Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (
Mt 23,1-12) se odehrává během posledních dnů Ježíšova života v Jeruzalémě. Dnů plných očekávání a také napětí. Na jedné straně adresuje Ježíš přísné kritiky znalcům Zákona a farizeům a na druhé straně zanechává důležitá ponaučení křesťanům každé doby, tedy také nám.
Říká zástupům: »Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou.« To znamená, že mají autoritu učit, co je v souladu s Božím Zákonem. Nicméně, vzápětí Ježíš dodává: »ale podle jejich skutků nejednejte« (v.2-3). Bratři a sestry, častým nedostatkem těch, kdo mají autoritu – jak občanskou, tak církevní – je to, že vyžadují spoustu – i správných – věcí, které však oni sami nepraktikují. Vedou dvojí život. Ježíš říká: »Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nedotknou ani prstem« (v.4). Tento postoj je výrazem špatného vykonávání autority, která by měla naopak čerpat svoji původní sílu z dobrého příkladu. Autorita se rodí z dobrého příkladu, aby pomáhala druhým praktikovat to, co je spravedlivé a řádné, a poskytovala jim oporu ve zkouškách, ke kterým dochází na cestě dobra. Autorita je pomocí, ale pokud je uskutečňována špatně, utiskuje, nenechává lidi růst, vytváří ovzduší nedůvěry a nevraživosti a vede ke korupci.
Ježíš otevřeně pranýřuje některá záporná jednání učitelů Zákona a některých farizeů: »Mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích« (v.6-7). To je pokušení odpovídající lidské pýše a není vždycky snadné je přemoci. Takový je postoj, který žije pro pouhé zdání.
Ježíš potom poučuje učedníky: »Nedávejte si říkat „mistr“, jenom jeden je váš Mistr, vy všichni jste bratři. [...] Ani si nedávejte říkat „učitel“, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem« (v. 8-11).
My, Ježíšovi učedníci, nemáme hledat pocty, autoritu či nadřazenost. Řeknu vám, že mi působí bolest, když vidím lidi, kteří psychologicky žijí v marnivé snaze dosahovat poct. My, Ježíšovi učedníci, si tak nemáme počínat, poněvadž mezi námi mají být jednoduché a bratrské vztahy. Všichni jsme bratři a žádným způsobem nemáme nad druhými panovat a dívat se na ně svrchu. Nikoli, všichni jsme bratři. Pokud se nám dostalo od nebeského Otce nějakých talentů, máme je dávat do služeb bratřím a nikoli z nich těžit pro svůj osobní užitek a zájem. Nemáme se považovat za nadřazené nad ostatní; skromnost je podstatná pro život, který usiluje o soulad s učením Ježíše, jenž je pokorný a tichý srdcem a přišel nikoli proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.
Panna Maria, která » je vzorem pokory i slávy« (Dante, Ráj, XXXIII, 2), ať nám svojí mateřskou přímluvou pomáhá vyhýbat se pýše a marnivosti, být skromní a poddajní lásce, která přichází od Boha, abychom byli svým bratřím k službám a k radosti, která bude i naší radostí.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
