Nový portál Vatikánského rozhlasu

Liturgie této neděle nám v prologu Janova evangelia znovu podává ten nejhlubší význam Ježíšova narození. On je Slovem Božím, který se stal člověkem, přebýval a doslova „rozbil svůj stan“ mezi námi. Evangelista píše: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). V těchto slovech, která nás nikdy nepřestanou udivovat, spočívá celé křesťanství! Bůh se stal smrtelníkem, křehkým jako my, sdílel naši lidskou podmíněnost kromě hříchu, ale vzal na Sebe naše hříchy jakoby byly Jeho. Vstoupil do našich dějin a stal se plně Bohem-s-námi. Ježíšovo narození nám tedy ukazuje, že Bůh se chtěl spojit s každým mužem a ženou, s každým z nás, aby nám udělil Svůj život a Svoji radost.

Takto je Bůh Bohem-s-námi, Bohem, který nás miluje a putuje s námi. Toto je poselství Vánoc: Slovo se stalo tělem. Vánoce tak zjevují nezměrnou lásku Boha k lidstvu. Odtud plyne také nadšení a naděje nás křesťanů, když si i ve svojí ubohosti uvědomujeme, že jsme milováni, navštíveni a provázeni Bohem. A hledíme na svět a dějiny jako na místo, ve kterém spolu s Ním společně putujeme k nové zemi a novým nebesům. Ježíšovým narozením se zrodil nový příslib, zrodil se nový svět, ale také svět, který může být vždycky obnoven. Bůh je stále přítomen a vzbuzuje nové lidi, aby očistil svět od hříchu, který způsobuje stárnutí světa, od hříchu, kterým je svět korumpován. Jakkoli jsou lidské i osobní dějiny každého z nás poznamenány těžkostmi a slabostmi, víra ve Vtělení nám říká, že Bůh je solidární s člověkem a jeho dějinami. Toto spříznění Boha s člověkem, každým člověkem a každým z nás, je darem, který nikdy nepomine! On je s námi. On je Bůh, jenž je s námi! A toto spříznění nikdy nepomíjí. To je radostné poselství Vánoc: božské světlo, které zaplavilo srdce Panny Marie a svatého Josefa, vedlo kroky pastýřů a mudrců a svítí dnes také nám.

Tajemství Vtělení Božího Syna obsahuje také jeden aspekt, který se pojí k lidské svobodě, tedy ke svobodě každého z nás. Boží Slovo totiž začalo přebývat mezi námi, hříšníky, kteří potřebují milosrdenství. A všichni bychom si měli pospíšit a přijmout milost, kterou nám nabízí. Evangelium svatého Jana však pokračuje: „vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). I my Jej častokrát odmítáme a raději zůstáváme uzavřeni ve svých omylech a v úzkosti ze svých hříchů. Ježíš však neustává a nepřestává nabízet Sebe sama a Svoji milost, která nás zachraňuje! Ježíš je trpělivý. Ježíš umí čekat. Vždycky nás očekává. Toto je poselství naděje, poselství spásy, staré a stále nové. A my jsme povoláni dosvědčovat s radostí toto evangelní poselství života, evangelium světla, naděje a lásky, protože Ježíšovým poselstvím je život, světlo, naděje a láska.

Maria, Matka Boží a naše něžná Matka kéž je nám stálou oporou, abychom zůstali věrní křesťanskému povolání a uskutečňovali touhy po spravedlnosti a pokoji, jež v sobě nosíme na začátku tohoto nového roku.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Angelus