Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Na tuto poslední neděli liturgického roku připadá slavnost Krista Krále. Dnešní evangelium nás nechává rozjímat o Ježíši stojícím před Pilátem jako král, jehož „království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). To neznamená, že Kristus je králem jiného světa, ale že kraluje jiným způsobem a přece je v tomto světě králem. Jde o protiklad mezi dvěma logikami. Světská (mondénní) logika staví na ambici, na konkurenci, bojuje zbraněmi strachu, vydíráním a manipulováním vědomí. Logika evangelia, tedy Ježíšova logika se však vyjadřuje v pokoře a zdarma, tiše, ale účinně mocí pravdy. Království tohoto světa se někdy řídí svévolí, rivalitou a útlakem; Kristovo království je „královstvím spravedlnosti, lásky a pokoje“ (Preface).
Kdy Ježíš zjevil, že je králem? V události kříže! Kdo hledí na Kristův kříž nemůže nevidět překvapující a překypující štědrost lásky. Někdo může říci: „Otče, ale to bylo ztroskotání!“ – A právě ve ztroskotání hříchu - neboť hřích je ztroskotáním - ve ztroskotání lidských ambicí tkví triumf kříže, překypující štědrost lásky. Ve ztroskotání kříže se skvěje láska, kterou Ježíš dává zdarma. Když křesťan mluví o moci a síle, vztahuje se k moci kříže a k síle Ježíšovy lásky: lásky, která zůstává pevnou a celistvou, i když je odmítána, a vyjevuje se jako plnost života zcela vydaného naprostým sebeobětováním za lidstvo. Na Kalvárii se kolemjdoucí a starší vysmívají Ježíši přibitému na kříži a provokují jej: „Zachraň sám sebe a sestup z kříže“ (Mk 15,30). Ježíšova pravda však paradoxně zní ve výsměchu jiných protivníků, kteří se posmívají: „Sám sobě pomoci nemůže!“ (v.31). Kdyby Ježíš sestoupil z kříže, podlehl by pokušení vládce tohoto světa. Ježíš však nemůže zachránit sám sebe právě proto, aby mohl zachránit druhé; právě proto, že dal svůj život za nás, za každého z nás. Říci, že Ježíš dal život za svět, je pravda, ale hezčí je říci, že Ježíš dal svůj život za mne. Každý z nás, ať si dnes v srdci řekne: „Dal svůj život za mne“, aby mohl zachránit každého z nás, z našich hříchů.
A kdo to pochopil? Dobře to pochopil jeden ze dvou zločinců, kteří byli ukřižováni spolu s Ním, onen dobrý lotr, který jej prosil: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království“ (Lk 23,42). Byl to však zločinec, byl zkažený, odsouzený za krutosti, kterých se ve svém životě dopustil. Zahlédl však v Ježíšově postoji, v Ježíšově mírnosti, lásku. Silou Kristova království je láska. Proto nás Ježíšovo království neutiskuje, nýbrž osvobozuje od našich slabostí a ubohostí, dodává nám odvahu vydat se cestami dobra, smíření a odpuštění. Hleďme na Ježíšův kříž, hleďme na dobrého lotra a všichni společně řekněme to, co pověděl dobrý lotr: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Všichni společně: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království“ (přítomní opakují). Když zjistíme, že jsme bezmocní, hříšníci a ztroskotanci, prosme Ježíše: „Pamatuj na mě!“
Vzhledem k množství svárů ve světě a nesčetným zraněním na těle lidí, prosme Pannu Marii, aby nám byla oporou v naší snaze následovat Ježíše, našeho krále, a zpřítomňovat Jeho království v gestech něhy, porozumění a milosrdenství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
