Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Podle průzkumu, který pro jeden italský deník provedl Institut politického a sociologického výzkumu (Demos), je papež František v očích místních občanů nejdůvěryhodnější osobností veřejného života. O. Antonio Spadaro, ředitel jezuitského periodika La Civiltá Cattolica vychází právě z tohoto údaje, když se v závěru kalendářního roku zamýšlí nad učením Petrova nástupce.

“Dnes důvěru silně potřebujeme, ale jiné instituce – kupříkladu politika – jsou zřídkakdy schopny ji dodat. Papež zajisté nastolil velmi zvláštní vztah k autoritě. Byl schopen vytvořit si k lidem přímý vztah, a čím je jim blíže, tím více jej uznávají. Běžné formy autority se naopak vyznačují svou schopností odstupu, a tudíž vydělování – řekl bych odloučení a vzdálenosti od jednotlivých případů. Soudím proto, že papež vzbuzuje tolik důvěry, protože vládne potřeba spirituality, na kterou odpovídá zpříma, bezprostředně a zblízka. To je tedy klíč, který stojí v pozadí.“

Navzdory tomu letošní mediální vánoce ovlivnil článek jednoho z nejznámnějších italských katolických spisovatelů, Vittoria Messoriho, který vyslovil pochybnosti o průlomovém jednání papeže Františka.

“Ve vztahu k papeži skutečně existují pochybnosti, obtíže i odpor, neviděl bych v tom ale problém. Naopak, řekl bych, že spíše potvrzují účinnost Františkova působení. A to zejména jednoho jeho aspektu, který považuji za nejvýznamnější – tedy papežovu výzvu, abychom prožívali křesťanství ve zralosti a svobodě. Svatý otec nás zve ke křesťanství, pro které není problematické vyrovnávat se s obtížemi, a to rovněž konfliktním způsobem, na rozdíl od stávajícího modelu křesťanství, které je stažené do sebe, bojácné, ustrašené a patolízalské. Tyto formy křesťanství pak přirozeně reagují, avšak cesta nepochybně vede směrem, který naznačuje nejenom papež, nýbrž celý církevní proces těchto let, od druhého Vatikánského koncilu.“

Někdo Františkovi zazlívá, že bere hůl na katolíky, zatímco v kruzích církvi vzdálených a také mezi mnohými nevěřícími je velmi ceněn. Co to podle vás znamená?

“To jsou dvě rozdílné věci. Za prvé, neřekl bych, že papež věřící „bije holí“, spíše je vybízí ke zpytování svědomí a duchovnímu cvičení. Také vánoční promluva k římské kurii byla velmi hutná a silná. V samém jádru upomínala na prvotní vztah ke Kristu, na to, aby se zabránilo duchovnímu Alzheimeru, jak to papež definoval. Jdeme-li zpět pamětí, jasně si uvědomíme, jaký je náš život. Je poznamenaný ubohostí a hříchy. Papež tedy vyzývá k obnově svědomí, aby se hřích nezměnil ve zkaženost. A vyjadřuje to velice tvrdě a důrazně, protože chce, aby církev dosvědčovala Krista, a nikoliv řadu praktik, idejí a ideologií, které chtějí křesťanství polapit. Na druhé straně papežovo poselství přijímají také církvi vzdálená prostředí, protože jde o čiré evangelium. Neoslovuje tedy ani tak papež, jako poselství, které papež jistě dokáže sdílet svým bytím, v naprosté jednoduchosti a životní důslednosti. Toto poselství tedy dopadá přímo, zatímco v minulosti byla někdy původní čirost papežských poselství zavírána a vězněna do množství vizí a interpretací. Tady papež komunikuje zpříma, poselství přichází v té samé chvíli, ve které vyšlo. Konečně právě v tom spočívá obrovská síla a půvab evangelia.“

Převor italské ekumenické mnišské komunity v Bose, Enzo Bianchi, prohlásil, že “čím více bude papež pokračovat v cestě naprostého přilnutí k evangeliu, tím více se rozběsní démonické síly“. Jaký význam má podle vašeho názoru tato interpretace?

“Někdy vnímáme Františka jako něžného a dobrého papeže, a on takový skutečně je. Evangelní něha se ale často mění v zápas a střet. V Bergogliových textech – včetně těch z dřívější doby – se slovo „zápas“ vyskytuje mnohokrát. Evangelium totiž spojuje, avšak rovněž rozděluje, protože odkrývá srdce. Jisté je, že v určitých kruzích se s papežovým slovem manipuluje, toto slovo se zneužívá. Sám papež je napadán a kritizován. To vše je součástí procesu, papež si je toho vědom a konflikt je tudíž nevyhnutelný. Je pravda, že existuje tato moc zla, která se vynořuje a staví se do konfliktu s dobrem. Dobro je ale velmi rozšířené, všudypřítomné, a postupuje.“

Soudí pro Vatikánský rozhlas italský jezuita, O. Antonio Spadaro.

(jag)