Vatikán.
Sv. Terezie z Avily nás učí, že cesta k Bohu je také cestou k lidem, píše papež František v poselství avilskému biskupovi v den, kdy církev slaví liturgickou památku sv. Terezie od Ježíše. Petrův nástupce svůj list zasílá na začátku jubilejního roku, který připomíná pětisté výročí narození španělské mystičky, bosé karmelitánky a učitelky církve.
„Evangelium není olověná brašna, kterou s sebou člověk namáhavě vleče, nýbrž zdroj radosti, který naplňuje Bohem celé srdce a ponouká jej, aby sloužilo lidem.“
Papež František popisuje Terezii z Avily jako vzor světice, která, jak říká, „vybíhá ven, aby procházela cestami svého času, s evangeliem v ruce a Duchem v srdci“. Svatý otec připomíná čtyři neochvějné body tereziánské spirituality: radost, modlitbu, bratrství a přilnutí ke své době. Zdůrazňuje, jakou hodnotu má radost z objevu Boží lásky a následný podnět k lásce mezi bližními. Dále poukazuje na skutečnost, že to vše je živeno modlitbou. „Modlitba překonává pesimismus a plodí dobré činy“, píše papež, který se poté zastavuje u důležitosti, jakou má bytí v kontextu své doby. Papež o sv. Terezii od Ježíše říká: „Její mystická zkušenost ji neoddělila od světa, ani od lidských starostí. Naopak, dodala jí nové impulsy a odvahu ke skutkům“. Jak papež poznamenává, „Terezie z Avily prožívala obtíže své doby“.
František v této souvislosti mluví o „tereziánském realismu“ a podotýká: „Když je svět v ohni, nelze ztrácet čas podružnými aktivitami“. Papež proto opakuje doporučení, které světice zanesla do svých spisů: Už je čas jít. Podle Petrova nástupce jsou rady španělské mystičky trvale aktuální a platné jak pro jednotlivce, kteří se ubírají vlastní cestou k Bohu a lidem, tak pro společenství zasvěceného života. „Kéž se v kultuře provizoria rozhodneme pro trvalou věrnost, kéž se ve světě bez naděje ukáže plodnost zamilovaného srdce a kéž se ve společnosti, jež si volí množství model, stáváme svědky toho, že Bůh sám stačí“, uzavírá Svatý otec své poselství do španělské Avily.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
