Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Dnes k vám budu mluvit o eucharistii. Eucharistie tvoří spolu se křtem a biřmováním jádro „křesťanské iniciace“ a je zdrojem samotného života církve. V této svátosti lásky totiž pramení každá autentická cesta víry, společenství a svědectví.
Již to co vidíme, shromažďujeme-li se ke slavení eucharistie, mše, nám umožňuje vytušit, co se chystáme prožívat. Ve středu prostoru určeného ke slavení je oltář, stůl pokrytý ubrusem, což navozuje dojem hostiny. U stolu je kříž, který ukazuje, že se na tomto oltáři přináší oběť Kristova. On je duchovním pokrmem, kterého se nám tam dostává pod způsobami chleba a vína. Vedle obětního stolu je ambon, tedy místo, odkud se hlásá Boží Slovo a které ukazuje, že se tam shromažďujeme, abychom naslouchali Pánu, který promlouvá skrze Písmo svaté, a že pokrmem, který tam dostáváme, je také Jeho Slovo.
Slovo a Chléb se ve mši stávají jedním celkem jako v Poslední večeři, kdy se všechna Ježíšova slova, všechna znamení, která učinil, kondenzovala v gestu lámání chleba a podávání kalicha, které předjímalo oběť kříže, a ve slovech: „Vezměte a jezte, toto je moje tělo… Vezměte, pijte, to je kalich mé krve“.
Ježíšovo gesto při Poslední večeři je nejzazším díkůvzdáním Otci za Jeho lásku a Jeho milosrdenství. „Díkůvzdání“ se řecky řekne „eucharistie“. Proto se tato svátost nazývá eucharistie. Je vrcholným díkůvzdáním Otci, který nás tolik miloval, že nám z lásky dal svého Syna. Výraz „eucharistie“ v sobě proto zahrnuje celé toto gesto, které je gestem Boha a zároveň člověka, gestem Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka.
Slavení eucharistie je tedy mnohem víc než pouhá hostina: je vlastní památkou Ježíšovy Paschy, ústředního tajemství spásy. „Památka“ neznamená jen vzpomínku, pouhou připomínku, nýbrž skutečnost, že kdykoli slavíme tuto svátost, účastníme se tajemství umučení, smrti a vzkříšení Krista. Eucharistie je vrcholem spásonosného Božího činu: Pán Ježíš se stává chlebem lámaným pro nás, neboť nás obdařuje svým milosrdenstvím a svou láskou, takže obnovuje naše srdce, naše bytí a způsob, kterým se vztahujeme k Němu a k bratřím. Proto, když přistupujeme k této svátosti, říká se jí „svaté přijímání“ (ricevere la Comunione – dosl. přijmout společenství, pozn. překl.). To znamená, že mocí Ducha svatého nás účast na eucharistickém stolu jedinečně a hluboce připodobňuje Kristu a dává nám již nyní předběžně zakoušet plné společenství s Otcem, které bude charakterizovat nebeskou hostinu, kde se budeme se všemi svatými radovat z kontemplace Boha tváří v tvář.
Drazí přátelé, nikdy neděkujeme Pánu dostatečně za dar, který nám věnoval v eucharistii! Je to veliký dar a proto je velmi důležité účastnit se nedělní mše. Jít na mši nejenom se modlit, ale také přijímat eucharistii, chléb, který je tělem Ježíše Krista, jenž nám dává spásu, odpouští nám a sjednocuje nás s Otcem. Je krásné to činit! Jdeme na mši každou neděli, protože je to den Pánova zmrtvýchvstání. Proto je neděle pro nás tolik důležitá. V eucharistii vnímáme vlastní příslušnost k církvi, Božímu lidu, Božímu Tělu, k Ježíši Kristu. Nikdy nedokážeme pochopit veškerou její hodnotu a bohatství. Prosme Jej proto, aby tato svátost v církvi nadále uchovávala Jeho živou přítomnost a ztvárňovala naše společenství v lásce a sdílení podle srdce Otcova. A činíme tak po celý život, ale začíná se dnem prvního svatého přijímání. Je důležité, aby se děti dobře připravili na první svaté přijímání a každé dítě k němu přistoupilo, protože je to po křtu a biřmování první krok mohutné příslušnosti k Ježíši Kristu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
