Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Neexistuje křesťan bez církve, křesťan putující osamoceně. Vždyť sám Ježíš se včlenil do svého putujícího lidu – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli domu sv. Marty.
Vycházeje z prvního liturgického čtení (Sk 13,13-25), poukázal papež na to, že apoštolové nezačínali svoje hlásání od Ježíše, ale od dějin lidu. „Ježíš – řekl dále – je bez těchto dějin nepochopitelný, protože On je cílem těchto dějin a tyto dějiny spějí k Němu. Není tedy srozumitelný ani křesťan stojící mimo Boží lid. Křesťan není monádou, ale patří k lidu, k církvi. Křesťan bez církve je pouhá idea, nikoli realita.“

„Osamocený křesťan je nesrozumitelný, stejně jako je nesrozumitelný osamocený Ježíš Kristus. Ježíš Kristus nespadl z nebe jako nějaký hrdina, který nás přichází zachránit. Nikoli. Ježíš Kristus má dějiny. Můžeme říci a je pravdou, že Bůh má dějiny, protože chtěl putovat s námi. Ježíš Kristus je bez dějin nesrozumitelný. Křesťan bez dějin, křesťan bez lidu, křesťan bez církve je nesrozumitelný. Je to laboratorní, umělá věc, která nemůže dát život.“

Lid Boží – řekl dále papež František – putuje za příslibem. Je důležité v životě pěstovat tuto dimenzi, totiž dimenzi paměti:

„Křesťan je pamětníkem dějin svého lidu, pamětníkem cesty, kterou lid ušel; je pamětníkem své církve. Má na paměti veškerou minulost. Potom je tu cíl, ke kterému se tento lid ubírá, tedy definitivní příslib. Lid jde směrem k plnosti, vyvolený lid má příslib v budoucnosti a spěje k tomuto příslibu, ke splnění tohoto příslibu. A proto je křesťan v církvi mužem či ženou naděje. Naděje v příslib, která není čekací lhůtou! Ne. Je něčím jiným: nadějí, která je vpředu a neklame“

„Křesťan hledící zpět – pokračoval papež – je člověkem paměti a vždycky žádá o milost paměti. Křesťan hledící vpřed jde Boží cestou a obnovuje smlouvu s Bohem. Neustále říká Pánu: Ano, chci přikázání, chci tvoji vůli, chci tě následovat. Je člověkem smlouvy a smlouva, kterou všichni každý den slavíme, je mše. Je tedy ženou či mužem eucharistickým,“ řekl papež a uzavřel svoje kázání slovy:

„Přemýšlejme o svojí křesťanské identitě, prospěje nám to. Naše křesťanská identita je příslušnost k lidu: církev. Bez toho nejsme křesťany. Křtem jsme vstoupili do církve, kde jsme křesťany. A proto si navykněme prosit o milost paměti, paměti cesty, kterou Boží lid ušel, a také osobní paměti, tedy toho, co Bůh učinil se mnou v mém životě a jak uvedl na cestu mne... Prosme o milost naděje, která není optimismem. Nikoli! Je něčím jiným. Prosme o milost každodenního obnovení smlouvy s Pánem, který nás povolal. Kéž nám Pán daruje tyto tři milosti, které jsou nezbytné ke křesťanské identitě.“

Končil papež dnešní ranní homili.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)