Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V Itálii a mnoha jiných zemích připadá na tuto neděli slavnost Těla a Krve Kristovy. Často se užívá latinského jména Corpus Domini nebo Corpus Christi. Církevní společenství se shromažďuje kolem eucharistie, aby se klanělo nejcennějšímu pokladu, který Ježíš zanechal.
Janovo evangelium prezentuje promluvu o „chlebu života“, kterou měl Ježíš v Kafarnaumské synagoze, kde prohlašuje: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa“ (Jan 6,51). Ježíš zdůrazňuje, že na tento svět nepřišel dát něco, nýbrž Sebe samého, Svůj život jako potravu pro ty, kdo mají víru v Něho. Toto naše společenství s Pánem zavazuje nás, Jeho učedníky, k následování, k tomu, abychom ze svého života svými postoji činili chléb lámaný pro druhé, jako lámal Mistr chléb, kterým je skutečně Jeho Tělo. My však tento postoj rozdávání života vyjadřujeme svým velkodušným jednáním vůči bližnímu.
Pokaždé když se účastníme mše svaté a živíme se Kristovým Tělem, přítomnost Ježíše a Ducha svatého v nás působí, ztvárňuje naše srdce, uděluje nám vnitřní postoje, které se projevují evangelním jednáním. Zvláště poddajnost Božímu Slovu, pak bratrství mezi námi, odvaha křesťanského svědectví, fantazie lásky, schopnost dodávat naději malomyslným a přijímat vylučované. Eucharistie tak umožňuje vyzrávání křesťanského životního stylu. Kristova láska přijatá s otevřeným srdcem nás mění, přetváří a uschopňuje milovat nikoli podle lidské míry, která je vždy limitovaná, nýbrž podle Boží míry. A jaká je tato míra? Bezmezná! Boží míra je neomezená. Obsahuje všechno, všechno! Boží lásku nelze měřit, je neomezená. Proto se stáváme schopnými mít rádi také ty, kteří nemají rádi nás. Není to snadné mít rád toho, kdo nemá rád nás … Není to snadné! Když totiž víme, že nás nějaký člověk nemá rád, ani nám se nechce mít jej rádi. Ale to ne! Máme mít rádi i ty, kdo nás rádi nemají! Stavět se proti zlu dobrem, odpouštět, sdílet a přijímat. Díky Ježíši a Jeho Duchu se také náš život stane „chlebem lámaným“ pro naše bratry. Takový život nám umožní objevit pravou radost! Radost stávat se darem, abychom oplatili velký dar, který jsme přijali jako první, aniž bychom si jej zasloužili. Je krásné, že náš život se stává darem. V tom spočívá následování Ježíše. Chtěl bych připomenout tyto dvě věci. První: míra Boží lásky je bezmezná. Je to jasné? A náš život se Ježíšovou láskou a přijímáním eucharistie stává darem. Jako Ježíšův život. Nezapomínat na tyto dvě věci: míra Boží lásky je bezmezná. A následováním Ježíše činíme eucharistií ze svého života dar.
Ježíš, chléb věčného života, sestoupil z nebe a stal se tělem díky víře Nejsvětější Panny Marie. Po té, co Jej v sobě s nevýslovnou láskou nosila, následovala Jej věrně až ke kříži a vzkříšení. Prosme Matku Boží, aby nám pomohla znovu objevit krásu eucharistie a činit z ní střed svého života zvláště v nedělní mši a v adoraci.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
