Vatikán/Dháka.
Povzbuzení a posílení malého bangladéšského stádce – tak hodnotí
o. Gabriel Amal Costa návštěvu Petrova nástupce ve své rodné zemi. Papež do ní zavítá už na konci tohoto měsíce, po dvoudenní zastávce v Myanmaru (26.11.-2.12.). Bangladéšský kněz, člen Papežského institutu pro zahraniční misie (
PIME), působil na Pobřeží slonoviny a v italské Monze; dnes koordinuje misijní práci ve své vlasti. Jak podotýká, z původního „hrobu misionářů“ se bangladéšská církev změnila v misijní církev, která se – na rozdíl od některých západních – nevzdala apoštolského poslání. Ačkoli v Bangladéši se nadále uplatňuje mnoho zahraničních misionářů a kongregací, několik bangladéšských řeholnic a jeden kněz pracují ve světě. Papežova cesta je nepochybnou známkou solidarity s nevelkou církví, kterou tvoří pouhé tři desetiny obyvatelstva. Devadesát procent Bangladéšanů jsou muslimové, zhruba devět procent hinduisté.
“Tato cesta ukazuje křesťanům a zejména katolíkům v Bangladéši, že na ně svět nezapomíná. Přestože tvoří jen malé společenství, čerpají morální podporu z modlitby a náklonnosti celé církve. Především kvůli složité situaci v naší zemi, kde narůstá islamistický extrémismus, nám Františkova návštěva dodá sílu a odvahu. Ponese se v duchu poselství – křesťanští bratři v celém světě na vás nezapomněli, ale podporují vás.“
V loňském létě se příslušníci samozvaného Islámského státu přihlásili k útoku v restauraci hlavního města Dháka. Ohrozilo to nějak bangladéšskou církev?
“Od událostí v Dháce vyslala bangladéšská vláda do některých farností vojáky, aby zajišťovali tamní bezpečnost, a zejména vyzvala zahraniční misionáře, aby necestovali osamoceně a nevydávali se na bohoslužby do vzdálených vesnic. Pokud se někam potřebovali přemístit, dostali vojenskou eskortu. Tato opatření trvala velmi dlouho a přestože zaručovala bezpečnost, trochu nás omezovala. Nyní se situace uklidnila, ale při velkých svátcích – jako Vánoce nebo Velikonoce – hlídkují vždy vojáci před kostelem. Vláda tak zaštiťuje bezpečnost naší modlitby a setkávání.“
Katolíci a jejich životní styl nacházejí v zemi kladnou odezvu, což dosvědčuje rostoucí počet žádostí o křest, pokračuje koordinátor Papežského institutu pro zahraniční misie.
“Tyto konverze pocházejí hlavně z animismu a hinduismu. Tradiční kmenové obyvatelstvo přitahuje život křesťanů a přesvědčuje jejich životní styl. Zejména mnozí hinduisté přicházejí se žádostí o křest. Vidí totiž, že církev žije to, co hlásá v evangeliu. Možná také spatřují v katolické církvi určitou jistotu – je totiž dobře organizovaná a má svůj hlas, který často pozvedá. Nejvíce ale přitahuje životní styl…“
Bangladéšská církev rovněž podporuje projekty mikrofinancování, které papež František chválí a častokrát na ně upozorňuje, poznamenává otec Costa.
Téměř všichni katolíci jsou členy družstev a v případě nouze mohou požádat o mikroúvěr. Pokud někdo vloží – řekněme – částku 500 euro, může si zažádat o desetinásobnou půjčku, kterou ale musí garantovat další dva členové družstva. Družstva závisejí na poctivosti svých členů – když se půjčka nesplatí, družstvo zaniká. Lidé, kteří se zaručí za úvěr jiného člena družstva, nemohou do doby jeho splacení žádat o mikroúvěr pro sebe, což ještě zvyšuje odpovědnost původního žadatele. Lze říci, že křesťané jsou spolehliví. Mikroúvěry je častokrát zachrání v těžkých situacích před lichváři, protože se splácí s téměř nulovým úrokem a dlouhodobě. Mnozí křesťané si tak postavili dům anebo vyřešili rodinnou situaci…Je to pro ně veliká pomoc.“
Hlas bangladéšských křesťanů se postupně prosazuje také v politice – v současném parlamentu zasedá první křesťanský poslanec, jehož otec byl dosud jediným ministrem téhož vyznání.
“Už tato přítomnost jediného křesťana v parlamentu je možnost, jak upozornit na naši menšinu, a usnadňuje komunikaci s vládou. Když jsem byl malý, křesťané se nezajímali o politiku a nezapojovali se do ní, ale dnes vidím, že zájem narůstá i díky tomuto povzbudivému příkladu. Církev tu může formovat svědomí, jak už to dělá v katolických školách, odkud vycházejí budoucí bangladéští politici a vládnoucí vrstvy v zemi.“
Uzavírá bangladéšský kněz o. Gabriel Amal Costa v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.
(jag)