Vatikán.
Papež František dnes nesloužil ranní eucharistii v Domě svaté Marty, protože se již v brzkém dopoledni odebral na návštěvu Papežského východního institutu, který sídlí na náměstí přiléhajícím římské bazilice Panny Marie Větší. Svatý otec zde pozdravil patriarchy a vyšší arcibiskupy východních církví spolu s představenými Kongregace pro východní církve, která letos slaví sto let od svého založení. Ustanovil ji 1. května 1917 papež Benedikt XV. dokumentem
motu proprio Dei Providentis.
Několik měsíců poté – 15. října 1917 – byl založen také Papežský východní institut (
motu proprio Orientis Catholici). Petrův nástupce po svém příjezdu a za přítomnosti akademické obce Orientalu nejprve požehnal cypřiš, nově zasazený v atriu budovy, a poté v hlavním přednáškovém sále přijal dobrodince institutu a tamní jezuitskou komunitu (foto). Papežský východní institut byl nikoli náhodou zřízen nedaleko nejstarší mariánské baziliky Věčného města Panny Marie Větší. A právě zde sloužil Petrův nástupce spolu s jezuitskou komunitou a studenty tohoto institutu mši svatou.
Papež František kázal na texty dnešní liturgie, ve kterých prorok Malachiáš (3,13-20a) tlumočí, jak si Hospodin posteskl nad vyvoleným lidem, který se drze ptá: »Jaký užitek máme z toho, že vůči Hospodinu zachováváme závazky, že kráčíme před Hospodinem zástupů v kajícím šatě? Nyní musíme za šťastné prohlásit lidi zpupné, vždyť mají úspěch ti, kdo se dopouštějí bezbožnosti, pokoušejí Boha, ale zůstávají bez pohromy.« „Častokrát máme také takovou zkušenost navázal papež - a nezřídka to slyšíme z důvěrných sdělení a zpovědí těch, kdo nám otevírají svá srdce.“
„Tato „proč?“, objevující se také v Písmu svatému si klademe všichni. A odpovídá na ně samotné Boží Slovo. Právě v tomto úryvku z proroka Malachiáše čteme: „Hospodin to pozoroval a slyšel – před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno“ (v.16). Bůh tedy nezapomíná na svoje děti, pamatuje na spravedlivé, na ty, kdo trpí, jsou utiskováni, ptají se „proč?“ a přece nepřestávají důvěřovat Pánu.
Kolikrát se Panna Maria na svojí cestě ptala „proč?“, avšak v jejím srdci, kde o všem rozvažovala, dávala Boží milost zazářit víře a naději.
A to je způsob, jak prorazit do Boží paměti: naše modlitba, jak nás učí evangelium, které jsme právě slyšeli (srov. Lk 11,5-13).
Modlitba vyžaduje odvahu víry: mít víru, že nás Pán slyší, odvahu tlouci na dveře. Pán říká: „Každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře“ (v.10). A k tomu je zapotřebí odvahy.
Kladu si však otázku: je naše modlitba opravdu taková? Opravdu nás strhává, opravdu se zmocňuje našeho srdce a našeho života? Umíme zaklepat na srdce Boha?“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
V závěru mše svaté na připomínku stého výročí založení Kongregace pro východní církve pozdravil Petrova nástupce prefekt tohoto úřadu a zároveň velký kancléř Papežského východního institutu, kard. Leonardo Sandri.
(RaVat)