Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Liturgie této neděle nám podává podobenství o vinařích, kterým hospodář pronajme vinici, kterou vysázel, a vydá se na cesty (srov.
Mt 21,33-43). Takto je vystavena zkoušce věrnost vinařů. Byla jim svěřena vinice, o kterou mají pečovat, sklidit její úrodu a předat hospodáři výtěžek. Když přišel čas vinobraní, hospodář posílá svoje služebníky, aby vyzvedli úrodu. Vinaři však zaujímají vlastnický postoj, nepovažují se za správce, nýbrž za majitele, a odmítají odevzdat sklizeň. Se služebníky naloží zle a nakonec je zabijí. Hospodář projeví trpělivost a rozhodne se poslat k nim svého syna, avšak vinaři, vězící ve svém majetnickém počínání, zabijí také syna v domnění, že se tak stanou dědici.
Tento příběh alegoricky ilustruje výtky, které pronášeli proroci o dějinách Izraele. Tyto dějiny patří k nám. Mluví o smlouvě, kterou chtěl Bůh uzavřit s lidstvem a povolal k účasti na ní také nás. Jako každý příběh lásky mají tyto dějiny svoje pozitivní momenty, ale jsou poznamenány také zradami a odmítnutími. K porozumění tomu, jak Bůh Otec odpovídá na odmítnutí lásky, kterou nabízí v této smlouvě, klade evangelium do úst hospodáře oné vinice otázku: „Až pak přijde pán té vinice, copak asi s těmi vinaři udělá?“ (v.40). Tato otázka podtrhuje, že Boží zklamání nad proradným jednáním lidí, nemá poslední slovo! Tady je velká novost Křesťanství: Bůh, ač zklamán našimi pochybeními a hříchy, neruší svoje slovo, nezastavuje se a především se nemstí!
Bratři a sestry, Bůh se nemstí! Bůh miluje, nemstí se a očekává nás, aby nám odpustil a objal nás. Prostřednictvím „odvržených kamenů“ – a Kristus je prvním kamenem, který stavitelé odvrhli – Bůh přes slabost a hřích nadále podává „nové víno“ své vinice, to znamená milosrdenství. Novým vínem Pánovy vinice je milosrdenství. Jedinou překážkou této houževnaté a něžné Boží vůle je naše arogance a naše domýšlivost, jež občas propukne v násilí! Tváří v tvář těmto postojům a tam, kde není úroda, uchovává si Boží Slovo veškerý důraz výtky a varování: »Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce« (v.43).
Naléhavost odpovídat přinášením plodů dobra na povolání, kterým nás volá Pán, abychom se stali jeho vinicí, nám umožňuje chápat, co je v křesťanské víře nového a původního. Není tvořena pouhou sumou předpisů a morálních norem, nýbrž je především nabídkou lásky, kterou Bůh skrze Ježíše prokázal a nadále prokazuje lidstvu. Je to pozvání vstoupit do tohoto příběhu lásky, stát se živou a otevřenou vinicí, jež oplývá plody a nadějí pro všechny. Zavřená vinice může zpustnout a produkovat plané hrozny. Jsme povoláni vyjít z vinice a dát se do služby bratřím, kteří nejsou s námi, abychom sebou vzájemně otřásli, dodali si odvahu a připomínali si, že máme být Pánovou vinicí v každém prostředí, včetně toho nejodlehlejšího a nejobtížnějšího.
Drazí bratři a sestry, prosme o přímluvu Nejsvětější Marii, aby nám všude, zejména na společenských periferiích, pomohla být vinicí, kterou vysadil Pán pro dobro všech, a přinášeli jsme tak nové víno Pánova milosrdenství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
