Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Svědčit, vycházet vstříc, zaměřit se na podstatné – tedy na Ježíše Krista. V této trojici postojů spočívá evangelizace, zahájil Svatý otec svou promluvu k účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro novou evangelizaci. Důvěryhodné svědectví života a slova vyvolává otázky, jako v prvních dobách církve, poznamenal Svatý otec.

„Od církve se vzdálilo množství lidí. Bylo by chybou svalovat vinu jeden na druhého, či vlastně vůbec mluvit o vině. Svou zodpovědnost nesou dějiny církve a jejích členů, jisté ideologie a také jednotlivci. Jako děti církve musíme pokračovat ve směřování II. Vatikánského koncilu, zbavit se zbytečných a škodlivých věcí, falešných světských jistot, které církev zatěžují a poškozují její tvář. Potřebujeme křesťany, kteří by zrak dnešního člověka obrátili k Božímu milosrdenství, k něze, kterou Pán projevuje každému stvoření. “

Všichni víme, že krize, kterou lidstvo prochází, je vážná. Nová evangelizace po nás vyžaduje odvahu jít proti proudu a opětovně se obrátit od model k jedinému pravému Bohu, pokračoval papež František. Jazykem –a to zejména jazykem gest a postojů – této evangelizace je milosrdenství.

„Každý křesťan je nositelem Krista, jak říkali staří Otcové. (…) Každý z nás si musí klást otázku: vnímají lidé, kteří se s námi setkávají, vřelost naší víry? Spatřují v naší tváři radost ze setkání s Kristem?“

Druhým aspektem je setkání. Boží Syn „vyšel“ ze svého božství, aby se s námi setkal. Církev stojí vprostřed tohoto pohybu, zdůraznil Petrův nástupce.

„Každý křesťan je povolán k tomu, aby šel druhým vstříc, aby vedl dialog s těmi, kteří nejsou stejného přesvědčení a víry, či víru nemají. Musíme se setkávat se všemi, protože jedno máme společné – byli jsme stvořeni k Božímu obrazu. Můžeme jít vstříc všem lidem, beze strachu a bez ztráty vlastní příslušnosti.“

Svědectví a setkávání ovšem není dílem náhody, podotkl dále Svatý otec. Vyžaduje, abychom odkazovali k podstatě – tedy Ježíši Kristu.

„Není třeba se rozptylovat v mnoha podružných nebo nadbytečných záležitostech, nýbrž je nutné se zaměřit na základní skutečnost – setkání s Kristem. (…) Toto setkání je také adorací, což je málo užívané slovo. Adorace Krista! “

V závěru papež vyzdvihl nutnost katecheze jako zásadního momentu evangelizace. Poukázal na cennou službu katechetů a vyzval rodiče, aby jako první vychovávali k víře svým svědectvím a slovem.

(jag)