Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Před 75 lety, 10. února 1939, umírá papež Pius XI. Achille Ratti nastoupil na Petrův stolec v únoru roku 1922 a v historicky nelehkém období církev vedl po 17 let. Jeho pontifikát se vyznačuje trojicí významných momentů : podpis Lateránských dohod, založení Vatikánského rozhlasu, rozhodné odsouzení totalitarismu, zdůrazňuje Agostino Gavazzi, ředitel Mezinárodního studijního a dokumentačního střediska Pia XI., které sídlí v papežově rodném městě, severoitalském Desiu.

„První aspekt, na který bych rád upozornil, je velká aktuálnost tohoto papeže. Projevuje se to kupříkladu na konkordátu, o který Pius XI. intenzívně usiloval. Smlouva platí dodnes, i po revizi, kterou provedl Craxi a kard. Nicora v roce 1984. Někteří biografové Pia XI. připomínají, že už jako student semináře řekl svým přátelům: „Kdybych se jednou měl stát papežem, chtěl bych uzavřít mír s italským státem prostřednictvím konkordátu.“

Dalším rysem meziválečného pontifikátu je zájem o komunikaci. Krátce po vzniku vatikánského státu Pius XI. schválil projekt na výstavbu naší rozhlasové stanice, která začala vysílat v únoru 1931.

„Pius XI. vždy věnoval pozornost všem sdělovacím prostředkům. Chtěl kupříkladu, aby jeho kanceláře byly vybaveny telefony a psacími stroji. Uvědomil si, nakolik je rozhlasové vysílání důležité, a pověřil Guglielma Marconiho zbudováním rádia, které by mu umožnilo mluvit ke světu. Dalším typem komunikace byla kinematografie. Papežovým dílem vznikl katolický časopis o filmu, který přibližoval náboženskou nauku.“

Achille Ratti žil v politicky a historicky obtížném období, ve kterém neváhal pozvednout hlas na obranu člověka. Sečteme-li pouze encykliky, napsal jich za necelá dvě desetiletí pontifikátu celkem 26.

„Líbí se mi zejména sociální encyklika Quadragesimo Anno, snad vůbec poprvé se v ní mluví o principu subsidiarity. Hovoří se tu o práci jako nástroji lidské důstojnosti, o zisku, který není sám o sobě negativní, pokud slouží blahobytu celého lidstva, a nikoliv jen obohacení několika málo lidí. Také tyto myšlenky jsou stále platné. V dalších encyklikách Pius XI. odsoudil ateistický komunismus, poškozující lidskou důstojnost, fašismus, který omezuje svobodu a individuální růst, a brutálnost nacismu. Projevil lví odvahu a zaujal rozhodný odsuzující postoj – k dobru církve a pronásledovaných lidí.“

Rodný dům Achilla Rattiho v Desiu, necelých dvacet kilometrů od Milána, dnes funguje jako muzeum lombardského papeže. Mezi obvyklými muzejními exponáty je i jedna kuriozita – láhev vína, ročník 1938.

„V onom roce byl Achille Ratti nemocný a dostal darem víno z Kartága. Rozhodl se, že dvě lahve uloží stranou – pro svého nástupce v druhém tisíciletí. Je zajímavé, že Pius XI. sám sebe považoval za „polského biskupa“, protože biskupské svěcení přijal ve varšavské katedrále, když se měl stát apoštolským nunciem v Polsku. A papež roku 2000, který pak lahve dostal, byl Polák – Karol Wojtyła.“

Jednu z lahví nicméně Jan Pavel II. věnoval zpětně muzeu Pia XI., uzavírá ředitel této instituce, Agostino Gavazzi.

(jag)