Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež František sloužil v pátek odpoledne mši svatou na římském hřbitově Campo Verano. Obnovil tak tradici, kterou zavedl bl. Jan Pavel II., který vždy v předvečer Vzpomínky na všechny věrné zemřelé, tedy v podvečer slavnosti Všech svatých sloužil (celkem dvanáctkrát) liturgii na tomto největším římském hřbitově. Papež František ve včerejší spatra pronesené homilii mluvil o naději a mimo jiné řekl:

„Dnes právě v den slavnosti Všech svatých, v předvečer dne zesnulých, je nezbytné přemýšlet trochu o naději. O té naději, která nás v životě provází. První křesťané znázorňovali naději jako kotvu, jako by život byl kotvou upevněnou v nebeském břehu, my všichni se ubíráme k onomu břehu a držíme se provazu této kotvy. Je to krásný obraz naděje: mít srdce zakotvené tam, kde jsou naši předci, kde jsou svatí, Ježíš, Bůh. Toto je naděje, která neklame. Dnešek i zítřek jsou dny naděje.
Naděje je tak trochu jako kvas, který rozšiřuje duši. V životě jsou obtížné chvíle, ale s nadějí jde duše vpřed a hledí na to, co nás čeká. Dnešek je dnem naděje. Naši bratři a sestry jsou v přítomnosti Boží a také my tam budeme, čistě z milosti Pánovy, půjdeme-li Ježíšovou cestou. Apoštol Jan uzavírá: „Kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako je on čistý.“ (1 Jan 3,3). Také naděje nás očišťuje, nadlehčuje. Toto očišťování nadějí v Ježíši Kristu nám umožňuje jít spěšně, pohotově. Při tomto dnešním západu slunce může každý z nás přemýšlet o sklonku svého života: „Jaký bude můj odchod?“ Všichni odejdeme, všichni! Hledíme s nadějí? Hledíme s radostí, že budeme přijati Pánem? To je křesťanské smýšlení, které nám skýtá pokoj. Dnešek je dnem radosti, avšak radosti klidné, pokojné, radosti pokoje. Myslíme na odchod mnoha bratří a sester, kteří nás předešli, myslíme na odchod, až přijde. Přemýšlejme ve svém srdci a ptejme se: „Kde je zakotveno moje srdce?“ Není-li zakotveno dobře, upevněme je na onom břehu a vězme, že naděje neklame, protože Pán Ježíš neklame.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE

To byla včerejší homilie papeže Františka, který pak na závěr bohoslužby, které se účastnily tisíce věřících, pronesl modlitbu za všechny věrné zesnulé:

„Buď požehnán Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, který jsi nás ve svém obrovském milosrdenství znovu stvořil Ježíšovým zmrtvýchvstáním k živé naději, dědictví, které se nekazí a nepomíjí.
Slyš modlitbu, kterou se obracíme k tobě za všechny svoje drahé, kteří odešli z tohoto světa, otevři náruč svého milosrdenství a přijmi je do oslaveného shromáždění svatého Jeruzaléma.
Ty, kteří prožívají bolest odloučení, utěš jistotou, že mrtví žijí v tobě a jejich těla pohřbená v zemi budou jednoho dne mít účast na velikonočním vítězství tvého Syna.
Ty, který jsi putující církvi dal jako zářivé znamení blahoslavenou Pannu Marii, podpoř na její přímluvu naši víru, aby nás žádná překážka neodvedla z cesty, která vede k tobě, jenž jsi radostí bez konce.“

Potom papež požehnal hroby a krátce připomněl dvě tragické události, totiž případ 92 utečenců, kteří uhynuli žízní při přechodu Nigerskou pouští do Alžíru, a další ztroskotání lodě převážející migranty ve vodách Lampedusy:

„Chtěl bych se také zvláště modlit za ty bratry a sestry, kteří zemřeli v těchto dnech, když se pokoušeli dostat na svobodu k důstojnějšímu životu. Viděli jsme fotografie, krutost pouště. Viděli jsme moře, kde se utopili. Modleme se za ně a také za ty, kteří byli zachráněni a nacházejí se nyní stěsnáni na mnoha místech. Doufejme, že urychlená zákonná opatření jim umožní odejít na pohodlnější místa.“

(mig)