všemi malými či velkými katolickými společenstvími světa! To je krásné. A potom cítit, že všichni máme poslání, malá i velká společenství, všichni máme otevírat brány, vycházet a šířit evangelium. Ptejme se tedy: co činím proto, abych druhým předával radost ze setkání s Pánem, radost, že patřím k církvi? Zvěstovat a dosvědčovat víru není věcí některých, ale týká se také mne, tebe, každého z nás!

3. Třetí a poslední myšlenka: církev je katolická, protože je „domem harmonie“, kde se umí snoubit jednota a různost, aby společně vytvářely bohatství. Pomysleme na obraz symfonie, což je souznění a harmonie, různé nástroje znějí dohromady; každý si uchovává svůj nezaměnitelný odstín a jednotlivé zvuky se sbíhají v něčem společném. Pak někdo řídí, dirigent; v provedené symfonii všichni vytvářejí harmonii, ale přitom odstín žádného nástroje nezaniká, ba dokonce je osobitost každého maximálně doceněna!

Tento krásný obraz nám říká, že církev je jako obrovský orchestr, ve kterém je různost: nejsme všichni stejní a nemáme být všichni stejní. Všichni jsme odlišní, různí, každý má svoje vlastní kvality a to je na církvi krásné: každý přináší to své, co mu dal Bůh, aby obohatil druhé. A mezi tyto složky patří různost, která však nevnáší konflikt, nestaví se do protikladu; je to rozmanitost, která se nechává zakomponovat do harmonie Ducha svatého. On je pravý Mistr, On sám je harmonií. A tady se ptejme: žijeme ve svých společenstvích harmonii anebo se mezi sebou přeme? V mojí farnosti, v mém hnutí, kde jsem v církvi? Vyskytují se klevety? Kde jsou klevety, není harmonie. Nikdy klevety jednoho proti druhému, žádné hádky! Přijímáme druhého, přijímáme, že existuje oprávněná různost, že ten či onen je jiný a že smýšlí tak či onak? I v samotné víře je přece možné tak smýšlet! Anebo usilujeme o uniformizaci všeho? Uniformita však zabíjí život. Život církve je rozmanitý a chceme-li po všech uniformitu, zabíjíme dary Ducha svatého! Prosme Ducha svatého, který je pravým autorem této jednoty v rozmanitosti, této harmonie, aby z nás stále více tvořil „katolíky“, tedy součást církve, která je katolická a všeobecná!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.4.20 Papež: Jak prožít Velikonoce doma? S křížem a evangeliem.
8.4.20 Velikonoce – domácí liturgie
2.4.20 Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”
1.4.20 Čisté srdce je výsledkem procesu, zahrnující osvobození i odříkání
1.4.20 O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež sloužil liturgii Zeleného čtvrtku

Petrův nástupce jmenoval studijní komisi pro ženský diakonát

Fabrice Hadjadj: Modlitba jako lidštější a hlubší možnost konfrontace se zlem

O institucionalizovaných Jidáších a Jidáškovi v našem nitru

Papež: Jak prožít Velikonoce doma? S křížem a evangeliem.

Cantalamessa: Maria matka křesťanů

Vytrvat ve službě

Kardinál Pell jednohlasně zproštěn viny

Cantalamessa: Maria pod křížem

Papež ustavil fond pro misijní oblasti postižené koronavirem

Úřad pro laiky, rodinu a život: Neopouštějme seniory!

O chudých, ve kterých je vždycky přítomen Ježíš

 Nově na webu
Svatý otec: Velikonoce – domácí liturgie

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu