V letošním roce uplynulo 25 let od chvíle, kdy se nenápadně a bez jakéhokoli lidského plánu začalo rozvíjet dílo, které se ukázalo jako životaschopné a v současnosti má velkou důležitost v pastoraci mládeže.
V roce 1979, přesně na Velikonoce, byl na základě požadavku STB kněz P. Miroslav Šimáček přeložen do zapadlého koutu litoměřické diecéze ? do Příchovic. Tato horská vesnice s rozpadající se farou, velkým, zanedbaným kostelem a žádnými farníky poskytovala nepřátelům církve dostatek jistoty, že mladého kněze na tomto místě zničí. Bůh však měl jiné plány. Začali sem přijíždět mladí lidé; zpočátku to byly jen malé skupinky, ale postupem doby jich přijíždělo čím dál více. Nebylo výjimkou, když jich tady bylo sto i více. To vše se dělo za tuhého pronásledování církve, v době, kdy mnoho kněží, kteří se stýkali s mladými lidmi, mívali velké potíže se státní bezpečností a s církevními tajemníky. Ani P. Šimáček nebyl ušetřen různých nepříjemností a dodnes jsou kdesi v archívu uloženy nahrávky z odposlouchávacího zařízení. Boží ochrana příchovické fary byla očividná a jistě ne náhodou předci postavili okolo vesnice několik kapliček a soch Panny Marie ? ochránkyně Jizerských hor a ochránkyně Božího díla. Bez propagace a bez jakýchkoliv oficialit Bůh za deset let nesvobody vytvořil pro mladé lidi nádherné dílo. Kolik jich zde nalezlo víru, povolání ke kněžství a k řeholnímu životu či povolání k manželství, ví jen Bůh.
Po roce 1989 se mnohým zdálo, že zkušenost z komunismu bude do doby svobody nepřenosná. Někteří předpokládali, že mladí lidé přestanou mít zájem o domácí prostředí a uspokojí se se zahraničními nabídkami. Nic takového se však nestalo a mladých lidí proudilo na faru ještě více, a tak bylo rozhodnuto o přístavbě domu. Tu v roce 1993 posvětil kardinál Miloslav Vlk. Z jeho homilie vyjímám:
?Zázrak příchovické fary musí pokračovat dál. Domy, organizace a možnosti ještě netvoří centrum mládeže. Centrum mládeže tvoří On - Ježíš uprostřed nás. A pak za druhé: i v těch nových možnostech, které máme, se nechceme opírat o nic jiného než o Ježíše. Nechceme ztratit ze zřetele, že centrum vyrůstá z Něho a na Něm a že musí vyrůstat z oběti a kříze. Je tak svůdné opustit právě kříž, když jsou nové možnosti a všecko jde lehčeji. A tak vás prosím, abychom nezapomněli, že vzájemná láska musí být založena na kříži a že toto centrum a všechna centra musejí vyrůstat z obětí a z kříže.?
Protože se příchovická fara stala místem setkávání mezi lidmi navzájem i mezi mladými lidmi a Bohem, bylo jí dáno symbolické jméno ?Křižovatka?.
Zkušenost života na této původně zastrčené faře inspirovala spontánní vznik dalších center života mládeže - tak se jim později začalo říkat. Dnes jich je celá řada: Vesmír v Deštném, Nazaret v Praze, Archa v Rajnochovicích, Osová Bítýška u Brna, Ktiš na Šumavě. První centrum tohoto typu vzniklo před několika lety také na Slovensku ve Španiej Dolině u Bánské Bystrice a několik dalších se buduje. Inspirace posloužila ale i v jiných zemích.
V Příchovcích se tedy slaví. Přijíždějí ti první, dnes už dospělí, co objevili faru koncem 70. let, a přijíždějí i současní mladí lidé. Jsou z nejrůznějších koutů České republiky i ze zahraničí. Své gratulace zasílá mnoho osobností církevního i politického života. Za všechny uveďme alespoň jednu. Přišla od Mons. Renata Boccarda, sekretáře Papežské rady pro sdělovací prostředky. V devadesátých letech byl zodpovědný za Sekci pro mládež Papežské rady pro laiky, a proto v roce 1994 Příchovice osobně navštívil. Od té doby velice podporoval rozšíření takovýchto domů do dalších diecézí a zemí. Právě to zdůrazňuje ve své gratulaci, když píše, že je třeba velebit Boha za to, že zkušenost Příchovic přinesla a přináší mnoho plodů v životě mladých lidí, a dále pokračuje: ?Spojuji se s vámi a s vaším díkem a prosím dobrého Boha, aby stále žehnal a naplňoval duchovními plody práci, která se koná v Příchovcích a v dalších centrech života mládeže pro dobro mladých lidí a české církve.?
Dnes má Křižovatka za sebou 25letou historii. Existuje tedy již déle v době svobody než v době nesvobody.
A v čem můžeme spatřovat originalitu stylu života diecézních center života mládeže?
Jedná se o domy založené diecézním biskupem jako místa stálého přijetí mládeže, intenzivního života s Bohem, místa, kde se každý příchozí může ?dotknout? reálného křesťanského života a prožít pravou tvář společenství církve. To je umožněno díky základnímu společenství, které v DCŽM vyváří kněz s týmem mladých spolupracovníků.
Lidské a božské se zde snoubí. Každodenní ranní slovo na den pomáhá žít podle evangelia, a tak přispívat k budování spirituality společenství. Sami mladí lidé dosvědčují, že jsou to místa konverzí, posílení v duchovním životě, objevení povolání, radosti z víry, nalezení zodpovědnosti za vlastní život, za církev i za svět.
Z výzkumu o DCŽM z roku 2001 vyplývá, že do těchto center přicházejí nejen věřící, ale také značné procento hledajících, nevěřících i těch, kteří se ocitli v životní nesnázi.
DCŽM se snaží motivovat mladé lidi, aby nebyli konzumenty, ale spolutvůrci a protagonisty svého života, a tak jsou přizváni ke všemu, co patří k životu domu: mytí nádobí, uklízení, scénky na večerní program, hudba atd.
Na základě dosavadní zkušenosti se zdá, že v budoucnosti budou tato centra stále více nabývat na významu, protože mladí lidé čím dál obtížněji nacházejí trvalé zázemí, radu, posilu, prostředí žitého evangelia ve společenství vrstevníků, které by je povzbudilo, dodalo odvahu a jistotu, že i v dnešní době je možné být autentickým křesťanem.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
