Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Více než čtrnáct set řeholních formátorů a formátorek z celého světa dnes v poledne očekávalo papeže Františka v aule Pavla VI. Audience se konala na závěr týdenního semináře, který v rámci Roku zasvěceného života organizovala Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života.

“Řekli mi, kolik vás je, a já na to: S nedostatkem povolání, který tu je, tak máme více formátorů než formovaných, ne? Ano, to je velký problém. Prosme Pána a dělejme vše pro to, aby přicházela nová povolání.“

Pozdravil je papež František, podle kterého neexistuje krize povolání tam, kde jsou zasvěcené osoby schopné svým svědectvím tlumočit krásu zasvěceného života. Bez důslednosti vlastního života takové svědectví nelze vydat a povolání budou chybět, dodal.

“Jste povoláni k tomuto svědectví, které je vaším úřadem a posláním. Nejste pouzí „učitelé“, jste především svědky takového následování Krista, jaké je vlastní vašemu charismatu. (…) A z toho plyne povinnost neustále pečovat o svou vlastní osobní formaci, počínaje silným přátelstvím s jediným Mistrem.“

Jako již mnohokrát papež vyzval ke vzpomínce na první setkání s Pánem, k cestě do vlastní pomyslné Galileje, tam, kde všechno začalo.

“Na toto setkání se nezapomíná, ale častokrát jej zakrývá spousta věcí, práce, neklidu a také hříchu a světskosti. (…) Pokud se nevydáme touto cestou „paměti“, hrozí nám, že se zastavíme na místě. Také nám hrozí, že nebudeme vědět, proč jsme tady.“

Zasvěcený život je jedním z nejcennějších pokladů církve, pokračoval Svatý otec, a služba formátora je účastí na díle Otce, který utváří Synovo srdce v těch, které Duch povolal. Formační službu lze někdy vnímat jako břemeno, které nás připravuje o cosi důležitějšího, avšak taková myšlenka je klam a pokušení.

“Poslání je důležité, avšak je stejně tak důležité k němu formovat. Formovat k horlivému hlásání, k onomu elánu jít kamkoli, na každou výspu, abychom všem vyprávěli o lásce Ježíše Krista. A to zejména vzdáleným, nepatrným a chudým, od kterých máme přijímat poselství evangelia. To vše vyžaduje solidní základy, křesťanskou strukturu osobnosti, kterou dnes pouze zřídkakdy rodiny dokáží poskytnout, což ovšem jen zvyšuje vaši zodpovědnost.“

Formátor má rozšířit své srdce pro mladé lidi, pro které není pouze přítelem nebo životním průvodcem, nýbrž skutečným otcem a matkou, kteří jsou schopni maximálně vyžadovat, ale také dávat maximum.

“Plodit život, rodit řeholní život. A to je možné pouze prostřednictvím otcovské a mateřské lásky. A není pravda, že dnešní mladí lidé jsou průměrní a nejsou velkorysí. Potřebují pouze zakusit, že „blaženější je dávat než dostávat“ (Sk20,25), že v životě poslušnosti spočívá velká svoboda, v panenském srdci velká plodnost a velké bohatství v tom, že nic nevlastníme.“

Z toho vyplývá nutnost láskyplně sledovat cestu každého kandidáta a být evangelně nároční v každé formační fázi, počínaje rozlišením povolání, zdůraznil Petrův nástupce, aby kvantitativní krize povolání nevedla k mnohem vážnější kvalitativní krizi. Je známo, podotkl papež, že nevyrovnaní a vychýlení mladí lidé podvědomě hledají oporu a ochranu v silných strukturách.

“A tady nastupuje rozlišování – dokázat říci „ne“. Ale nevyhánět pryč, to ne. Doprovodím tě, jdi. Tak, jako se doprovází vstup, doprovázejme také odchod, aby onen člověk nalezl svou životní cestu a nezbytnou pomoc. Nesmíme se obhajovat nedostatkem povolání, protože co se dnes jeví jako chléb, zítra bude hlad. A když se mluví o kvalitativní krizi, pohleďme na kvalitu mnoha a mnoha zasvěcených.“ Papež připomenul mladým řeholníkům a řeholnicím, aby vyhledávali své starší spolubratry a spolusestry, protože také oni jsou jejich Galileou. Jak podotkl, také v řeholním životě platí čtvrté přikázání. V samém závěru své promluvy pak formátory vyzval k trpělivosti, jakou má Bůh, který umí čekat.

“Trpělivost je jednou ze ctností formátora. Doprovázet – při tomto poslání nelze šetřit časem, ani energií. A není třeba ztrácet odvahu, když výsledky neodpovídají očekávání. Vím, že je bolestné, když dívka nebo hoch po třech, čtyřech letech řeknou: Našel jsem jinou lásku, která není proti Bohu. A odejdou. To je tvrdé. Ale v tom také spočívá vaše mučednictví.“

Avšak takový formátorský neúspěch prospívá trvalé formaci formátora, dodal František.

“Jděme stále v této kráse zasvěceného života. Někteří říkají, že zasvěcený život je nebe na zemi – měl jsem to tu napsané, ale jak je vidět, cenzurují i papeže. Tak to není – je to spíše očistec. Jděme ale kupředu s radostí.“

Modlete se za mne, aby mi Bůh daroval trochu ze své trpělivosti, loučil se papež František s řeholními formátory.

(jag)