Rádio Vaticana

Řím. Juan Carlos Scannone, dvaaosmdesátiletý jezuita, byl jedním z učitelů papeže Františka. V roce 1957 profesor Scannone vyučoval řečtinu a literaturu v diecézním semináři Villa Devoto argentinského hlavního města, kde jedenadvacetiletý Jorge Mario Bergoglio nastoupil svou cestu ke kněžství. Scannone na něj vzpomíná jako na šikovného studenta, ačkoliv v oné době jistě nevěděl, že má před sebou budoucího spolubratra a prvního latinskoamerického papeže. Argentinský teolog a významný představitel „teologie lidu“ od poloviny dubna žije v Evropě jako host jezuitského periodika La Civiltá Cattolica. Vatikánský rozhlas se jej ptal, v čem spatřuje zvláštní přínos papeže Františka pro církev naší doby.

“Vane tu nový vzduch, nový duch, který hýbe církví. Myslím, že papež František je nástrojem Ducha svatého a že mu prostřednictvím téhož Ducha lid odpovídá. A to nejenom v Římě, ale prakticky na celém světě. Nedávno jsem navštívil Německo a viděl jsem reakce lidí, jejich zájem o to, co se týká papeže Františka…Vládne tento nový duch, který je pokračováním druhého Vatikánského koncilu, byť za nových a současných okolností, které se neshodují se situací druhé poloviny minulého století.“

Latinská Amerika, převážně katolický a chudý kontinent, vždy projevovala evangelní vnímavost pro chudé. Tuto přednostní volbu, která má kristologické kořeny, potvrdili všichni poslední papežové, pokračuje O. Scannone, Jan Pavel II. v Pueble a Benedikt XVI. v brazilské Aparecidě. Slova papeže Františka na obranu chudých byla často interpretována jako výraz „teologie osvobození“. Argentinský teolog je však přičítá do jednoho ze čtyř proudů tohoto teologického hnutí, zvaného „teologie lidu“.

“Bergoglio v této linii pokračoval už v Argentině a nyní jako papež ji ještě více prohlubuje. Základní charakteristikou teologie lidu je, že neužívá metody ani kategorie marxistické analýzy skutečnosti. Tento teologický proud, aniž by popíral své sociální kořeny, dává přednost dějinně-kulturním aspektům. Velice silně hodnotí lidovou zbožnost, o které dokonce hovoří jako o „lidové spiritualitě a mystice“. Papež František v exhortaci Evangelii gaudium přikládá lidové zbožnosti velký význam a pojednává o tématu hned dvakrát. Lidová zbožnost není individualistická spiritualita, nýbrž je otevřena trpícím a hříšníkům, čímž je skutečně evangelní. Tato lidová kultura sama sebe evangelizuje a předává evangelium příštím generacím. Dalším rysem teologie lidu je vztah mezi Božím lidem a národy země. V papeži Františkovi tato teologie přináší plody pro všeobecnou církev.“

Soudí bývalý profesor seminaristy Bergoglia. Pro časopis italských jezuitů O. Scannone napsal vícero článků, ve kterých nastiňuje právě toto Bergogliovo zázemí, nutné pro pochopení papežova myšlení a činů. Ale také jeho viditelných gest, kupříkladu dotýkání se mariánských soch či ikon světců. Scannone v této souvislosti vzpomíná na buenosaireskou pouť ke sv. Kajetánovi, kdy se miliony lidí dotýkají sochy tohoto „patrona chleba a práce“, aby „od ní obdržely milost.“ Profesorova životní cesta se po dlouhé době zkřížila s osudy někdejšího žáka, kterého vícekrát vyhledal v Domu sv. Marty.

“Myslím, že ho nese Duch svatý. Jeho obličej září prostotou a hloubkou zároveň, vyzařuje vyrovnanost a pokoj. Naposledy jsme spolu mluvili celou hodinu. To setkání bylo skutečným balzámem pro můj duchovní život a apoštolát, ale také pro mou filosofickou a teologickou reflexi.“

Uvedl pro Vatikánský rozhlas argentinský teolog Juan Carlos Scannone SI.

(jag)