Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes dopoledne se mši svatou v bazilice sv. Petra skončilo řádné generální zasedání biskupské synody o rodině. Vybízím všechny k díkůvzdání Bohu za tyto tři týdny intenzivní práce, oživované modlitbou a duchem opravdového společenství. Bylo to únavné, ale byl to opravdový Boží dar, který zajisté přinese mnoho plodů.
Slova „synoda“ znamená „společně kráčet“. Prožili jsme zkušenost putující církve, putující spolu s rodinami svatého Božího lidu rozesetého po celém světě. Proto mne oslovilo Boží Slovo, které nám jde dnes v ústrety Jeremiášovým proroctvím. Říká: „Přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.“ A prorok dodává: „Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal se totiž Izraeli otcem“ (31, 8-9).
Toto Slovo Boží nám praví, že první, kdo chce jít spolu s námi a chce s námi dělat „synodu“, je právě On, náš Otec. Jeho snem je odevždy a navždy to, že vytvoří lid, shromáždí jej a přivede do země svobody a pokoje. A tento lid je tvořen rodinami: „jsou to ženy v naději a nedělky“; je to lid, který putuje a s Božím požehnáním posouvá život vpřed.
Je to lid, který nevylučuje chudé a znevýhodněné, ale naopak je včleňuje. Prorok říká: „slepí a kulhaví budou mezi nimi“. Je to rodina rodin, kde znavený není odsouván stranou, ponecháván vzadu, ale dovede držet krok s ostatními, protože tento lid jde krokem těch posledních; jako je tomu v rodinách a jak tomu učí Pán, který se stal chudým s chudými, maličký s maličkými, poslední s posledními. Nejednal tak proto, aby vyloučil bohaté, velké a první, ale proto, že toto je jediný způsob, jak zachránit také je, jak zachránit všechny: jít spolu s maličkými, vyloučenými a posledními.
Přiznám se vám, že toto proroctví o putujícím lidu jsem konfrontoval také s obrázky uprchlíků, kteří pochodují silnicemi Evropy. Je to dramatická realita našich dnů. Také jim Bůh říká: „Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím“. Také tyto nejvíce soužené rodiny, vytržené ze svých zemí, byly přítomny s námi na synodě, v našich modlitbách a v našich pracích prostřednictvím některých svých pastýřů, kteří se účastnili tohoto shromáždění. Tito lidé hledající důstojnost, tyto rodiny hledající pokoj jsou stále s námi, církev je neopouští, protože jsou součástí lidu, jehož chce Bůh vysvobodit z otroctví a přivést ke svobodě.
V tomto Božím Slovu se tedy odráží jak synodální zkušenost, kterou jsme učinili, tak drama uprchlíků pochodujících silnicemi Evropy. Pán ať nám na přímluvu Panny Marie pomůže ji uskutečnit ve stylu bratrského společenství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
