Rádio Vaticana

Aleppo. Aleppo. Ani válka, ani mír – tak lze popsat současnou situaci v Sýrii, po šesti a půl letech od začátku války, která usmrtila 350 tisíc lidí, zničila velkou část země, donutila většinu obyvatel k vystěhování, vyhnala do exilu více než tři miliony Syřanů a především silně poznamenala sny a budoucnost nejmladších pokolení. Poslední dvě bašty samozvaného islámského státu (pro který místní raději užívají hanlivý akronym DAESH, česky Dáiš) leží v severosyrské provincii Idlíb. Město Raqqa bylo před několika dny dobito kurdskými jednotkami a podobá se Drážďanům po druhé světové válce (bylo zničeno z 80%, viz foto) zatímco boje řádné syrské armády o Deir Ezor nadále pokračují. Jak ve svém pravidelném listě informuje kongregace maristů (Mariiných bratří) z Aleppa, k optimističtějšímu naladění přispívá změna rétoriky arabských a západních vlád, které se nyní zaměřují hlavně na boj s terorismem, a nikoli na svržení syrského režimu. Z Damašku hovoří františkán o. Raimondo Girgis, ofm:

“V Damašku je situace stabilní. Dodávky vody a proudy nejsou přerušované, nedochází k žádným útokům. Také v Aleppu se stav zlepšuje, ale v Idlíbu na severovýchodě země pokračují boje. Z hospodářského hlediska nastoupil určitý pokrok, protože syrská vláda snížila kurz dolaru o polovinu. Znamená to, že se začíná dívat do budoucnosti, což je pozitivní signál. Osvobození Raqqy bylo skutečným obratem – ve městě žijí sunnitští muslimové, ale také malá křesťanská komunita. Všichni Syřané touží po jednotě své země a jsou velmi vděční Kurdům, že spolupracovali se syrskou vládou a armádou na osvobození města.“

Postupně se zlepšuje také situace křesťanů, dodává syrský františkán. Mezinárodní organizace pro migraci nedávno potvrdila, že se do původních domovů vrátilo 600 tisíc lidí, zejména v aleppské provincii. Tento údaj je nicméně poněkud nejasný, protože většina těchto uprchlíků byli vnitřní běženci, kteří se před válkou uchýlili do jiné části Aleppa anebo se přestěhovali do klidnějších oblastí Sýrie.

“Křesťané žijící na našem území tu chtějí zůstat a pracovat jako všichni ostatní. Posláním církve i františkánského řádu je umožnit syrským emigrantům návrat do vlasti. Mluvilo se o uprchlickém právu, nyní je nutné zdůrazňovat právo na návrat domů. Nesmíme totiž zapomenout, že extrémisté pronásledovali křesťany, ačkoli křesťané vždy žili se svými muslimskými bratry v naprostém souladu.“

Uvedl pro naše mikrofony o. Raimondo Girgis. Navzdory nepochybným známkám naděje na Sýrii nadále těžce dopadají důsledky hospodářského embarga, popisuje pro agenturu Asia News laický člen kongregace maristů, aleppský lékař Nabil Antaki. Jako jeden z mála odborných lékařů neodešel na Západ ze země, kde nyní pro 80% obyvatel není zajištěna zdravotnická péče a ze které se vystěhovalo 70% specialistů a 60% praktických lékařů. Podle aleppského gastroenterologa v jeho rodném městě fungují pouze dvě veřejné nemocnice. Naštěstí se začíná vzmáhat farmaceutický průmysl díky dodávkám surovin z Indie a zbylé nemocnice dosahují přijatelné úrovně po novém vybavení zdravotnickými přístroji čínské provenience. „O přežití mnoha zraněných se dnem i nocí starali a dosud starají stovky dobrovolníků – častokrát lidí, kteří sami přišli o všechno, své drahé, domov i práci“, vysvětluje dr. Antaki. „A právě jejich velkorysost mi – spolu s vírou v Krista – dodala sílu, abych zde zůstal“, uzavírá syrský lékař pro zpravodajskou agenturu Asia News.

(jag)