Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Kdo opravdu bratrsky napomíná druhého, pociťuje bolest, protože to činí s láskou, v pravdě a s pokorou. Napomenutí udělované s potěšením, není od Boha – konstatoval papež František při kázání v kapli Domu sv. Marty při mši na liturgickou připomínku jména Panny Marie. Dnešní evangelium (Lk 6,39-42) mluví o třísce pozorované v oku druhého a nepovšimnutém trámu ve vlastním oku. Papež František se tak vrátil k tématu bratrského napomenutí, nad nímž se zamýšlel ve své nedělní promluvě před modlitbou Anděl Páně (7.9.). „Bratr, který pochybil, musí být napomenut především s láskou,“ – řekl:

„Nelze korigovat druhého bez lásky a slitování. Nelze provádět chirurgický zákrok bez anestesie, protože nemocný by zemřel bolestí. A láska je jako anestesie, která pomáhá přijmout léčbu a napomenutí. Je třeba druhého vzít stranou a promluvit s ním mírně a s láskou.“

Za druhé – pokračoval Petrův nástupce – je třeba říci pravdu. „Neříkat něco nepravdivého. Nezřídka se v našich komunitách říká o druhém něco, co není pravda: to jsou pomluvy. Anebo se v případě, že je to pravda, dotyčnému odebírá jeho dobré jméno. Klevety zraňují - připomněl papež – a pomluvy jsou jako políčky dobrému jménu člověka, jako facky dané jeho srdci. Je ovšem jasné – podotkl – že když ti říkají pravdu, není vždy příjemné to slyšet, ale je-li řečena s láskou a slitováním, lze ji přijmout snadněji. O pochybeních těch druhých je tedy třeba mluvit s láskou. Za třetí: je nutné napomínat s pokorou. Musíš-li korigovat nějaké drobné pochybení, pomysli, že se sám dopouštíš jiných a mnohem větších pochybení.

„Bratrské napomenutí je skutkem uzdravujícím tělo církve. Je-li nějaká mezera ve tkanivu církve, je třeba ji zašít. A jako maminky a babičky, které zašívají, počínají si přitom velice citlivě, tak je třeba udílet bratrské napomenutí. Nejsi-li schopen to činit s láskou, slitováním, v pravdě a s pokorou, působíš křivdu, zraňuješ srdce člověka. A přidáš-li zraňující klevetu, staneš se pokrytcem, jak říká Ježíš. »Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám«. Uznej, pokrytče, že jsi větší hříšník než ten druhý, ale jakožto bratr máš pomáhat druhému se napravit.“

„Znamením, které nám přitom může pomoci – řekl dále papež – je pocit určitého potěšení, které se dostavuje při objevu něčeho, co není v pořádku a zároveň nutká ke korigování. Je třeba se mít na pozoru, protože něco takového není od Pána.“

„V Pánu je vždy kříž, obtíž konat dobro. Pánu je vlastní láska, která nás nese, a mírnost. Nedělejme soudce. My křesťané máme pokušení počínat si jako lékaři a stavět se mimo hřích a milost jako bychom byli andělé... Nikoli! Pavel to říká v dnešním čtení: »aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen« (1 Kor 9,27). Křesťan, který v komunitě nedělá tyto věci - včetně bratrského napomenutí udíleného s láskou, v pravdě a s pokorou - diskvalifikuje se! Nedokázal se stát zralým křesťanem. Kéž nám Pán pomáhá v této bratrské službě, jež je velice krásná i velice bolestná, abychom pomáhali bratřím a sestrám být lepšími a činili tak vždy s láskou, v pravdě a s pokorou.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)