Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Rozhovory, tiskovky 

7.12.2016 

Něha brání kardioskleróze

říká papež v rozhovoru pro belgický katolický týdeník Tertio

Česká sekce RV

Vlámský katolický týdeník Tertio, nazvaný podle apoštolského listu Jana Pavla II. Tertio Millennio Adveniente vychází v Antverpách. Jeho redaktoři Geert De Kerpel a Emmanuel Van Lierde, kteří zároveň pracují jako mediální poradci Vlámské biskupské konference, doprovázení gentským biskupem Lucasem van Looyem, rozmlouvali s papežem Františkem 16. listopadu. Zhruba čtyřicetiminutové interview se odehrávalo ve španělštině.

Naše země prožívá období, v němž politika usiluje o oddělení náboženství a veřejného života, kupříkladu ve vzdělávacím systému. Převládá mínění, že náboženství je v sekularizované době výlučně soukromou otázkou. Jak tedy můžeme být misionářskou církví, která vychází do společnosti, když zároveň prožíváme napětí, vyvolané zmíněným veřejným přesvědčením?

Papež: „Aniž bych někoho chtěl urazit, považuji tyto názory za zastaralé. Je dědictvím osvícenství, které jakýkoliv náboženský jev vnímalo jako subkulturu. Existuje rozdíl mezi laicismem a laickostí, o kterém už jsem mluvil pro francouzské publikum. Druhý Vatikánský koncil nastolil autonomii procesů a institucí ve smyslu zdravé laickosti (kupříkladu laického státu). Nekonfesní stát je většinou dobré řešení, lepší než konfesní stát, který někdy špatně dopadne. Laickost se však liší od laicismu, který zavírá dveře transcendenci – a to dvojí, jak vůči lidem, tak vůči Bohu, či tomu, co je nad námi. Otevřenost vůči transcedenci je ale součástí lidské podstaty, součástí člověka. Nemluvím o náboženství, nýbrž otevřenosti vůči tomu, co nás přesahuje. Pokud ji nějaká kultura nebo politický systém nectí, oklešťují člověka, nerespektují jej. Jestliže tedy veškeré transcedentní konání vykážeme do sakristie, dopouštíme se »asepse«, neslučitelné s lidskou přirozeností. Zbavujeme lidskou přirozenost významného dílu života, kterým je otevřenost.”

V čase, který s sebou nese soužití s válkou a terorismem, vám působí starosti mezináboženské vztahy. Někdy si je možné povšimnout, že kořenem současných válek jsou rozdíly mezi náboženstvími. Co byste k tomu řekl?

Papež: „Ano, myslím, že taková mínění se vyskytují. Žádné náboženství jako takové nicméně nemůže štvát k válce, protože v takovém případě by hlásalo boha zkázy a nenávisti. Nelze válčit v Božím jménu či ve jménu náboženského postoje. Všechna náboženství válku zapovídají. Nynější války a terorismus proto nesouvisí s náboženstvím, nýbrž využívají náboženských deformit, aby se ospravedlnily. Jste toho svědky – prožili jste si to ve své vlasti. Tyto znetvořeniny náboženství nikdy nečerpají z podstaty náboženství, tedy lásky, jednoty, úcty, dialogu a podobně. Takové aspekty pomíjejí. Jinými slovy, je nutné kategoricky prohlásit, že žádné náboženství – ze své náboženské podstaty – nevyhlašuje válku. Náboženské znetvořeniny to činí. Všechna náboženství mají své extrémistické skupiny, včetně nás, katolíků. Tyto malé náboženské skupiny svým extrémismem vnášejí do náboženství chorobnost a zkázu a z této pozice pak bojují, válčí, anebo působí rozkol ve společenství, což je vlastně forma války. Takové extrémisty máme ve všech náboženstvích, vždy se najde nějaká malá skupinka…”

Ještě jedna otázka o válce. Připomínáme si sto let od první světové války. Co byste řekl evropskému kontinentu, který už si vyslechl poválečnou výzvu »Již nikdy válku!«?

Papež: „K Evropě jsem mluvil třikrát – dvakrát ve Štrasburku a jednou letos při převzetí ceny Karla Velikého. Myslím, že ona výzva nebyla nikdy brána vážně, protože po první světové válce následovala druhá a nyní prožíváme úseky třetí. Svět vede třetí světovou válku na Ukrajině, Blízkém východě, v Africe, Jemenu…Situace je vážná. Sice hlásáme »Už nikdy válku!«, ale zároveň vyrábíme a prodáváme zbraně oběma stranám, které proti sobě bojují. Existuje jedna ekonomická teorie, kterou jsem sice neověřil, ale četl jsem o ní, podle níž stát rozpoutává válku tehdy, když potřebuje vyrovnat rozpočet. Válka je jedním z nejsnazších způsobů, jak vyrobit bohatství. Jistě, musí se za ně draze zaplatit – krví. Myslím, že heslo »Již nikdy válku!« vyslovila Evropa upřímně – alespoň její vůdci, Schumann, De Gasperi, Adenauer to tak mínili. Co ale nastalo potom? Dnešní Evropě chybí lídři, kteří by ji vedli kupředu…”

Je možné, že byste do Belgie přijel na připomínku první světové války?

Papež: „Není, nepředpokládá se to…Do Belgie jsem jezdíval každého půldruhého roku, když jsem byl provinciálem jezuitů, protože zde sídlilo Sdružení přátel cordóbské univerzity. Kázal jsem při jejich duchovních cvičeních a také jsem jim jezdil poděkovat. K Belgii jsem přilnul, za nejhezčí město považuji Bruggy.”

Musím vám říci, že můj bratr je jezuita, navazuje jeden z redaktorů. Ano?, to jsem nevěděl, reaguje papež. Až na to, že je jezuita, je to docela slušný člověk, pokračuje redaktor. Právě jsem se vás chtěl zeptat, jestli je váš bratr katolík…navazuje papež a za všeobecného smíchu poslouchá další dotaz: Jak jste prožil Rok milosrdenství a co očekáváte po jeho zakončení?

Papež: „Rok milosrdenství nebyl okamžitý nápad. Vychází z Pavla VI., který už ve své době učinil některé kroky k opětovnému odhalení Božího milosrdenství. Následně pak na ně položil velký důraz Jan Pavel II., a to třemi skutky: encyklikou Dives in Misericordia, kanonizací sv. Faustýny a ustanovením slavnosti Božího milosrdenství ve velikonočním oktávu. Zemřel o vigilii této slavnosti. Již tehdy, když Jan Pavel II. církev přivedl na tuto cestu, jsem vnímal, že je to Pánovým přáním. A také bylo…Nevím, jak se v mém srdci utvářela myšlenka na Svatý rok. Když jednou přišel mons. Fisichella (předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, pozn. překl.) se záležitostmi svého úřadu, svěřil jsem se mu, že bych rád vyhlásil jubilejní rok, Rok milosrdenství. On na to řekl: Proč ne? A tak vše začalo. To je tedy nejlepší záruka toho, že nešlo o lidský nápad, nýbrž o vnuknutí shůry. Věřím, že je inspiroval Pán. Je nepochybné, že vše proběhlo velmi dobře. Navíc skutečnost, že se jubilejní rok neomezil na Řím, nýbrž probíhal v celém světě, všech diecézích a v rámci každé jednotlivé diecéze, vedl k značnému pohybu. Lidé se hodně rozhýbali. Vnímali, že jsou voláni ke smíření s Bohem, k novému setkání s Pánem, k Otcovu pohlazení.”

Německý teolog Dietrich Bonhoeffer rozlišuje mezi lacinou a drahou milostí. Co pro vás znamená »laciná« a »drahá« milost?

Papež: „Milost je zároveň laciná a drahá. Neznám Bonhoefferův text a nevím, jak tyto pojmy vysvětluje. Z mého pohledu je milost »laciná«, protože se za ni nemusí platit – nemusím si kupovat odpustky, je to čirý dar. A současně je »drahá«, protože je to nejcennější dar. Na základě jednoho rozhovoru, který jsem poskytl, vznikla kniha nazvaná »Boží jméno je milosrdenství«. Milost je tedy cenná, protože je jménem Boha: Bůh je milosrdenství. Připomíná mi to jednoho kněze z Buenos Aires – je mu 92 let, ale stále slouží mši a pracuje. Je navzdory věku plný energie, velmi dobře káže a lidé si ho chodí poslechnout. Na začátku mše pokaždé žádá, aby si lidé vypnuli mobilní telefony. Jednou při mši, na začátku ofertoria, zvoní telefon. Kněz ustal v modlitbě a žádal: Prosím pěkně, vypněte si ten telefon. Ministrant, který stál vedle něho, se k němu přitočil se slovy: Otče, to je váš. A onen pater vytáhl mobil z kapsy a řekl: Prosím!” (Všichni se smějí.)

Máme pocit, že dnešku ukazujete učení druhého Vatikánského koncilu a naznačujete cestu obnovy církve, synodální církve. Na synodě jste předestřel svou vizi církevní budoucnosti. Mohl byste ji objasnit našim čtenářům?

Papež: „Vyjdu z pojmu »synodální církev«. Církev se rodí ze společenství, ze základny tvořené společenstvími, ze křtu. Seskupuje se kolem biskupa, který tato společenství shromažďuje a dodává jim sílu – a biskup je pokračovatelem apoštolů. To je církev. V celém světě je však mnoho biskupů, množství organizovaných církví, a je v něm také Petr. Buď tedy existuje pyramidovitě uspořádaná církev, kde se dělá to, co řekne Petr, anebo synodální církev, v níž je Petr Petrem, aby církev doprovázel, dával jí růst, naslouchal jí, či ještě lépe řečeno, aby se učil z církevní reality a jakoby slaďoval a rozlišoval to, co z místních církví vychází, a navracel jim to. Nejbohatším prožitkem toho všeho byly dvě poslední synody. Byli při nich vyslechnuti všichni biskupové z celého světa a na jejich přípravě pracovaly všechny místní církve a diecéze. Veškerý tento materiál byl rozpracován při první synodě, což přineslo církvi určité výsledky, a poté bylo jeho zpracování dokončeno při další synodě, ze které vyšla Amoris leatitia. Zajímavé tu je bohatství různorodých odstínů, které je církvi vlastní, tato jednota v různosti. Synodalita spočívá právě v tomto naslouchání církvím, rozlišování a hledání souladu, nikoli v postupu odshora dolů. Posynodální exhortace Amoris leatitia je výsledkem dvou synod, na kterých pracovala celá církev a také papež. Text to harmonicky vyjadřuje. Je zajímavé, že vše, co v dokumentu stojí, na synodě schválily více než dvě třetiny synodálních otců, což je zárukou. Synodální církev znamená podnítit pohyb odshora dolů, přičemž to platí také pro diecéze. Podle latinské formulace cum Petro et sub Petro stojí všechny církve vždy s Petrem, který zaručuje církevní jednotu. Synodalitu je třeba nadále rozvíjet – zůstala uchována v pravoslavných církvích a také ve východních katolických církvích. Je to jejich bohatsví, jak v dokumentu uznávám.”

Mám pocit, že druhá synoda pod vaším vedením přešla od metody „vidím, soudím a jednám” k „naslouchám, chápu a doprovázím”. Lidem opakovaně říkám, že synoda vidí, soudí a jedná, a poté lidem naslouchá, dobře rozumí jejich problémům a doprovází je na cestě…

Papež: „Během synody každý vyslovil svůj názor, bez obav z toho, že to bude nějak posuzováno. Všichni zaujali postoj naslouchání, nikoli odsouzení. Potom se bratrsky diskutovalo ve skupinách. Něco jiného je debatovat jako bratři a něco jiného je a priori odsoudit. Vládla tu velká svoboda slova a to je moc krásné.”

V Krakově jste mladým lidem dal cenná ponaučení. Existuje nějaké zvláštní poselství pro mladé Belgičany?

Papež: „Ať nemají strach, nestydí se za víru, nehanbí se hledat nové cesty. Mladým nevěřícím bych řekl: Nedělej si starosti a hledej smysl života. Mladému člověku bych dal dvě rady – hledat obzory a neodcházet ve dvaceti letech do důchodu. Je totiž velmi tristní vidět dvacetileté důchodce. Směřuj k obzoru, jdi dál a pokračuj v tomto lidském úsilí.”

”Poslední otázka se, Svatý otče, týká médií. Jak pohlížíte na sdělovací prostředky?”

Papež: „Sdělovací prostředky mají velikou odpovědnost. V dnešní době mají v rukou možnost a schopnost utvářet veřejné mínění, které je pak dobré anebo špatné. Sdělovací prostředky tak budují společnost. Samy o sobě vznikly k tomuto budování, vzájemné výměně, sbratřování, vzdělávání a podněcování myšlení. V základu jsou tedy pozitivní. Vzhledem k tomu, že my, kteří média používáme, jsme všichni hříšníci, je však zřejmé, že také média mohou škodit. Pojí se k nim různá pokušení – mohou být kupříkladu používána ke lživému pomlouvání a očerňování lidí, hlavně v politice. Lze je upotřebit jako nástroje křivého obviňování – každý člověk má právo na dobrou pověst, třebaže ve své minulosti, možná před deseti lety, měl problémy se spravedlností anebo v rodinném životě. Když se něco takového dnes vynese na světlo, je to velmi vážné, až zhoubné, onoho člověka to zničí! Pomluva šíří lži, při očerňování se poukáže na něco, co už je dávno věcí minulosti, dotyčný už za to možná zaplatil vězením nebo peněžitým trestem a podobně. Na něco takového nemají sdělovací prostředky právo. Dopouští se tím hříchu a ubližují. V médiích také velmi nepříznivě působí dezinformace – tedy předávání poloviční pravdy. Pokud se posluchač nebo televizní divák seznámí pouze s jednou částí pravdy, nemůže si udělat spolehlivý úsudek. Dezinformace je pravděpodobně největší mediální škodou, protože veřejné mínění orientuje jedním směrem a opomíjí druhou polovinu pravdy. Dále si myslím, že by sdělovací prostředky měly být velmi jasné a transparentní a neupadat do koprofilie, tedy touze po skandálech a černé kronice, byť se jedná o pravdivé události. A vzhledem k tomu, že lidé tíhnou ke koprofagii, může to mít neblahý účinek. Na toto čtvero pokušení bych tedy rád upozornil. Sdělovací prostředky utvářejí veřejné mínění a mohou skutečně budovat a přinášet veliké dobro.”

A na závěr slovo pro kněze. Ne moc dlouhé, protože nás upozorňují, že je čas končit… Co je pro kněze nejdůležitější?

Papež: „Odpověď je trochu salesiánská, ale vychází ze srdce. Pamatuj, že máš Matku, která tě miluje, a nikdy svou Matku, Pannu Marii, nepřestaň milovat. Za druhé – dovol Ježíši, aby na tebe pohlédl. Za třetí – hledej v bratrech Kristovo trpící tělo, právě zde se totiž setkáš s Ježíšem. To je základ, ze kterého se vše odvíjí. Pokud jsi kněz-sirotek, který zapomněl na to, že má Matku, anebo jestliže se jako kněz vzdálíš tomu, kdo tě povolal, tedy Ježíši, nikdy nebudeš moci šířit evangelium. Kudy vede cesta? Skrze něhu! Kéž jí kněží mají dostatek a nestydí se za ni. Kéž hladí trpící Ježíšovu krev. Potřebujeme revoluci něhy v dnešním světě, který zakouší kardiosklerózu.”

Co prosím, kardio…?

Papež: „Kardiosklerózu.”

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
1.2.21 Papež k americkým novinářům: Učte rozlišovat dobro od zla
21.1.21 Ctnosti a neřesti – nový televizní rozhovor s papežem Františkem
11.1.21 Papež: Doba si žádá jednotu
3.1.21 Františkova „encyklika o sportu“ v sedmi slovech
31.10.20 Jsem veden láskou svého lidu, následujícího Ježíše Krista – říká v novém rozhovoru



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti