Vatikán.
Jsem zdrcen, leč nepokořím se – říká lidová moudrost. Pokořím se, abych nezdrcoval, napovídá nám moudrost křesťanská. Jsou to dva mody přístupu k životu: první ve své tvrdosti snadno vztyčuje mezi lidmi hradby, které se mohou obrátit v nenávist. Druhý má sklon k budování mostů porozumění i po výměně názorů, po hádce. Jak zdůrazňuje papež František, podmínkou k takovému jednání je „pokora“. Dnešní homilie v Domu svaté Marty navázala - stejně jako včera - na starozákonní čtení o konfliktu mezi králem Saulem a Davidem. Davidovi se naskytne možnost zabít svého pronásledovatele, avšak zvolí jinou cestu; rozhodne se vysvětlit situaci, podotýká papež František. Je to cesta dialogu, která vede k pokoji:
„K vedení dialogu je třeba mírnosti, ne křiku. Je třeba pamatovat také na to, že druhý člověk může mít něco víc než já. A David uvažuje takto: ´On je pomazaný od Hospodina! Je důležitější než já´. Pokora, mírnost... K vedení dialogu je třeba toho, o co jsme dnes prosili v modlitbě na začátku mše: stát se vším pro všechny. Pokora, mírnost, být vším pro všechny, a také – to ovšem není psáno v Bibli – všichni víme, že abychom to mohli dělat, musíme „polknout nejednu jedovatou slinu“. Ale musíme tak jednat, protože tak se pěstuje pokoj: v pokoře, poníženosti, ve snaze vidět v druhém vždy Boží obraz.“
„Vést dialog je náročné“, uznává papež František. Daleko horší než pokoušet se o budování mostů ke svému protivníkovi je však nechat vyrůst v srdci nevraživost vůči němu. Tak totiž zůstáváme „sami v hořkém lektvaru své zášti“. Křesťan má po Davidově vzoru překonávat nenávist pokorou:
„Ponížit se vždy znamená stavět most, vždycky! A právě to je křesťanské. Není to snadné! Ježíš to udělal: ponížil se až do konce, ukázal nám cestu. Nesmíme nechat uplynout mnoho času. Když se objeví problém, co nejdřív - ve chvíli, kdy je to možné, když pomine bouře - přistoupit k dialogu. Protože čas přeje narůstání zdí – jako plevel, který brání růstu obilí. A když hradby narostou, je usmíření velmi obtížné. Velmi obtížné!“
Problém není v tom, když „sem tam létají talíře“, opakuje papež František. Důležité je co nejrychleji usilovat o pokoj. Nenechat zdi narůstat:
„Tyto zdi mě děsí. Zdi, které den ode dne rostou a pěstují rozhořčení. A také nenávist. Vezměme si mladého Davida. Mohl se dokonale pomstít, mohl se zbavit krále – a on zvolil cestu dialogu, v pokoře, poklidu a mírnosti. Dnes můžeme prosit sv. Františka Sáleského, učitele mírnosti, aby nám všem dal milost budovat mosty k ostatním – a nikdy zdi.“
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
