Nový portál Vatikánského rozhlasu

Soul. 1. Přílet papeže na letiště v Soulu.
2. Setkání s prezidentkou. Promluva k politickým a diplomatickým činitelům.
3. Návštěva v sídle Korejské biskupské konference. Promluva papeže Františka.

ad 1. Nejprve se však vraťme ke včerejšímu více než jedenáctihodinovému letu, během kterého Svatý otec oslovil přítomné novináře. Požádal je o modlitbu za jejich kolegu, pětatřicetiletého italského videoreportéra. Simone Camilli spolu s dalším novinářem a třemi palestinskými zbrojními techniky ve středu zemřel v pásmu Gazy při deaktivaci izraelské výbušniny.

“Pomodleme se za Simona Camilliho, jednoho z vás, který dnes zemřel při práci. Takové jsou důsledky války…Děkuji vám za vaši službu, za vše, co v těchto dnech budete dělat. Nebude to pouhý zájezd, ale velmi náročná práce. Kéž vaše slovo napomáhá tomu, abychom se spojili se světem. A prosím vás, snažte se vždy předávat poselství pokoje. To, co se nyní děje, je velmi zlé.“

Žádal papež František novinářský doprovod a přislíbil mu tiskovou konferenci při zpátečním letu. Papežský speciál mohl díky zvláštnímu povolení pekingské vlády poprvé v historii proletět čínským vzdušným prostorem. Petrův nástupce proto zaslal pozdravný telegram čínskému prezidentu Xi Jinpingovi a hlavám dalších deseti přelétaných států, včetně Slovenské republiky.

Oficiální státní přijetí proběhlo na soulském vojenském letišti po desáté hodině dopolední místního času. Za zvuku jedenadvaceti dělových salv papeže Františka uvítala jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje, státní a církevní představitelé. Svatého otce na letišti očekávala také katolická komunita.

“V delegaci, která papeže vítala po jeho příletu, byli kromě státních a náboženských představitelů také mnozí zástupci katolického společenství. Dozvěděl jsem se, že mezi nimi byli rovněž příbuzní mučedníků, kteří budou v těchto dnech blahořečeni. Můžeme si tak uvědomit, nakolik je korejská katolická církev jednou rodinou a nakolik je mučednictví reálně přítomné v životě katolických komunit. Pro nás je to velmi zajímavé a dojemné.“

Vysvětlil při dnešním odpoledním brífinku v Soulu vatikánský tiskový mluvčí, O. Federico Lombardi. Papež na letišti také pozdravil pozůstalé tří set obětí, které si letos v dubnu vyžádalo ztroskotání jihokorejského trajektu Sewol. „Toto setkání je pro korejskou veřejnost důvodem k naději, neboť napomáhá k tomu, aby tragédie neupadla v zapomnění“, dodal tiskový mluvčí Svatého stolce. Papežská delegace se po příletu odebrala na soulskou apoštolskou nunciaturu, kde Svatý otec soukromě slavil mši a později poobědval.

ad 2. “Velice mne těší, že jsem mohl přijet do Koreje, „země jitřní svěžesti“ a poznat nejenom přírodní krásy této země, ale především její lid a její kulturní a historické bohatství.“.

Zahájil Petrův nástupce svou první oficiální promluvu na jihokorejské půdě. V Modrém paláci, sídle jihokorejských prezidentů, papež dnes odpoledne nejprve soukromě rozmlouval s nynější hlavou státu a první ženou v tomto úřadě. Poté v reprezentačním sále oslovil zhruba dvě stě zástupců státních institucí a členů diplomatického sboru. Papež vzpomenul na „násilí, pronásledování a válku, kterým byl korejský národ vystaven“.

“Navzdory těmto zkouškám však horko dne a temnota noci vždycky daly prostor svěžesti jitra, tedy neměnné naději ve spravedlnost, pokoj a jednotu. Naděje je veliký dar! Nesmíme malomyslnět při sledování těchto cílů, které nejsou dobrodiním pouze pro korejský lid, ale pro celý region a celý svět“.

Svatý otec poté zopakoval důvody své návštěvy – účast na šestém Asijském dni mládeže a beatifikaci 124 korejských mučedníků. „Tyto dvě slavnosti se vzájemně doplňují“, upozornil. „Korejská kultura dobře chápe důstojnost a moudrost, jež jsou vlastní starým lidem, a váží si jejich role ve společnosti.(…), ale cení si také mladých lidí a snaží se jim předávat odkaz minulosti“, dodal František.

“V tomto kontextu pokládám za obzvláště důležité, abychom se zamysleli nad nutností předávat naší mládeži dar pokoje. Tato výzva má zcela zvláštní význam tady v Koreji, zemi, která dlouho trpěla nedostatkem míru. Cením si snah o smíření a stabilitu na Korejském poloostrově a povzbuzuji tyto snahy, které představují jedinou bezpečnou cestu k trvalému míru. Úsilí Koreje o mír mi opravdu leží na srdci, protože ovlivňuje stabilitu celé oblasti a celého světa znechuceného válkou.“

K míru a obecnému dobru mají všichni jedinci a zejména politici dospívat trpělivou diplomatickou prací, vybízel papež František, který diplomacii vnímá „jakožto umění možného“. „Míru lze dosáhnout dialogem a pozorným a diskrétním nasloucháním, spíše než vzájemným obviňováním, zbytečnými kritikami a manifestacemi síly“, zaznělo z úst Petrova nástupce.

“Mír není pouhá absence války, ale působí spravedlnost (srov. Iz 32,17). A spravedlnost jako ctnost se dovolává houževnaté trpělivosti; nevyžaduje zapomenutí na minulé nespravedlnosti, ale jejich překonání odpuštěním, tolerancí a spoluprací. Vyžaduje vůli rozlišovat a dosahovat vzájemně výhodných cílů pokládáním základů vzájemné úcty, porozumění a smíření. Je žádoucí, abychom všichni usilovali o mír, modlili se za mír a utvrzovali se ve snaze o jeho uskutečnění.

V závěru své promluvy ke státním představitelům se papež František dotkl sociálních otázek. „V globalizujícím se světě musí mít naše chápání rozvoje nejenom ekonomickou, ale také lidskou povahu“, podotkl.

“Je důležité věnovat zvláštní pozornost chudým, zranitelným a těm, kdo nemají hlas, a to nejenom tím, že vyjdeme vstříc jejich bezprostředním potřebám, ale pomocí v jejich lidském a duchovním růstu. Doufám, že korejská demokracie bude nadále sílit a že tento národ prokáže prvenství také při „globalizaci solidarity“, které je dnes obzvláště zapotřebí, tedy oné solidarity, jejímž cílem je integrální rozvoj každého člena lidské rodiny.“

Katolické společenství se chce na tomto národním úsilí plně podílet, loučil se římský biskup s jihokorejskou politickou reprezentací.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže Františka ke korejským státním představitelům je ZDE

ad 3. Po setkání s politickými představiteli se Petrův nástupce odebral do sídla Korejské biskupské konference. Ve zdejší kapli se nejprve setkal s personálem, kněžími a 14 dlouholetými korejskými misionáři z misijní společnosti Maryknoll (Misijní společnost USA), kteří obývají vedlejší budovu.

Předseda Korejského episkopátu, mons. Peter Kang U-il , v úvodní promluvě připomněl pohnuté dějiny obyvatel Korejského poloostrova:

„Uplynulo šedesát šest let od rozdělení země na severní a jižní. Krvavá válka z roku 1950 po sobě zanechala půl druhého milionu padlých a tři miliony šest set tisíc raněných. Válka sice skončila, ale oba korejské státy jsou dosud ve stavu pouhého příměří a proto žijí obě strany v neustálé vojenské pohotovosti. Více než deset milionů lidí bylo odděleno od svých rodin. Kdo žije na severu, je trvale separován od těch, co žijí na jihu. Třebaže používáme tentýž jazyk, žijeme v odlišných politických systémech, sociálních ideologiích a ekonomických situacích. Narůstá také kulturní odlišnost. I kdyby došlo ke sjednocení, zakouším v srdci pochybnost a dělám si starosti, zda budeme schopni vřele přijmout a obejmout lid ze severu jako své bratry a bližní.“

konstatoval biskup diecéze Cheju, který dále zmínil rychlý postup industrializace, demokratizace a evangelizace, ke kterému došlo během posledního půlstoletí a který mohou rozvojové země závidět. „Neoliberální ekonomický systém“, řekl dále biskup Kang U-il, „přivodil i přes intenzifikaci materiálního bohatství stupňující se polarizaci. Lidé trpí obavami před ztrátou zaměstnání a chybějící sociální zabezpečení může vést k sebevraždám“.

„Je pravda, že se církev za poslední dobu velmi rozrostla, ale uvažujeme-li seriózně sami o sobě, nemálo lidí má pochybnost o tom, zda jsme vybudovali autenticky evangelní komunitu.“

Poznamenal předseda Korejské biskupské konference v závěru své promluvy a dodal, že zdejší lid spíše než uznání a chválu potřebuje povzbuzení.
Paměť a naděje – to jsou sféry, jimž se věnoval papež František ve své promluvě a jejichž strážci mají být biskupové Koreje. „Jste potomci mučedníků“ a tradice, „která začala a rozrostla se věrností, vytrvalostí a prací pokolení laiků. Je proto třeba čelit pokušení klerikalismu“, podotkl František a rozvedl úvahu o tom, co znamená být strážcem paměti:

„Být strážci paměti je něco více než připomínat si a vážit si milostí z minulosti. Znamená také učinit z nich duchovní zdroje a čelit s prozíravostí a rozhodností nadějím, příslibům a výzvám budoucnosti. Jak jste sami zaznamenali, život a poslání církve v Koreji se v posledku neměří vnějškovými, kvantitativními a institucionálními kategoriemi, ale spíše se má posuzovat v jasném světle evangelia a povolání obrátit se k osobě Ježíše Krista. Být strážci paměti znamená vzít na vědomí, že růst pochází od Boha (srov. 1 Kor 3,6) a současně je plodem trpělivé a stálé práce, v minulosti i v přítomnosti. Památka našich mučedníků a minulých křesťanských pokolení musí být realistická, nikoli idealistická či „triumfalistická“. Hledět do minulosti a neslyšet Boží povolání k nynějšímu obrácení, nám neumožní pokračovat v cestě, nýbrž zbrzdí či dokonce zastaví náš duchovní růst.“

Kromě správného strážení paměti je třeba střežit naději, pokračoval Svatý otec. Onu naději nabízenou evangeliem milosti a Božího milosrdenství v Ježíši Kristu, naději, která inspirovala mučedníky.

„Tuto naději jsme posláni hlásat světu, který, byť materiálně prosperuje, hledá něco víc, něco většího a něco autentičtějšího, co naplňuje. Vy a vaši bratři kněží nabízíte tuto naději službou posvěcování, která nejenom vede věřící k pramenům milosti v liturgii a svátostech, ale neustále je nabádá k jednání, aby adekvátně k Božímu povolání směřovali k cíli (srov. Flp 3,14).“

Řekl František a povzbudil biskupy, aby zůstávali nablízku svým kněžím.

„Přijmeme-li výzvu k tomu, abychom byli misionářskou církví, tedy církví, která neustále vychází do světa a zvláště na periferie soudobé společnosti, budeme mít potřebu rozvíjet „duchovní radost“, která nás uschopňuje přijímat každého člena Kristova těla a ztotožnit se s ním (Evangelii gaudium, 268).“

Střežit naději, pokračoval papež, znamená také ručit za to, aby se prorocké svědectví korejské církve vyjadřovalo nadále péčí o chudé a solidaritou vůči uprchlíkům a vyděděncům, čímž se vyznačovala prvotní křesťanská obec v Koreji. Papež pak poukázal na specifické výzvy dnešní jihokorejské církve:

„Žije totiž a působí uprostřed prosperující, ale stále více sekularizované a materialistické společnosti. Za těchto okolností jsou pastorační služebníci pokoušeni přijímat nejenom účinné modely řízení, plánování a organizace přejaté z podnikatelského prostředí, ale také styl života a mentalitu určovanou spíše světskými kritérii úspěchu a dokonce moci nežli kritérii, která hlásá Ježíš v evangeliu. Běda nám, bude-li Kříž zbaven své moci posuzovat moudrost tohoto světa (srov. 1 Kor 1,17). Vybízím vás a vaše bratry kněze, abyste odmítali toto pokušení ve všech jeho formách. Kéž nám Nebe umožní zachránit se před oním duchovním a pastorálním zesvětštěním, které dusí Ducha, nahrazuje konverzi vybraným chováním a nakonec rozředí misionářský zápal !(srov. Evangelii gaudium, 93-97)“

„Těmito úvahami o vašem poslání jakožto strážcích paměti a naděje“, končil papež svoji promluvu k jihokorejským biskupům, „vás chci povzbudit ve vaší snaze o růst jednoty, svatosti a horlivosti věřících v Koreji. Paměť a naděje nás vedou do budoucnosti.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k jihokorejským biskupům je ZDE

Podvečerní setkání, které bylo na první pohled komorní záležitostí apoštolské návštěvy, však také provázely zástupy lidí stejně jako při papežově příletu. Na Svatého otce před sídlem biskupské konference čekalo přibližně tisíc lidí s transparenty v italštině, aby jej pozdravili. „Buď vítán“ a „Papež do toho!“, hlásaly některé. I přes poněkud přísná bezpečnostní opatření František na vřelé přijetí odpověděl tím, že vystoupil ze svého vozu a šel pozdravit nejbližší přítomné. Ulice byla totiž uzavřena již od ranních hodin jak pro vozy, tak pro chodce.

Od sídla korejských biskupů se papež vydal opět v zavřeném voze do 12 kilometrů vzdálené apoštolské nunciatury, kde přenocoval.

Zítřek, tedy slavnost Nanebevzetí Panny Marie, je v Koreji zároveň státním svátkem osvobození z roku 1945. Papež bude slavit eucharistii pro účastníky 6. Asijského setkání mládeže na fotbalovém stadionu v Daejeon vzdáleném asi 140 km od hlavního města.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)